Comparar
Sveto Jevanđelje po Marku 6
Desplazamiento vinculadoLas dos columnas se desplazan juntas
Sveto Jevanđelje po Marku
Capítulo 6
1
I izađe odande, i dođe na svoju postojbinu; i za Njim idoše učenici Njegovi.
2
I kad dođe subota, poče učiti u zbornici. I mnogi koji slušahu, divljahu se govoreći: Otkud ovome to? I kakva mu je premudrost dana? I čudesa takva rukama njegovim čine se?
3
Nije li ovo drvodelja, sin Marijin, a brat Jakovljev i Josijin i Judin i Simonov? I nisu li sestre njegove ovde među nama? I sablažnjavahu se o Njega.
4
A Isus reče im: Nigde nije prorok bez časti do na postojbini svojoj i u rodu i u domu svom.
5
I ne mogaše onde ni jedno čudo da učini, osim što malo bolesnika isceli metnuvši na njih ruke.
6
I čudio se neverstvu njihovom. I iđaše po okolnim selima i učaše.
7
I dozva dvanaestoricu, i poče ih slati dva i dva, i davaše im vlast nad duhovima nečistim.
8
I zapovedi im da ništa ne uzimaju na put osim jednog štapa: ni torbe ni hleba ni novaca u pojasu;
9
nego obuveni u opanke, i ne oblačeći dve haljine.
10
I reče im: Gde uđete u dom onde ostanite dok ne izađete odande.
11
I ako vas ko ne primi i ne posluša vas, izlazeći odande otresite prah s nogu svojih za svedočanstvo njima. Zaista vam kažem: lakše će biti Sodomu i Gomoru u dan strašnog suda nego gradu onom.
12
I otišavši propovedahu da se treba kajati;
13
i đavole mnoge izgonjahu; i mazahu uljem mnoge bolesnike; i isceljivahu.
14
I začu car Irod za Isusa (jer Njegovo ime beše se razglasilo), i reče: Jovan krstitelj iz mrtvih usta, zato čini čudesa.
15
Drugi govorahu: To je Ilija. A drugi govorahu: To je prorok ili kao koji od proroka.
16
A kad ču Irod, reče: To je Jovan koga sam ja posekao, on usta iz mrtvih.
17
Jer ovaj Irod posla te uhvatiše Jovana, i svezavši baci ga u tamnicu Irodijade radi, žene Filipa brata svog, jer se oženi njom.
18
Jer Jovan govoraše Irodu: Ne možeš ti imati žene brata svog.
19
A Irodijada rasrdi se na njega, i htede da ga ubije, ali ne mogaše.
20
Jer se Irod bojaše Jovana znajući ga da je čovek pravedan i svet, i čuvaše ga; i mnogo koješta činjaše kako mu on reče, i rado ga slušaše.
21
I dogodi se dan zgodan, kad Irod na dan svog rođenja davaše večeru knezovima svojim i vojvodama i starešinama galilejskim.
22
I ušavši kći Irodijadina i igravši i ugodivši Irodu i gostima njegovim reče car devojci: Išti u mene šta god hoćeš, i daću ti.
23
I zakle joj se: Šta god zaišteš u mene daću ti, da bi bilo i do pola carstva mog.
24
A ona izašavši reče materi svojoj: Šta ću iskati? A ona reče: Glavu Jovana krstitelja.
25
I odmah ušavši brzo k caru zaiska govoreći: Hoću da mi daš, sad na krugu, glavu Jovana krstitelja.
26
I zabrinu se car, ali kletve radi i gostiju svojih ne hte joj odreći.
27
I odmah posla car dželata, i zapovedi da donese glavu njegovu.
28
A on otišavši poseče ga u tamnici, i donese glavu njegovu na krugu, i dade devojci, a devojka dade je materi svojoj.
29
I čuvši učenici njegovi dođoše i uzeše telo njegovo, i metnuše ga u grob.
30
I skupiše se apostoli k Isusu, i javiše Mu sve i šta učiniše i šta ljude naučiše.
31
I reče im: Dođite vi sami nasamo, i počinite malo. Jer ih beše mnogo koji dolaze i odlaze, i ne imahu kad ni jesti.
32
I odoše na lađi u pusto mesto sami.
33
I videše ih ljudi kad iđahu, i poznaše ih mnogi, i pešice iz svih gradova stecahu se onamo, i prestigoše ih, i skupiše se oko Njega.
34
I izašavši Isus vide narod mnogi, i sažali Mu se, jer behu kao ovce bez pastira; i poče ih učiti mnogo.
35
I kad bi već pred noć, pristupiše k Njemu učenici Njegovi govoreći: Pusto je mesto, a već je kasno;
36
otpusti ih neka idu u okolna sela i palanke da kupe sebi hleba; jer nemaju šta jesti.
