Comparar
Rimljanima poslanica svetog apostola Pavla 9
Desplazamiento vinculadoLas dos columnas se desplazan juntas
Rimljanima poslanica svetog apostola Pavla
Capítulo 9
1
Istinu govorim tako mi Hrista, ne lažem, to mi svedoči savest moja Duhom Svetim:
2
Da mi je vrlo žao i srce me moje boli bez prestanka;
3
jer bih želeo da ja sam budem odlučen od Hrista za braću svoju koja su mi rod po telu,
4
koja su Izrailjci, kojih je posinaštvo i slava, i zavet i zakon, i bogomoljstvo, i obećanja;
5
kojih su i oci, i od kojih je Hristos po telu, koji je nad svima, Bog blagosloven va vek. Amin.
6
A nije moguće da reč Božija prođe: jer nisu svi Izrailjci koji su od Izrailja;
7
niti su svi deca koji su seme Avraamovo, nego u Isaku, reče, nazvaće ti se seme.
8
To jest, nisu ono deca Božija što su po telu deca, nego deca obećanja primaju se za seme.
9
Jer je ovo reč obećanja: U ovo vreme doći ću i u Sare će biti sin.
10
Ne samo, pak, ona nego i Reveka, kad zatrudne od samog Isaka, oca našeg.
11
Jer još dok se deca ne behu rodila, ni učinila dobra ni zla, da ostane Božija naredba po izboru,
12
ne za dela, nego Onog radi koji poziva reče joj se: Veći će služiti manjem,
13
kao što stoji napisano: Jakov mi omile, a na Isava omrzoh.
14
Šta ćemo, dakle, na to reći? Eda li je nepravda u Boga? Bože sačuvaj!
15
Jer Mojsiju govori: Koga ću pomilovati, pomilovaću, i na koga ću se smilovati, smilovaću se.
16
Tako, dakle, niti stoji do onog koji hoće, ni do onog koji trči, nego do Boga koji pomiluje.
17
Jer pismo govori Faraonu: Zato te isto podigoh da na tebi pokažem silu svoju, i da se razglasi ime moje po svoj zemlji.
18
Tako, dakle, koga hoće miluje, a koga hoće otvrdoglavi.
19
Reći ćeš mi: Zašto nas još krivi? Jer ko se može suprotiti volji Njegovoj?
20
A ko si ti, o čoveče! Da protivno odgovaraš Bogu? Eda li rukotvorina govori majstoru svom: Zašto si me tako načinio?
21
Ili zar lončar nema vlasti nad kalom da od jedne guke načini jedan sud za čast a drugi za sramotu?
22
A kad htede Bog da pokaže gnev svoj i da objavi silu svoju, podnese s velikim trpljenjem sudove gneva koji su pripravljeni za pogibao.
23
I da pokaže bogatstvo slave svoje na sudima milosti koje pripravi za slavu;
24
koje nas i dozva ne samo od Jevreja nego i od neznabožaca,
25
kao što i u Josiji govori:
Nazvaću narod svojim koji nije moj narod,
i neljubaznicu ljubaznicom.
26
I biće na mestu, gde im se reče: Vi niste moj narod;
tamo će se nazvati sinovi Boga Živoga.
27
A Isaija viče za Izrailja: Ako bude broj sinova Izrailjevih kao pesak morski, ostatak će se spasti.
28
Jer će On izvršiti reč svoju, i naskoro će izvršiti po pravdi, da, ispuniće Gospod naskoro reč svoju na zemlji.
29
I kao što proreče Isaija: Da nam nije Gospod Savaot ostavio semena, onda bismo bili kao Sodom i Gomor.
30
Šta ćemo, dakle, reći? Da neznabošci koji ne tražiše pravde dokučiše pravdu, ali pravdu od vere.
31
A Izrailj tražeći zakon pravde ne dokuči zakon pravde.
32
Zašto? Jer ne traži iz vere nego iz dela zakona; jer se spotakoše na kamen spoticanja,
33
kao što stoji napisano: Evo mećem u Sionu kamen spoticanja i stenu sablazni; i koji ga god veruje neće se postideti.
