Comparar
Sveto Jevanđelje po Mateju 13
Desplazamiento vinculadoLas dos columnas se desplazan juntas
Sveto Jevanđelje po Mateju
Capítulo 13
1
I onaj dan izišavši Isus iz kuće seđaše kraj mora.
2
I sabraše se oko Njega ljudi mnogi, tako da mora ući u lađu i sesti; a narod sav stajaše po bregu.
3
I On im kaziva mnogo u pričama govoreći: Gle, iziđe sejač da seje.
4
I kad sejaše, jedna zrna padoše kraj puta, i dođoše ptice i pozobaše ih;
5
a druga padoše na kamenita mesta, gde ne beše mnogo zemlje, i odmah iznikoše; jer ne beše u dubinu zemlje.
6
I kad obasja sunce, povenuše, i budući da nemahu žila, posahnuše.
7
A druga padoše u trnje, i naraste trnje, i podavi ih.
8
A druga padoše na zemlju dobru, i donošahu rod, jedno po sto, a jedno po šezdeset, a jedno po trideset.
9
Ko ima uši da čuje neka čuje.
10
I pristupivši učenici rekoše Mu: Zašto im govoriš u pričama?
11
A On odgovarajući reče im: Vama je dano da znate tajne carstva nebeskog, a njima nije dano.
12
Jer ko ima, daće mu se, i preteći će mu; a koji nema, uzeće mu se i ono što ima.
13
Zato im govorim u pričama, jer gledajući ne vide, i čujući ne čuju niti razumeju.
14
I zbiva se na njima proroštvo Isaijino, koje govori:
Ušima ćete čuti, i nećete razumeti;
i očima ćete gledati, i nećete videti.
15
Jer je odrvenilo srce ovih ljudi,
i ušima teško čuju,
i oči su svoje zatvorili
da kako ne vide očima,
i ušima ne čuju,
i srcem ne razumeju,
i ne obrate se da ih iscelim.
16
A blago vašim očima što vide, i ušima vašim što čuju.
17
Jer vam kažem zaista da su mnogi proroci i pravednici želeli videti šta vi vidite, i ne videše; i čuti šta vi čujete, i ne čuše.
18
Vi pak čujte priču o sejaču:
19
Svakome koji sluša reč o carstvu i ne razume, dolazi nečastivi i krade posejano u srcu njegovom: to je oko puta posejano.
20
A na kamenu posejano to je koji sluša reč i odmah s radosti primi je,
21
ali nema korena u sebi, nego je nepostojan, pa kad bude do nevolje ili ga poteraju reči radi, odmah udari natrag.
22
A posejano u trnju to je koji sluša reč, no briga ovog sveta i prevara bogatstva zaguše reč, i bez roda ostane.
23
A posejano na dobroj zemlji to je koji sluša reč i razume, koji dakle i rod rađa, i donosi jedan po sto, a jedan po šezdeset, a jedan po trideset.
24
Drugu priču kaza im govoreći: Carstvo je nebesko kao čovek koji poseja dobro seme u polju svom,
25
a kad ljudi pospaše, dođe njegov neprijatelj i poseja kukolj po pšenici, pa otide.
26
A kad niče usev i rod donese, onda se pokaza kukolj.
27
Tada dođoše sluge domaćinove i rekoše mu: Gospodaru! Nisi li ti dobro seme sejao na svojoj njivi? Otkuda dakle kukolj?
28
A on reče im: Neprijatelj čovek to učini. A sluge rekoše mu: Hoćeš li dakle da idemo da ga počupamo?
29
A on reče: Ne; da ne bi čupajući kukolj počupali zajedno s njime pšenicu.
30
Ostavite neka raste oboje zajedno do žetve; i u vreme žetve reći ću žeteocima: Saberite najpre kukolj, i svežite ga u snoplje da ga sažežem; a pšenicu svezite u žitnicu moju.
31
Drugu priču kaza im govoreći: Carstvo je nebesko kao zrno gorušičino koje uzme čovek i poseje na njivi svojoj,
32
koje je istina najmanje od sviju semena, ali kad uzraste, veće je od svega povrća, i bude drvo da ptice nebeske dolaze, i sedaju na njegovim granama.
33
Drugu priču kaza im: Carstvo je nebesko kao kvasac koji uzme žena i metne u tri kopanje brašna dok sve ne uskisne.
34
Sve ovo u pričama govori Isus ljudima, i bez priče ništa ne govoraše im:
35
Da se zbude šta je kazao prorok govoreći: Otvoriću u pričama usta svoja, kazaću sakriveno od postanja sveta.
36
Tada ostavi Isus ljude, i dođe u kuću. I pristupiše k Njemu učenici Njegovi govoreći: Kaži nam priču o kukolju na njivi.
37
A On odgovarajući reče im: Koji seje dobro seme ono je Sin čovečiji;
38
a njiva je svet; a dobro seme sinovi su carstva, a kukolj sinovi su zla;
39
a neprijatelj koji ga je posejao jeste đavo; a žetva je posledak ovog veka; a žeteoci su anđeli.
