Confronta
Job 31
Scorrimento collegatoLe due colonne scorrono insieme
Job
Capitolo 31
1
J'ai fait alliance avec mes yeux: et comment eussé-je arrêté mes regards sur une vierge?
2
Et quelle eût été d'en haut ma portion de la part de Dieu, et, des hauts lieux, mon héritage de la part du Tout-puissant?
3
La calamité n'est-elle pas pour l'inique, et le malheur pour ceux qui pratiquent le mal?
4
Lui, ne voit-il pas mon chemin, et ne compte-t-il point tous mes pas?
5
Si j'ai marché avec fausseté, si mes pieds se sont hâtés vers la fraude,
6
Qu'il me pèse dans la balance de justice, et Dieu reconnaîtra ma perfection.
7
Si mon pas s'est détourné du chemin, et si mon cœur a suivi mes yeux, et si quelque souillure s'est attachée à ma main,
8
Que je sème et qu'un autre mange, et que mes rejetons soient déracinés!…
9
Si mon cœur s'est laissé attirer vers une femme et que j'aie fait le guet à la porte de mon prochain,
10
Que ma femme tourne la meule pour un autre, et que d'autres se penchent sur elle;
11
Car c'est là une infamie, et une iniquité punissable par les juges:
12
Car c'est un feu qui dévore jusque dans l'abîme et qui détruirait par la racine tout mon revenu…
13
Si j'ai méprisé le droit de mon serviteur ou de ma servante quand ils contestaient avec moi,
14
Que ferais-je quand Dieu se lèverait? et s'il me visitait, que lui répondrais-je?
15
Celui qui m'a fait dans le sein de ma mère, ne les a-t-il pas faits eux aussi, et un seul et même Dieu ne nous a-t-il pas formés dans la matrice?…
16
Si j'ai refusé aux misérables leur désir, si j'ai fait défaillir les yeux de la veuve;
17
Si j'ai mangé seul mon morceau, et que l'orphelin n'en ait pas mangé; -
18
Car dès ma jeunesse il m'a honoré comme un père, et dès le ventre de ma mère j'ai soutenu la veuve;…
19
Si j'ai vu quelqu'un périr faute de vêtement, et le pauvre manquer de couverture;
20
Si ses reins ne m'ont pas béni, et qu'il ne se soit pas réchauffé avec la toison de mes agneaux;
21
Si j'ai secoué ma main contre un orphelin, parce que je voyais mon appui dans la porte:
22
Que mon épaule se démette de sa jointure, et que mon bras cassé se détache de l'os!
23
Car la calamité de la part de Dieu m'était une frayeur, et devant sa grandeur je ne pouvais rien…
24
Si j'ai mis ma confiance dans l'or, si j'ai dit à l'or fin: C'est à toi que je me fie;
25
Si je me suis réjoui de ce que mes biens étaient grands, et de ce que ma main avait beaucoup acquis;
26
Si j'ai vu le soleil quand il brillait, et la lune quand elle marchait dans sa splendeur,
27
Et que mon cœur ait été séduit en secret, et que ma bouche ait baisé ma main, -
28
Cela aussi serait une iniquité punissable par le juge, car j'aurais renié le Dieu qui est en haut;…
29
Si je me suis réjoui dans la calamité de celui qui me haïssait, si j'ai été ému de joie lorsque le malheur l'a trouvé; -
30
Même je n'ai pas permis à ma bouche de pécher, de demander sa vie par une exécration:…
31
Si les gens de ma tente n'ont pas dit: Qui trouvera quelqu'un qui n'ait pas été rassasié de la chair de ses bêtes? -
32
L'étranger ne passait pas la nuit dehors, j'ouvrais ma porte sur le chemin;…
33
Si j'ai couvert ma transgression comme Adam, en cachant mon iniquité dans mon sein,
34
Parce que je craignais la grande multitude, et que le mépris des familles me faisait peur, et que je sois resté dans le silence et ne sois pas sorti de ma porte:…
35
Oh! si j'avais quelqu'un pour m'écouter! Voici ma signature. Que le Tout-puissant me réponde, et que ma partie adverse fasse un écrit!
36
Ne le porterais-je pas sur mon épaule? Ne le lierais-je pas sur moi comme une couronne?
37
Je lui déclarerais le nombre de mes pas; comme un prince je m'approcherais de lui…
38
Si ma terre crie contre moi, et que ses sillons pleurent ensemble,
39
Si j'en ai mangé le revenu, sans argent, et que j'aie tourmenté à mort l'âme de ses possesseurs,
40
Que les épines croissent au lieu de froment, et l'ivraie au lieu d'orge! Les paroles de Job sont finies.
Jób
Capitolo 31
1
Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
2
Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
3
Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
4
Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
5
Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
6
Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
7
Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
8
Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
9
Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
10
Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
11
Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
12
Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
13
Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
14
Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
15
Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
16
Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
17
A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
18
Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
19
Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
20
Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
21
Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
22
Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
23
Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
24
Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
25
Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
26
Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
27
Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
28
I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
29
Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
30
Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
31
Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
32
Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
33
Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
34
A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
35
Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
36
Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
37
Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
38
Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
39
Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
40
Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol.
41
Skonávají se slova Jobova.