Confronta
Jób 3
Scorrimento collegatoLe due colonne scorrono insieme
Jób
Capitolo 3
1
Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
2
Nebo mluvě Job, řekl:
3
Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
4
Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
5
Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
6
Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
7
Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
8
Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
9
Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
10
Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
11
Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
12
Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
13
Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
14
S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
15
Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
16
Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
17
Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
18
Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
19
Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
20
Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
21
Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
22
Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
23
Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
24
Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
25
To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
26
Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
Job
Capitolo 3
1
After this opened Job his mouth, and cursed his day.
2
And Job spake, and said,
3
Let the day perish wherein I was born, and the night in which it was said, There is a man child conceived.
4
Let that day be darkness; let not God regard it from above, neither let the light shine upon it.
5
Let darkness and the shadow of death stain it; let a cloud dwell upon it; let the blackness of the day terrify it.
6
As for that night, let darkness seize upon it; let it not be joined unto the days of the year, let it not come into the number of the months.
7
Lo, let that night be solitary, let no joyful voice come therein.
8
Let them curse it that curse the day, who are ready to raise up their mourning.
9
Let the stars of the twilight thereof be dark; let it look for light, but have none; neither let it see the dawning of the day:
10
Because it shut not up the doors of my mother’s womb, nor hid sorrow from mine eyes.
11
Why died I not from the womb? why did I not give up the ghost when I came out of the belly?
12
Why did the knees prevent me? or why the breasts that I should suck?
13
For now should I have lain still and been quiet, I should have slept: then had I been at rest,
14
With kings and counsellors of the earth, which built desolate places for themselves;
15
Or with princes that had gold, who filled their houses with silver:
16
Or as an hidden untimely birth I had not been; as infants which never saw light.
17
There the wicked cease from troubling; and there the weary be at rest.
18
There the prisoners rest together; they hear not the voice of the oppressor.
19
The small and great are there; and the servant is free from his master.
20
Wherefore is light given to him that is in misery, and life unto the bitter in soul;
21
Which long for death, but it cometh not; and dig for it more than for hid treasures;
22
Which rejoice exceedingly, and are glad, when they can find the grave?
23
Why is light given to a man whose way is hid, and whom God hath hedged in?
24
For my sighing cometh before I eat, and my roarings are poured out like the waters.
25
For the thing which I greatly feared is come upon me, and that which I was afraid of is come unto me.
26
I was not in safety, neither had I rest, neither was I quiet; yet trouble came.