40
Kao što se dakle kukolj sabira, i ognjem sažiže, tako će biti na kraju ovog veka.
41
Poslaće Sin čovečiji anđele svoje, i sabraće iz carstva Njegovog sve sablazni i koji čine bezakonje.
42
I baciće ih u peć ognjenu: onde će biti plač i škrgut zuba.
43
Tada će se pravednici zasjati kao sunce u carstvu Oca svog. Ko ima uši da čuje neka čuje.
44
Još je carstvo nebesko kao blago sakriveno u polju, koje našavši čovek sakri i od radosti zato otide i sve što ima prodade i kupi polje ono.
45
Još je carstvo nebesko kao čovek trgovac koji traži dobar biser,
46
pa kad nađe jedno mnogoceno zrno bisera, otide i prodade sve što imaše i kupi ga.
47
Još je carstvo nebesko kao mreža koja se baci u more i zagrabi od svake ruke ribe;
48
koja kad se napuni, izvukoše je na kraj, i sedavši, izbraše dobre u sudove, a zle baciše napolje.
49
Tako će biti na posletku veka: izići će anđeli i odlučiće zle od pravednih.
50
I baciće ih u peć ognjenu: onde će biti plač i škrgut zuba.
51
Reče im Isus: Razumeste li ovo? Rekoše Mu: Da, Gospode.
52
A On im reče: Zato je svaki književnik koji se naučio carstvu nebeskom kao domaćin koji iznosi iz kleti svoje novo i staro.
53
I kad svrši Isus priče ove, otide odande.
54
I došavši na postojbinu svoju, učaše ih po zbornicama njihovim tako da Mu se divljahu, i govorahu: Otkud ovome premudrost ova i moći?
55
Nije li ovo drvodeljin sin? Ne zove li se mati njegova Marija, i braća njegova Jakov, i Josija, i Simon, i Juda?
56
I sestre njegove nisu li sve kod nas? Otkud njemu ovo sve?
57
I sablažnjavahu se o Njega. A Isus reče im: Nema proroka bez časti osim na postojbini svojoj i u domu svom.
58
I ne stvori onde čudesa mnogih za neverstvo njihovo.
Matouš
Capítulo 13
1
A v ten den vyšed Ježíš z domu, sedl podle moře.
2
I sešli se k němu zástupové mnozí, takže vstoupiv na lodí, seděl, všecken pak zástup stál na břehu.
3
I mluvil jim mnoho v podobenstvích, řka: Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.
4
A když on rozsíval, některá seménka padla podle cesty, a přiletěli ptáci, i szobali je.
5
Jiná pak padla na místa skalnatá, kdežto neměla mnoho země; a rychle vzešla, protože neměla hlubokosti země.
6
Ale když slunce vzešlo, uvadla, a že neměla kořene, uschla.
7
Jiná pak padla v trní; i vzrostlo trní, a udusilo je.
8
A jiná padla v zemi dobrou; i vydalo užitek, některé stý, jiné šedesátý a jiné třidcátý.
9
Kdo má uši k slyšení, slyš.
10
Tedy přistoupivše učedlníci, řekli jemu: Proč jim v podobenstvích mluvíš?
11
On pak odpověděv, řekl jim: Nebo vám dáno jest znáti tajemství království nebeského, ale jim není dáno.
12
(Nebo kdož má, bude jemu dáno a rozhojníť se; ale kdož nemá, i to, což má, bude od něho odjato.)
13
Protoť v podobenstvích mluvím jim, že vidouce nevidí, a slyšíce neslyší, ani rozumějí.
14
A plní se na nich proroctví Izaiáše, řkoucí: Ušima uslyšíte, ale nesrozumíte; a hledíce, hleděti budete, ale neuzříte.
15
Nebo ztučnělo jest srdce lidu tohoto, a ušima těžce slyšeli a oči své zamhouřili, aby snad někdy neuzřeli očima a ušima neslyšeli a srdcem nesrozuměli, a neobrátili se, a já abych jich neuzdravil.
16
Ale oči vaše blahoslavené jsou, že vidí, i uši vaše, že slyší.
17
Amen zajisté pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví žádali viděti to, což vy vidíte, a neviděli, a slyšeti to, což vy slyšíte, a neslyšeli.
18
Vy tedy slyšte podobenství rozsevače.
19
Každý, kdož slyší slovo království a nerozumí, přichází ten zlý a uchvacuje to, což jest vsáto v srdce jeho. To jest ten, kterýž podle cesty vsát jest.
20
Ale v skalnatou zemi vsátý, ten jest, kterýž slyší slovo, a hned je s radostí přijímá.
21
Než nemá v sobě kořene, ale jest časný, a když přichází soužení nebo protivenství pro slovo, hned se horší.
