Comparar
Sveto Jevanđelje po Jovanu 5
Desplazamiento vinculadoLas dos columnas se desplazan juntas
Sveto Jevanđelje po Jovanu
Capítulo 5
1
A potom beše praznik jevrejski, i iziđe Isus u Jerusalim.
2
U Jerusalimu, pak, kod Ovčijih vrata ima banja, koja se zove jevrejski Vitezda, i oko nje pet pokrivenih tremova,
3
u kojima ležaše mnoštvo bolesnika, slepih, hromih, suvih, koji čekahu da se zaljuja voda;
4
jer anđeo Gospodnji silažaše u određeno vreme u banju i mućaše vodu; i koji najpre ulažaše pošto se zamuti voda, ozdravljaše, makar kakva bolest da je na njemu.
5
A onde beše jedan čovek koji trideset i osam godina beše bolestan.
6
Kad vide Isus ovog gde leži, i razume da je već odavno bolestan, reče mu: Hoćeš li da budeš zdrav?
7
Odgovori Mu bolesni: Da, Gospode; ali nemam čoveka da me spusti u banju kad se zamuti voda; a dok ja dođem drugi siđe pre mene.
8
Reče mu Isus: Ustani, uzmi odar svoj i hodi.
9
I odmah ozdravi čovek, i uzevši odar svoj hođaše. A taj dan beše subota.
10
Tada govorahu Jevreji onome što ozdravi: Danas je subota i ne valja ti odra nositi.
11
A on im odgovori: Koji me isceli on mi reče: Uzmi odar svoj i hodi.
12
A oni ga zapitaše: Ko je taj čovek koji ti reče: Uzmi odar svoj i hodi?
13
A isceljeni ne znaše ko je; jer se Isus ukloni, jer ljudstva mnogo beše na mestu.
14
A potom ga nađe Isus u crkvi i reče mu: Eto si zdrav, više ne greši, da ti ne bude gore.
15
A čovek otide i kaza Jevrejima da je ono Isus koji ga isceli.
16
I zato gonjahu Jevreji Isusa, i gledahu da Ga ubiju, jer činjaše to u subotu.
17
A Isus im odgovaraše: Otac moj dosle čini, i ja činim.
18
I zato još više gledahu Jevreji da Ga ubiju što ne samo kvaraše subotu nego i Ocem svojim nazivaše Boga i građaše se jednak Bogu.
19
A Isus odgovarajući reče im: Zaista, zaista vam kažem: Sin ne može ništa činiti sam od sebe nego šta vidi da Otac čini; jer šta On čini ono i Sin čini onako;
20
jer Otac Sina ljubi, i sve Mu pokazuje što sam čini; i pokazaće Mu veća dela od ovih da se vi čudite.
21
Jer kao što Otac podiže mrtve i oživljuje, tako i Sin koje hoće oživljuje.
22
Jer Otac ne sudi nikome, nego sav sud dade Sinu,
23
da svi poštuju Sina kao što Oca poštuju. Ko ne poštuje Sina ne poštuje Oca koji Ga je poslao.
24
Zaista, zaista vam kažem: Ko moju reč sluša i veruje Onome koji je mene poslao, ima život večni, i ne dolazi na sud, nego je prešao iz smrti u život.
25
Zaista, zaista vam kažem: Ide čas i već je nastao, kad će mrtvi čuti glas Sina Božijeg, i čuvši oživeti.
26
Jer kao što Otac ima život u sebi, tako dade i Sinu da ima život u sebi;
27
i dade Mu vlast da i sud čini, jer je Sin čovečiji.
28
Ne divite se ovome, jer ide čas u koji će svi koji su u grobovima čuti glas Sina Božijeg,
29
i izići će koji su činili dobro u vaskrsenje života, a koji su činili zlo u vaskrsenje suda.
30
Ja ne mogu ništa činiti sam od sebe; kako čujem onako sudim, i sud je moj pravedan; jer ne tražim volje svoje nego volju Oca koji me je poslao.
