Confronta
Actes des Apôtres 8
Scorrimento collegatoLe due colonne scorrono insieme
Actes des Apôtres
Capitolo 8
1
et Saul consentait à sa mort. Or en ce temps-là, il y eut une grande persécution contre l'assemblée qui était à Jérusalem; et tous furent dispersés dans les contrées de la Judée et de la Samarie, excepté les apôtres.
2
Et des hommes pieux emportèrent Étienne pour l'ensevelir, et menèrent un grand deuil sur lui.
3
Or Saul ravageait l'assemblée, entrant dans les maisons; et traînant hommes et femmes, il les livrait pour être jetés en prison.
4
Ceux donc qui avaient été dispersés allaient çà et là, annonçant la parole.
5
Philippe, étant descendu dans une ville de la Samarie, leur prêcha le Christ.
6
Et les foules, d'un commun accord, étaient attentives aux choses que Philippe disait, l'entendant, et voyant les miracles qu'il faisait;
7
car les esprits immondes, criant à haute voix, sortaient de plusieurs qui en étaient possédés; et beaucoup de paralytiques et de boiteux furent guéris;
8
et il y eut une grande joie dans cette ville-là.
9
Or, avant cela, il y avait dans la ville un homme nommé Simon, qui exerçait la magie et étonnait le peuple de la Samarie, se disant être quelque grand personnage;
10
auquel tous s'attachaient, depuis le petit jusqu'au grand, disant: Celui-ci est la puissance de Dieu appelée la grande.
11
Et ils s'attachaient à lui, parce que depuis longtemps il les étonnait par sa magie.
12
Mais quand ils eurent cru Philippe qui leur annonçait les bonnes nouvelles touchant le royaume de Dieu et le nom de Jésus Christ, tant les hommes que les femmes furent baptisés.
13
Et Simon crut aussi lui-même; et après avoir été baptisé, il se tenait toujours auprès de Philippe; et voyant les prodiges et les grands miracles qui se faisaient, il était dans l'étonnement.
14
Or les apôtres qui étaient à Jérusalem, ayant appris que la Samarie avait reçu la parole de Dieu, leur envoyèrent Pierre et Jean, qui, étant descendus,
15
pour eux, pour qu'ils reçussent l'Esprit Saint:
16
car il n'était encore tombé sur aucun d'eux, mais seulement ils avaient été baptisés pour le nom du Seigneur Jésus.
17
Puis ils leur imposèrent les mains, et ils reçurent l'Esprit Saint.
18
Or Simon, voyant que l'Esprit Saint était donné par l'imposition des mains des apôtres, leur offrit de l'argent,
19
disant: Donnez-moi aussi ce pouvoir, afin que tous ceux à qui j'imposerai les mains reçoivent l'Esprit Saint.
20
Mais Pierre lui dit: Que ton argent périsse avec toi, parce que tu as pensé acquérir avec de l'argent le don de Dieu.
21
Tu n'as ni part ni portion dans cette affaire; car ton cœur n'est pas droit devant Dieu.
22
Repens-toi donc de cette méchanceté, et supplie le Seigneur, afin que, si faire se peut, la pensée de ton cœur te soit pardonnée;
23
car je vois que tu es dans un fiel d'amertume et dans un lien d'iniquité.
24
Et Simon, répondant, dit: Vous, suppliez le Seigneur pour moi, en sorte que rien ne vienne sur moi de ce dont vous avez parlé.
25
Eux donc, après avoir rendu témoignage et avoir annoncé la parole du Seigneur, s'en retournaient à Jérusalem; et ils évangélisaient plusieurs villages des Samaritains.
26
Et un ange du Seigneur parla à Philippe, disant: Lève-toi, et va vers le midi, sur le chemin qui descend de Jérusalem à Gaza, lequel est désert.
27
Et lui, se levant, s'en alla. Et voici, un Éthiopien, eunuque, homme puissant à la cour de Candace, reine des Éthiopiens, intendant de tous ses trésors, et qui était venu pour adorer à Jérusalem, s'en retournait;
28
et il était assis dans son char et lisait le prophète Ésaïe.
29
Et l'Esprit dit à Philippe: Approche-toi et joins-toi à ce char.
30
Et Philippe étant accouru, l'entendit qui lisait le prophète Ésaïe;
31
et il dit: Mais comprends-tu ce que tu lis? Et il dit: Comment donc le pourrais-je, si quelqu'un ne me conduit? Et il pria Philippe de monter et de s'asseoir avec lui.
32
Or le passage de l'écriture qu'il lisait était celui-ci: "Il a été mené comme une brebis à la boucherie; et comme un agneau, muet devant celui qui le tond, ainsi il n'ouvre point sa bouche;
33
dans son humiliation, son jugement a été ôté; et qui racontera sa génération? car sa vie est ôtée de la terre".
34
Et l'eunuque, répondant, dit à Philippe: Je te prie, de qui le prophète dit-il cela? De lui-même, ou de quelque autre?
35
Et Philippe, ouvrant sa bouche et commençant par cette écriture, lui annonça Jésus.
36
Et comme ils continuaient leur chemin, ils arrivèrent à une eau, et l'eunuque dit: Voici de l'eau, qu'est-ce qui m'empêche d'être baptisé?
37
38
Et il donna l'ordre qu'on arrêtât le char, et ils descendirent tous deux à l'eau, et Philippe et l'eunuque; et Philippe le baptisa.