22
Ale mezi trní vsátý, ten jest, kterýž slyší slovo Boží, ale pečování tohoto světa a oklamání zboží udušuje slovo, i bývá učiněno bez užitku.
23
V dobrou pak zemi vsátý, ten jest, kterýž slyší slovo a rozumí, i ovoce nese a vydává, některé zajisté stý, a jiné šedesátý, jiné pak třidcátý.
24
Jiné podobenství předložil jim, řka: Podobno jest království nebeské člověku, rozsívajícímu dobré semeno na poli svém.
25
Když pak lidé zesnuli, přišel nepřítel jeho a nasál koukole mezi pšenici a odšel.
26
A když vzrostla bylina a užitek přinesla, tedy ukázal se i koukol.
27
I přistoupivše služebníci hospodáře toho, řekli jemu: Pane, všaks dobrého semene nasál na poli svém, kdeže se pak vzal koukol?
28
A on řekl jim: Nepřítel člověk to učinil. Služebníci pak řekli mu: Chceš-liž, tedy půjdeme a vytrháme jej?
29
On pak odpověděl: Nikoli, abyste trhajíce koukol, spolu s ním nevytrhali pšenice.
30
Nechte, ať obé spolu roste až do žni. A v čas žni dím žencům: Vytrhejte nejprv koukol a svažte jej v snopky k spálení, ale pšenici shromažďte do stodoly mé.
31
Jiné podobenství předložil jim, řka: Podobno jest království nebeské zrnu horčičnému, kteréž vzav člověk, vsál na poli svém.
32
Kteréžto zajisté nejmenší jest mezi všemi semeny, když pak vzroste, větší jest všech bylin, a bývá strom, takže ptactvo nebeské přiletíce, hnízda sobě dělají na ratolestech jeho.
33
Jiné podobenství mluvil jim, řka: Podobno jest království nebeské kvasu, kterýž vzavši žena, zadělala ve třech měřicích mouky, až by zkysalo všecko.
34
Toto všecko mluvil Ježíš v podobenstvích k zástupům, a bez podobenství nemluvil jim,
35
Aby se naplnilo povědění skrze proroka, řkoucího: Otevru v podobenstvích ústa svá, vypravovati budu skryté věci od založení světa.
36
Tedy rozpustiv zástupy, šel do domu Ježíš. I přistoupili k němu učedlníci jeho, řkouce: Vylož nám podobenství o koukoli toho pole.
37
On pak odpovídaje, řekl jim: Rozsevač dobrého semene jestiť Syn člověka.
38
A pole jest tento svět, dobré pak símě jsouť synové království, ale koukol jsou synové toho zlostníka.
39
A nepřítel, kterýž jej rozsívá, jestiť ďábel, ale žeň jest skonání světa, a ženci jsou andělé.
40
Protož jakož vytrhávají koukol a ohněm spalují, takť bude při skonání světa tohoto.
41
Pošle Syn člověka anděly své, i vyberouť z království jeho všecka pohoršení, i ty, kteříž činí nepravost,
42
A uvrhouť je do peci ohnivé. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
43
A tehdážť spravedliví stkvíti se budou jako slunce v království Otce svého. Kdo má uši k slyšení, slyš.
44
Opět podobno jest království nebeské pokladu skrytému v poli, kterýž nalezna člověk, skrývá, a radostí pro něj odejde a prodá všecko, což má, a koupí pole to.
45
Opět podobno jest království nebeské člověku kupci, hledajícímu dobrých perel.
46
Kterýž nalezna jednu velmi drahou perlu, odšel a prodal všecko, což měl, a koupil ji.
47
Opět podobno jest království nebeské vrši puštěné do moře a ze všelikého plodu shromažďující;
48
Kteroužto, když naplněna byla, vytáhše na břeh a sedíce, vybírali, což dobrého bylo, v nádoby své, a což bylo zlého, preč zamítali.
49
Takť bude při skonání světa. Vyjdou andělé a oddělí zlé z prostředku spravedlivých,
50
A uvrhou je do peci ohnivé. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
51
Potom dí jim Ježíš: Srozuměli-li jste tomuto všemu? Řekli jemu: I ovšem, Pane.
52
On pak řekl jim: Protož každý učitel umělý v království nebeském podoben jest člověku hospodáři, kterýž vynáší z pokladu svého nové i staré věci.
53
I stalo se, když dokonal Ježíš podobenství tato, bral se odtud.
54
A přišed do vlasti své, učil je v školách jejich, takže se velmi divili, řkouce: Odkud má tento moudrost tuto a moc tuto?
55
Zdaliž tento není syn tesařův? a zdaliž matka jeho neslove Maria a bratří jeho Jakub a Jozes a Šimon a Judas?
56
A sestry jeho zdaliž také všecky u nás nejsou? Odkudž tedy má tyto všecky věci?
57
I zhoršili se na něm. A Ježíš řekl: Není prorok beze cti, než v své vlasti a v domu svém.
58
I neučinil tu mnoho divů, pro nevěru jejich.