31
Ako ja svedočim za sebe, svedočanstvo moje nije istinito.
32
Ima drugi koji svedoči za mene; i znam da je istinito svedočanstvo što svedoči za mene.
33
Vi poslaste k Jovanu, i posvedoči vam za istinu;
34
a ja ne primam svedočanstva od čoveka, nego ovo govorim da se vi spasete.
35
On beše videlo koje goraše i svetljaše, a vi se hteste malo vremena radovati njegovom svetljenju.
36
Ali ja imam svedočanstvo veće od Jovanova; jer poslovi koje mi dade Otac da ih svršim, ovi poslovi koje ja radim svedoče za mene da me Otac posla.
37
I Otac koji me posla sam svedoči za mene. Ni glas Njegov kad čuste ni lice Njegovo videste.
38
I reč Njegovu nemate u sebi da stoji; jer vi ne verujete Onome koga On posla.
39
Pregledajte pisma, jer vi mislite da imate u njima život večni; i ona svedoče za mene.
40
I nećete da dođete k meni da imate život.
41
Ja ne primam slave od ljudi.
42
Nego vas poznajem da ljubavi Božije nemate u sebi.
43
Ja dođoh u ime Oca svog i ne primate me; ako drugi dođe u ime svoje, njega ćete primiti.
44
Kako vi možete verovati kad primate slavu jedan od drugog, a slave koja je od jedinog Boga ne tražite?
45
Ne mislite da ću vas tužiti Ocu; ima koji vas tuži, Mojsije, u koga se vi uzdate.
46
Jer da ste verovali Mojsiju tako biste verovali i meni; jer on pisa za mene.
47
A kad njegovim pismima ne verujete kako ćete verovati mojim rečima?
Jan
Capítulo 5
1
Potom byl svátek Židovský, i šel Ježíš do Jeruzaléma.
2
Byl pak v Jeruzalémě u brány bravné rybník, kterýž slove Židovsky Bethesda, patero přístřeší maje.
3
Kdežto leželo množství veliké neduživých, slepých, kulhavých, suchých, očekávajících hnutí vody.
4
Nebo anděl Páně jistým časem sstupoval do rybníka, a kormoutil vodu. A kdož tam nejprve sstoupil po tom zkormoucení vody, uzdraven býval, od kterékoli nemoci trápen byl.
5
I byl tu člověk jeden, kterýž osm a třidceti let nemocen byl.
6
Toho uzřev Ježíš ležícího, a poznav, že jest již dávno nemocen, dí jemu: Chceš-li zdráv býti?
7
Odpověděl mu nemocný: Pane, nemám člověka, kterýž by, když se zkormoutí voda, uvrhl mne do rybníka, nebo když já jdu, jiný přede mnou již vstupuje.
8
Dí jemu Ježíš: Vstaň, vezmi lože své a choď.
9
A hned zdráv jest učiněn člověk ten, a vzav lože své, i chodil. A byla sobota v ten den.
10
Tedy řekli Židé tomu uzdravenému: Sobota jest, neslušíť tobě lože nositi.
11
Odpověděl jim: Ten, kterýž mne uzdravil, onť mi řekl: Vezmi lože své a choď.
12
I otázali se ho: Kdo jest ten člověk, kterýž tobě řekl: Vezmi lože své a choď?
13
Ten pak uzdravený nevěděl, kdo by byl. Nebo Ježíš byl poodšel od zástupu shromážděného na tom místě.
14
Potom pak nalezl jej Ježíš v chrámě, a řekl jemu: Aj, zdráv jsi učiněn; nikoli víc nehřeš, ať by se něco horšího nepřihodilo.
15
Odšel ten člověk, a pověděl Židům, že by Ježíš byl ten, kterýž ho zdravého učinil.
16
A protož protivili se Židé Ježíšovi, a hledali ho zabíti, že to učinil v sobotu.
17
Ježíš pak odpověděl jim: Otec můj až dosavad dělá, i jáť dělám.
