Comparar
Saborna poslanica svetog apostola Jakova 3
Desplazamiento vinculadoLas dos columnas se desplazan juntas
Saborna poslanica svetog apostola Jakova
Capítulo 3
1
Ne tražite, braćo moja, da budete mnogi učitelji, znajući da ćemo većma biti osuđeni,
2
jer svi pogrešujemo mnogo puta. Ali ko u reči ne pogrešuje, onaj je savršen čovek, može zauzdati i sve telo.
3
Jer gle, i konjima mećemo žvale u usta da nam se pokoravaju, i sve telo njihovo okrećemo.
4
Gle i lađe, ako su i velike i silni ih vetrovi gone, okreću se malom krmicom kuda hoće onaj koji upravlja.
5
A tako je i jezik mali ud, i mnogo čini. Gle, mala vatra, i kolike velike šume sažeže.
6
I jezik je vatra, svet put nepravde. Tako i jezik živi među našim udima, poganeći sve telo, i paleći vreme života našeg, i zapaljujući se od pakla.
7
Jer sav rod zverinja i ptica, i bubina i riba, pripitomljava se i pripitomio se rodu čovečijem;
8
a jezik niko od ljudi ne može pripitomiti, jer je nemirno zlo, puno jeda smrtonosnoga.
9
Njime blagosiljamo Boga i Oca, i njime kunemo ljude, koji su stvoreni po obličju Božijem.
10
Iz jednih usta izlazi blagoslov i kletva. Ne valja, ljubazna braćo moja, da ovo tako biva.
11
Eda li može izvor iz jedne glave točiti slatko i gorko?
12
Može li, braćo moja, smokva masline rađati ili vinova loza smokve? Tako nijedan izvor ne daje slane i slatke vode.
13
Ko je među vama mudar i pametan neka pokaže od dobrog življenja dela svoja u krotosti i premudrosti.
14
Ako li imate gorku zavist i svađu u srcima svojim, ne hvalite se, ni lažite na istinu.
15
Ovo nije ona premudrost što silazi odozgo, nego zemaljska, ljudska, đavolska.
16
Jer gde je zavist i svađa onde je nesloga i svaka zla stvar.
17
A koja je premudrost odozgo ona je najpre čista, a potom mirna, krotka, pokorna, puna milosti i dobrih plodova, bez hatera, i nelicemerna.
18
A plod pravde u miru seje se onima koji mir čine.
Jakubův
Capítulo 3
1
Nebuďtež mnozí mistři, bratří moji, vědouce, že bychom těžší odsouzení vzali.
2
V mnohém zajisté klesáme všickni. Kdožť neklesá v slovu, tenť jest dokonalý muž, mohoucí jako uzdou spravovati všecko tělo.
3
An my koně v uzdu pojímáme, aby nám povolni byli, a vším tělem jejich vládneme.
4
An i lodí tak veliké jsouce a prudkými větry hnány bývajíce, však i nejmenším veslem bývají sem i tam obracíny, kamžkoli líbí se tomu, kdož je spravuje.
5
Tak i jazyk malý úd jest, avšak veliké věci provodí. Aj, maličký oheň, kterak veliký les zapálí!
6
A jestiť jazyk jako oheň a svět nepravosti. Takť jest, pravím, postaven jazyk mezi údy našimi, nanečišťující celé tělo, a rozpalující kolo narození našeho, jsa rozněcován od ohně pekelného.
7
Všeliké zajisté přirození i zvěři, i ptactva, i hadů, i mořských potvor bývá zkroceno, a jest okroceno od lidí;
8
Ale jazyka žádný z lidí zkrotiti nemůže; tak jest nezkrotitelné zlé, pln jsa jedu smrtelného.
9
Jím dobrořečíme Bohu Otci a jím zlořečíme lidem, ku podobenství Božímu stvořeným.
10
Z jedněch a týchž úst pochází dobrořečení i zlořečení. Ne takť býti má, bratří moji.
11
Zdaliž studnice jedním pramenem vydává sladkou i hořkou vodu?
12
Zdaliž může, bratří moji, fíkový strom nésti olivky, aneb vinný kmen fíky? Takť žádná studnice slané a sladké vody spolu vydávati nemůže.
13
Kdo jest moudrý a umělý mezi vámi? Ukažiž dobrým obcováním skutky své v krotké moudrosti.
14
Pakliť máte mezi sebou hořkou závist a zdráždění v srdci svém, nechlubte se a neklamejte proti pravdě.
15
Neníť zajisté ta moudrost shůry sstupující, ale jest zemská, hovadná a ďábelská.
16
Nebo kdežť jest závist a rozdráždění, tu jest roztržka a všeliké dílo zlé.
17
Ale moudrost, kteráž jest shůry, nejprve zajisté jest čistotná, potom pokojná, mírná, povolná, plná milosrdenství a ovoce dobrého, bez rozsuzování a bez pokrytství.
18
Ovoce pak spravedlnosti v pokoji rozsívá se těm, kteříž pokoj působí.