Confronta
Ésaïe 64
Scorrimento collegatoLe due colonne scorrono insieme
Ésaïe
Capitolo 64
1
Oh! si tu fendais les cieux! Si tu voulais descendre, et que devant toi les montagnes se fondissent,
2
-descendre comme le feu brûle les broussailles, comme le feu fait bouillonner l'eau, pour faire connaître ton nom à tes ennemis, en sorte que les nations tremblassent devant toi!
3
Quand tu fis des choses terribles que nous n'attendions pas, tu descendis: devant toi les montagnes se fondirent.
4
Et jamais on n'a entendu, jamais on n'a ouï de l'oreille, jamais l'œil n'a vu, hors toi, ô Dieu, ce que Dieu a préparé pour celui qui s'attend à lui.
5
Tu viens à la rencontre de celui qui se réjouit à pratiquer la justice, de ceux qui se souviennent de toi dans tes voies! Voici, tu as été courroucé, et nous avons péché;… en tes voies est la perpétuité, et nous serons sauvés.
6
Et tous, nous sommes devenus comme une chose impure, et toutes nos justices, comme un vêtement souillé; et nous sommes tous fanés comme une feuille, et nos iniquités, comme le vent, nous emportent;
7
et il n'y a personne qui invoque ton nom, qui se réveille pour te saisir! Car tu as caché ta face de nous, et tu nous a fait fondre par nos iniquités.
8
Or maintenant, Éternel, tu es notre père: nous sommes l'argile, tu es celui qui nous as formés, et nous sommes tous l'ouvrage de tes mains.
9
Ne sois pas extrêmement courroucé, ô Éternel, et ne te souviens pas à toujours de l'iniquité. Voici, regarde: nous sommes tous ton peuple.
10
Tes villes saintes sont devenues un désert; Sion est un désert, Jérusalem, une désolation;
11
notre maison sainte et magnifique, où nos pères te louaient, est brûlée par le feu, et toutes nos choses désirables sont dévastées.
12
Te retiendras-tu, Éternel, à la vue de ces choses? Te tairas-tu, et nous affligeras-tu extrêmement?
Izajáš
Capitolo 64
1
Ó bys protrhl nebesa a sstoupil, aby se od přítomnosti tvé hory rozplynouti musily,
2
(Jako od rozníceného ohně rozpouštějícího voda vře), abys v známost uvedl jméno své nepřátelům svým, a aby se před tváří tvou národové třásli;
3
Jako když jsi činil hrozné věci, jichž jsme se nenadáli, sstoupil jsi, před oblíčejem tvým hory se rozplývaly;
4
Èehož se od věků neslýchalo, a ušima nepochopilo, oko nevídalo Boha kromě tebe, aby tak činil tomu, kterýž naň očekává.
5
Vyšel jsi vstříc tomu, kdož ochotně činí spravedlnost, a na cestách tvých na tě se rozpomínali. Aj, ty rozhněvals se, proto že jsme hřešili na nich ustavičně, a však zachováni budeme,
6
Ačkoli jsme jako nečistý my všickni, a jako roucho ohyzdné všecky spravedlnosti naše. Pročež pršíme jako list my všickni, a nepravosti naše jako vítr zachvacují nás.
7
Nadto není žádného, ješto by vzýval jméno tvé, a probudil se k tomu, aby se chopil tebe, aspoň když jsi skryl tvář svou před námi, a způsobil to, abychom mizeli pro nepravosti naše.
8
Ale již, ó Hospodine, ty jsi otec náš, my hlina, ty pak učinitel náš, a tak jsme všickni dílo ruky tvé.
9
Nehněvejž se tak velmi, Hospodine, aniž se na věky rozpomínej na nepravost. Ó vzhlédniž, prosíme, všickni my lid tvůj jsme.
10
Města svatosti tvé obrácena jsou v poušť, Sion v poušť, i Jeruzalém v pustinu obrácen.
11
Dům svatosti naší a okrasy naší, v kterémž tě chválívali otcové naši, ohněm zkažen, a cožkoli jsme měli nejvzácnějšího, jest popléněno.
12
I zdaliž pro ty věci, Hospodine, se zdržíš? Mlčeti a nás tak velmi trápiti budeš?