37
A On odgovarajući reče im: Dajte im vi neka jedu. A oni rekoše: Jedino da idemo da kupimo za dvesta groša hleba, pa da im damo da jedu?
38
A On im reče: Koliko hlebova imate? Idite i vidite. I videvši rekoše: Pet hlebova i dve ribe.
39
I zapovedi im da ih posade sve na gomile po zelenoj travi.
40
I posadiše se na gomile po sto i po pedeset.
41
I uzevši onih pet hlebova i dve ribe pogleda na nebo, i blagoslovi, pa prelomi hlebove, i dade učenicima svojim da metnu ispred njih; i one dve ribe razdeli svima.
42
I jedoše svi, i nasitiše se.
43
I nakupiše komada dvanaest kotarica punih i od riba.
44
A beše onih što su jeli hlebove oko pet hiljada ljudi.
45
I odmah natera učenike svoje da uđu u lađu i da idu napred na one strane u Vitsaidu dok On otpusti narod.
46
I otpustivši ih ode na goru da se pomoli Bogu.
47
I uveče beše lađa nasred mora, a On sam na zemlji.
48
I vide ih gde se muče veslajući: jer im beše protivan vetar. I oko četvrte straže noćne dođe k njima idući po moru; i htede da ih mimoiđe.
49
A oni videvši Ga gde ide po moru mišljahu da je utvara, i povikaše;
50
jer Ga svi videše i poplašiše se. I odmah progovori s njima, i reče im: Ne bojte se, ja sam, ne plašite se.
51
I uđe k njima u lađu, i utoli vetar; i vrlo se uplašiše, i divljahu se.
52
Jer ih ne naučiše hlebovi; jer se beše srce njihovo okamenilo.
53
I prešavši dođoše u zemlju genisaretsku; i stadoše u kraj.
54
I kad izađoše iz lađe, odmah Ga poznaše ljudi.
55
I optrčavši sav onaj kraj, počeše na odrima donositi bolesnike gde su čuli da je On.
56
I kud god iđaše u sela ili u gradove ili u palanke, na raskršćima metahu bolesnike i moljahu Ga da se barem skuta od haljine Njegove dotaknu: i ozdravljahu svi koji Ga se doticahu.
Marek
Capítulo 6
1
I vyšel odtud a přišel do vlasti své, a šli za ním učedlníci jeho.
2
A když bylo v sobotu, počal učiti v škole, a mnozí slyšíce, divili se, řkouce: Odkud tento má tyto věci? A jaká jest to moudrost, kteráž jest jemu dána, že i takové moci dějí se skrze ruce jeho?
3
Zdaliž tento není tesař, syn Marie, bratr Jakubův a Jozesův a Judův a Šimonův? A zdaliž nejsou i sestry jeho zde u nás? I zhoršili se na něm.
4
I řekl jim Ježíš: Není prorok beze cti, jediné v vlasti své a v rodině své a v domu svém.
5
I nemohl tu znamení žádného učiniti, jediné málo nemocných, vzkládaje na ně ruce, uzdravil.
6
I podivil se jejich nevěře, a obcházel vůkol po městečkách, uče.
7
A svolav dvanácte, počal je posílati po dvou a dvou, a dal jim moc nad duchy nečistými.
8
A přikázal jim, aby ničehož nebrali na cestu, jediné toliko hůl, ani mošny, ani chleba, ani na pase peněz,
9
Ale jen obuté míti nohy v střevíce, a aby neobláčeli dvou sukní.
10
A pravil jim: Kdežkoli vešli byste do domu, tu ostaňte, dokudž nevyšli byste odtud.
11
A kdož by koli vás nepřijali, ani vás slyšeli, vyjdouce odtud, vyrazte prach z noh vašich na svědectví jim. Amen pravím vám: Lehčeji bude Sodomským a Gomorským v den soudný nežli městu tomu.
12
Tedy oni vyšedše, kázali, aby pokání činili.
13
A ďábelství mnohá vymítali, a mazali olejem mnohé nemocné, a uzdravovali je.
14
A uslyšev o tom Herodes král, (neb zjevné učiněno bylo jméno jeho,) i pravil, že Jan Křtitel vstal z mrtvých, a protož se dějí divové skrze něho.
15
Jiní pak pravili, že jest Eliáš; a jiní pravili, že jest prorok, aneb jako jeden z proroků.
16
To uslyšev Herodes, řekl: Kteréhož jsem já sťal, Jana, tenť jest. Ontě z mrtvých vstal.
17
Ten zajisté Herodes byl poslal a jal Jana a vsadil jej do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého, že ji byl za manželku pojal.
18
Nebo pravil Jan Herodesovi: Neslušíť tobě míti manželky bratra svého.
19
Herodias pak lest skládala proti němu, a chtěla jej o hrdlo připraviti, ale nemohla.