Římanům
Capítulo 9
1
Pravduť pravím v Kristu a neklamámť, čemuž i svědomí mé svědectví vydává v Duchu svatém,
2
Žeť mám veliký zámutek a ustavičnou bolest v srdci svém.
3
Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých, totiž příbuzných svých podle těla.
4
Kteřížto jsou Izraelští, jejichžto jest přijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i Zákona dání, i služba Boží, i zaslíbení.
5
Jejichž jsou i otcové, a ti, z nichžto jest Kristus podle těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky. Amen.
6
Avšak nemůže zmařeno býti slovo Boží. Nebo ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou.
7
Aniž proto, že jsou símě Abrahamovo, hned také všickni jsou synové, ale v Izákovi nazváno bude tvé símě.
8
To jest, ne všickni ti, jenž jsou synové těla, jsou také synové Boží, ale kteříž jsou synové Božího zaslíbení, ti se počítají za símě.
9
Nebo toto jest slovo zaslíbení: V týž čas přijdu, a Sára bude míti syna.
10
A netoliko to, ale i Rebeka z jednoho počavši, totiž z Izáka, otce našeho, toho důvodem jest.
11
Nebo ještě před narozením obou těch synů, a prve nežli co dobrého nebo zlého učinili, aby uložení Boží, kteréžto jest podle vyvolení, a tak ne z skutků, ale z toho, jenž povolává, pevné bylo,
12
Řečeno jest jí: Větší sloužiti bude menšímu,
13
Jakož psáno jest: Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenáviděl jsem.
14
I což tedy díme? Zdali nespravedlnost jest u Boha? Nikoli.
15
Nebo Mojžíšovi dí: Smiluji se nad tím, komuž milost učiním, a slituji se nad tím, nad kýmž se slituji.
16
A tak tedy neníť vyvolování na tom, jenž chce, ani na tom, jenž běží, ale na Bohu, jenž se smilovává.
17
Nebo dí Písmo faraonovi: Proto jsem vzbudil tebe, abych na tobě ukázal moc svou a aby rozhlášeno bylo jméno mé po vší zemi.
18
A tak tedy nad kýmž chce, smilovává se, a koho chce, zatvrzuje.
19
Ale díš mi: I pročež se pak hněvá? Nebo vůli jeho kdo odepřel?
20
Ale ó člověče, kdo jsi ty, že tak odpovídáš Bohu? Zdaž hrnec dí hrnčíři: Pročs mne tak udělal?
21
Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlinou, aby z jednostejného truple udělal jednu nádobu ke cti a jinou ku potupě?
22
Což pak divného, že Bůh, chtěje ukázati hněv a oznámiti moc svou, snášel ve mnohé trpělivosti nádoby hněvu, připravené k zahynutí.
23
A takž také, aby známé učinil bohatství slávy své při nádobách milosrdenství, kteréž připravil k slávě.
24
Kterýchžto i povolal, totiž nás, netoliko z Židů, ale také i z pohanů,
25
Jakož i skrze Ozé dí: Nazovu nelid můj lidem mým, a nemilou nazovu milou.
26
A budeť na tom místě, kdež řečeno bylo jim: Nejste vy lid můj, tuť nazváni budou synové Boha živého.
27
Izaiáš pak volá nad Izraelem, řka: Byť pak byl počet synů Izraelských jako písek mořský, ostatkové toliko spaseni budou.
28
Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté.
29
A jakož prve pověděl Izaiáš: Byť byl Pán zástupů nepozůstavil nám semene, jako Sodoma učiněni bychom byli, a Gomoře byli bychom podobni.
30
Což tedy díme? Že pohané, kteříž nenásledovali spravedlnosti, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti té, kteráž jest z víry;
31
Izrael pak následovav zákona spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti nepřišel.
32
Proč? Nebo ne z víry, ale jako z skutků Zákona jí hledali. Urazili se zajisté o kámen urážky,
33
Jakož psáno jest: Aj, kladu na Sionu kámen urážky a skálu pohoršení, a každý, kdož uvěří v něj, nebude zahanben.