39
Et, quand ils furent remontés hors de l'eau, l'Esprit du Seigneur enleva Philippe, et l'eunuque ne le vit plus, car il continua son chemin tout joyeux;
40
mais Philippe fut trouvé à Azot; et en passant au travers du pays, il évangélisa toutes les villes, jusqu'à ce qu'il fut arrivé à Césarée.
Skutky apoštolské
Capitolo 8
1
Saul pak také přivolil k usmrcení jeho. I přišlo v ten čas veliké protivenství na církev, kteráž byla v Jeruzalémě, a všickni se rozprchli po krajinách Judských a Samařských, kromě apoštolů.
2
I pochovali Štěpána muži pobožní, a plakali velmi nad ním.
3
Saul pak hubil církev, do domů vcházeje, a jímaje muže i ženy, dával je do žaláře.
4
Ti pak, kteříž se byli rozprchli, chodili, kážíce slovo Boží.
5
A Filip všed do města Samaří, kázal jim Krista.
6
I pozorovali zástupové s pilností jednomyslně toho, což se pravilo od Filipa, slyšíce a vidouce divy, kteréž činil.
7
Nebo duchové nečistí z mnohých, kteříž je měli, křičíce hlasem velikým, vycházeli, a mnozí šlakem poražení a kulhaví uzdraveni jsou.
8
A stala se radost veliká v tom městě.
9
Muž pak nějaký, jménem Šimon, před tím v tom městě čáry provodil, a lid Samařský mámil, pravě se býti nějakým velikým.
10
Na něhož pozor měli všickni, od nejmenšího až do největšího, říkajíce: Tentoť jest Boží moc veliká.
11
Pozor pak měli na něho, protože je za mnohý čas mámil svými čáry.
12
A když, uvěřivše Filipovi zvěstujícímu o království Božím a o jménu Ježíše Krista, křtili se muži i ženy,
13
Tedy i ten Šimon také uvěřil, a pokřtěn byv, přídržel se Filipa, a vida zázraky a moci veliké činěné, děsil se.
14
Uslyšavše pak v Jeruzalémě apoštolé, že by Samaří přijala slovo Boží, poslali k nim Petra a Jana.
15
Kteříž přišedše k nim, modlili se za ně, aby přijali Ducha svatého.
16
(Nebo ještě byl na žádného z nich nesstoupil, ale pokřtěni toliko byli ve jménu Pána Ježíše.)
17
Tedy vzkládali na ně ruce, a oni přijali Ducha svatého.
18
I uzřev Šimon, že skrze vzkládání rukou apoštolských dává se Duch svatý, přinesl jim peníze,
19
Řka: Dejte i mně tu moc, ať, na kohož bych koli vzložil ruce, přijme Ducha svatého.
20
I řekl k němu Petr: Peníze tvé buďtež s tebou na zatracení, protože jsi se domníval, že by dar Boží mohl býti zjednán za peníze.
21
Nemáš dílu ani losu v této věci; nebo srdce tvé není upřímé před Bohem.
22
Protož čiň pokání z této své nešlechetnosti, a pros Boha, zda by odpuštěno bylo tobě to myšlení srdce tvého.
23
Nebo v žluči hořkosti a v svazku nepravosti tebe býti vidím.
24
I odpověděv Šimon, řekl: Modltež vy se za mne Pánu, aby na mne nepřišlo něco z těch věcí, kteréž jste mluvili.
25
Oni pak osvědčovavše a mluvivše slovo Páně, navrátili se do Jeruzaléma, a ve mnohých městečkách Samaritánských kázali evangelium.
26
V tom anděl Páně mluvil k Filipovi, řka: Vstaň a jdi ku polední straně na cestu, kteráž vede od Jeruzaléma do města Gázy, kteréž jest pusté.
27
A on vstav, i šel. A aj, muž Mouřenín, kleštěnec, komorník královny Mouřenínské Kandáces, kterýž vládl všemi poklady jejími, a byl přijel do Jeruzaléma, aby se modlil,
28
Již se navracoval zase, sedě na voze svém, a četl Izaiáše proroka.
29
I řekl Duch k Filipovi: Přistup a přiviň se k vozu tomu.
30
A přiběh Filip, slyšel jej, an čte Izaiáše proroka. I řekl: Rozumíš-liž, co čteš?
31
A on řekl: Kterakž bych mohl rozuměti, leč by mi kdo vyložil? I prosil Filipa, aby vstoupil na vůz, a seděl s ním.
32
Místo pak toho Písma, kteréž četl, toto bylo: Jako ovce k zabití veden jest, a jako beránek němý před tím, kdož jej střiže, tak neotevřel úst svých.
33
V ponížení jeho odsouzení jeho vyhlazeno jest, rod pak jeho kdo vypraví, ačkoli zahlazen byl z země život jeho?
34
A odpovídaje komorník Filipovi, dí: Prosím tebe, o kom toto mluví prorok? Sám-li o sobě, čili o někom jiném?
35
Tedy otevřev Filip ústa svá, a počav od toho Písma, zvěstoval jemu Ježíše.
36
A když jeli cestou, přijeli k jedné vodě. I řekl komorník: Aj, teď voda. Proč nemám býti pokřtěn?
37
I řekl Filip: Věříš-li celým srdcem, slušíť. A on odpověděv, řekl: Věřím, že Ježíš Kristus jest Syn Boží.
38
I rozkázal státi vozu, a sstoupili oba do vody, i Filip i komorník. I pokřtil ho.
39
A když vystoupili z vody, Duch Páně pochopil Filipa, a neviděl ho více komorník; i jel cestou svou, raduje se.
40
Filip pak nalezen jest v Azotu; a chodě, kázal evangelium všem městům, až přišel do Cesaree.