20
Nebo Herodes ostýchal se Jana, věda jej býti muže spravedlivého a svatého. I šetřil ho, a slýchaje jej, mnoho i činil, a rád ho poslouchal.
21
A když přišel den příhodný, že Herodes, pamatuje den svého narození, učinil večeři knížatům svým a hejtmanům a předním mužům z Galilee,
22
A dcera té Herodiady tam vešla a tancovala, zalíbilo se Herodesovi i spoluhodovníkům, i řekl král děvečce: Pros mne, zač chceš, a dámť.
23
I přisáhl jí: Že začkoli prositi budeš, dám tobě, by pak bylo až do polovice království mého.
24
Ona pak vyšedši, řekla mateři své: Zač budu prositi? A ona řekla: Za hlavu Jana Křtitele.
25
A všedši hned s chvátáním k králi, prosila ho, řkuci: Chci, abys mi dal hned na míse hlavu Jana Křtitele.
26
Král pak zarmoutiv se velmi, pro přísahu a pro spoluhodovníky nechtěl jí oslyšeti.
27
I poslav hned kata, rozkázal přinésti hlavu Janovu.
28
A on odšed, sťal jej v žaláři, a přinesl hlavu jeho na míse, a dal ji děvečce, a děvečka dala mateři své.
29
To uslyšavše učedlníci jeho, přišli a vzali tělo jeho, a pochovali je v hrobě.
30
Tedy sšedše se apoštolé k Ježíšovi, zvěstovali jemu všecko, i to, co činili, i co učili.
31
I řekl jim: Pojďte vy sami obzvláštně na pusté místo, a odpočiňte maličko. Nebo bylo množství těch, kteříž přicházeli a odcházeli, takže jsou ani k jídlu chvíle neměli.
32
I plavili se až na pusté místo soukromí.
33
A vidouce je zástupové, že jdou pryč, poznali jej mnozí. I sběhli se tam ze všech měst pěšky, a předešli je, a shromáždili se k němu.
34
Tedy vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý, a slitovalo mu se jich, že byli jako ovce, nemající pastýře. I počal je učiti mnohým věcem.
35
A když se již prodlilo, přistoupivše k němu učedlníci jeho, řekli: Pustéť jest toto místo, a již se prodlilo,
36
Rozpusť je, ať jdouce do okolních vesnic a městeček, nakoupí sobě chleba; nebo nemají, co by jedli.
37
On pak odpověděv, řekl jim: Dejte vy jim jísti. I řkou jemu: Co tedy, jdouce koupíme za dvě stě grošů chleba, a dáme jim jísti?
38
I dí jim: Kolik chlebů máte? Jděte a zvězte. A když zvěděli, řekli: Pět, a dvě rybě.
39
I rozkázal jim, aby se kázali posaditi všechněm po houfích na zelené trávě.
40
I usadili se rozdílně, místy po stu a místy po padesáti.
41
A vzav těch pět chlebů a ty dvě rybě, popatřiv do nebe, dobrořečil, i lámal chleby, a dal učedlníkům svým, aby kladli před ně. A dvě rybě rozdělil též mezi všecky.
42
I jedli všickni, a nasyceni jsou.
43
Potom sebrali drobtů dvanácte košů plných, i z ryb.
44
A bylo těch, kteříž jedli ty chleby, okolo pět tisíců mužů.
45
A hned přinutil učedlníky své vstoupiti na lodí, aby jej předešli přes moře do Betsaidy, až by on rozpustil zástup.
46
A rozpustiv je, šel na horu, aby se modlil.
47
A když bylo večer, byla lodí uprostřed moře, a on sám na zemi.
48
A viděl je, a oni se s těžkostí plavili; (nebo byl vítr odporný jim.) A při čtvrtém bdění nočním přišel k nim, chodě po moři, a chtěl je pominouti.
49
Oni pak uzřevše jej, an chodí po moři, domnívali se, že by obluda byla, i zkřikli.
50
(Nebo jej všickni viděli, a zstrašili se.) A hned promluvil k nim a řekl jim: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se.
51
I vstoupil k nim na lodí, a utišil se vítr; a oni náramně sami v sobě se děsili a divili.
52
Nebo nerozuměli byli, co se stalo při chlebích; bylo zajisté srdce jejich zhrublo.
53
A když se přeplavili, přišli do země Genezaretské, a tu lodí přistavili.
54
A když vyšli z lodí, hned jej poznali.
55
A běhajíce po vší krajině té, počali na ložcích k němu nositi nemocné, kdežkoli zvěděli o něm, že by byl.
56
A kamžkoli vcházel do městeček neb do měst nebo do vsí, na ulicech kladli neduživé, a prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kolikož jich koli se jeho dotkli, uzdraveni byli.