18
Tedy Židé ještě víc proto hledali ho zamordovati, že by netoliko rušil sobotu, ale že Otce svého pravil býti Boha, rovného se čině Bohu.
19
I odpověděl Ježíš a řekl jim: Amen, amen pravím vám: Nemůžeť Syn sám od sebe nic činiti, jediné což vidí, an Otec činí. Nebo cožkoli on činí, toť i Syn též podobně činí.
20
Otec zajisté miluje Syna, a ukazuje mu všecko, což sám činí; a větší nad to ukáže jemu skutky tak, abyste vy se divili.
21
Nebo jakož Otec křísí mrtvé a obživuje, tak i Syn, kteréž chce, obživuje.
22
Aniž zajisté Otec soudí koho, ale všecken soud dal Synu,
23
Aby všickni ctili Syna, tak jakž Otce ctí. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, kterýž ho poslal.
24
Amen, amen pravím vám: Že kdož slovo mé slyší, a věří tomu, jenž mne poslal, máť život věčný, a na soud nepřijde, ale přešelť jest z smrti do života.
25
Amen, amen pravím vám: Že přijde hodina, a nyníť jest, kdyžto mrtví uslyší hlas Syna Božího, a kteříž uslyší, živi budou.
26
Nebo jakož Otec má život sám v sobě, tak jest dal i Synu, aby měl život v samém sobě.
27
A dal jemu moc i soud činiti, nebo Syn člověka jest.
28
Nedivtež se tomu; neboť přijde hodina, v kteroužto všickni, kteříž v hrobích jsou, uslyší hlas jeho.
29
A půjdou ti, kteříž dobré věci činili, na vzkříšení života, ale ti, kteříž zlé věci činili, na vzkříšení soudu.
30
Nemohuť já sám od sebe nic činiti. Ale jakžť slyším, takť soudím, a soud můj spravedlivý jest. Nebo nehledám vůle své, ale vůle toho, jenž mne poslal, Otcovy.
31
Vydám-liť já svědectví sám o sobě, svědectví mé není pravé.
32
Jinýť jest, kterýž svědectví vydává o mně, a vím, že pravé jest svědectví, kteréž vydává o mně.
33
Vy jste byli poslali k Janovi, a on svědectví vydal pravdě.
34
Ale jáť nepřijímám svědectví od člověka, než totoť pravím, abyste vy spaseni byli.
35
Onť jest byl svíce hořící a svítící, vy pak chtěli jste na čas poradovati se v světle jeho.
36
Ale já mám větší svědectví, nežli Janovo. Nebo skutkové, kteréž mi dal Otec, abych je vykonal, tiť skutkové, kteréž já činím, svědčí o mně, že jest mne Otec poslal.
37
A kterýž mne poslal, Otec, onť jest svědectví vydal o mně, jehož jste vy hlasu nikdy neslyšeli, ani tváři jeho viděli.
38
A slova jeho nemáte v sobě zůstávajícího. Nebo kteréhož jest on poslal, tomu vy nevěříte.
39
Ptejte se na Písma; nebo vy domníváte se v nich věčný život míti, a tať svědectví vydávají o mně.
40
A nechcete přijíti ke mně, abyste život měli.
41
Chvály od lidí jáť nepřijímám.
42
Ale poznal jsem vás, že milování Božího nemáte v sobě.
43
Já jsem přišel ve jménu Otce svého, a nepřijímáte mne. Kdyby jiný přišel ve jménu svém, toho přijmete.
44
Kterak vy můžete věřiti, chvály jedni od druhých hledajíce, poněvadž chvály, kteráž jest od samého Boha, nehledáte?
45
Nedomnívejte se, bychť já na vás žalovati měl před Otcem. Jestiť, kdo by žaloval na vás, Mojžíš, v němž vy naději máte.
46
Nebo kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně; nebť jest on o mně psal.
47
Ale poněvadž jeho písmům nevěříte, i kterak slovům mým uvěříte?