Confronta
Job 29
Scorrimento collegatoLe due colonne scorrono insieme
Job
Capitolo 29
1
Et Job reprit son discours sentencieux et dit:
2
Oh! que ne suis-je comme aux mois d'autrefois, comme aux jours où Dieu me gardait;
3
Quand sa clarté luisait sur ma tête, et que dans les ténèbres je marchais à sa lumière;
4
Comme j'étais aux jours de mon automne, quand le conseil secret de Dieu présidait sur ma tente;
5
Quand le Tout-puissant était encore avec moi, et que mes jeunes gens m'entouraient;
6
Quand je lavais mes pas dans le caillé, et que le rocher versait auprès de moi des ruisseaux d'huile! -
7
Quand je sortais pour aller à la porte de la ville, quand je préparais mon siège sur la place:
8
Les jeunes gens me voyaient et se cachaient, et les vieillards se levaient et se tenaient debout;
9
Les princes s'abstenaient de parler et mettaient la main sur leur bouche,
10
La voix des nobles s'éteignait, et leur langue se collait à leur palais.
11
Quand l'oreille m'entendait, elle m'appelait bienheureux; quand l'œil me voyait, il me rendait témoignage;
12
Car je délivrais le malheureux qui implorait du secours, et l'orphelin qui était sans aide.
13
La bénédiction de celui qui périssait venait sur moi, et je faisais chanter de joie le cœur de la veuve.
14
Je me vêtais de la justice, et elle me revêtait; ma droiture m'était comme un manteau et un turban.
15
J'étais, moi, les yeux de l'aveugle et les pieds du boiteux;
16
J'étais un père pour les pauvres et j'examinais la cause de celui qui m'était inconnu;
17
Et je brisais la mâchoire de l'inique, et d'entre ses dents j'arrachais la proie.
18
Et je disais: J'expirerai dans mon nid, et mes jours seront nombreux comme le sable;
19
Ma racine sera ouverte aux eaux, et la rosée séjournera sur ma branche;
20
Ma gloire restera toujours nouvelle avec moi, et mon arc rajeunira dans ma main.
21
On m'écoutait et on attendait, et on se taisait pour avoir mon conseil;
22
Après que j'avais parlé on ne répliquait pas, et mon discours distillait sur eux;
23
Et on m'attendait comme la pluie, et on ouvrait la bouche comme pour la pluie de la dernière saison.
24
Si je leur souriais, ils ne le croyaient pas, et ils ne troublaient pas la sérénité de ma face.
25
Je choisissais pour eux le chemin et je m'asseyais à leur tête, et je demeurais comme un roi au milieu d'une troupe, comme quelqu'un qui console les affligés.
Jób
Capitolo 29
1
Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
2
Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
3
Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
4
Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
5
Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
6
Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
7
Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
8
Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
9
Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
10
Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
11
Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
12
Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
13
Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
14
V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
15
Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
16
Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
17
A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
18
A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
19
Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
20
Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
21
Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
22
Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
23
Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
24
Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
25
Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.