Confronta
Jobu 38
Scorrimento collegatoLe due colonne scorrono insieme
Jobu
Capitolo 38
1
Nato Jahve odgovori Jobu iz oluje i reče:
2
“Tko je taj koji riječima bezumnim zamračuje božanski promisao?
3
Bokove svoje opaši k'o junak: ja ću te pitat', a ti me pouči.
4
Gdje si bio kad zemlju utemeljih? Kazuj, ako ti je znanje sigurno.
5
Znaš li tko joj je mjere odredio i nad njom uže mjerničko napeo?
6
Na čemu joj počivaju temelji? Tko joj postavi kamen ugaoni
7
dok su klicale zvijezde jutarnje i Božji uzvikivali dvorjani?
8
Tko li zatvori more vratnicama kad je navrlo iz krila majčina;
9
kad ga oblakom k'o haljom odjenuh i k'o pelenam' ovih maglom gustom;
10
kad sam njegovu odredio među, vrata stavio sa prijevornicama?
11
Dotle, ne dalje, rekao sam njemu, tu nek' se lomi ponos tvog valovlja!
12
Zar si ikad zapovjedio jutru, zar si kazao zori mjesto njeno,
13
da poduhvati zemlju za rubove i da iz nje sve bezbožnike strese;
14
da je pretvori u glinu pečatnu i oboji je k'o kakvu haljinu.
15
Ona uzima svjetlost zlikovcima i pesnicu im lomi uzdignutu.
16
Zar si ti prodro do izvora morskih, po dnu bezdana zar si kad hodio?
17
Zar su ti vrata smrti pokazali; vidje li dveri kraja mrtvih sjena?
18
Zar si prostranstvo zemlje uočio? Govori, ako ti je znano sve to.
19
Koji putovi u dom svjetla vode, na kojem mjestu prebivaju tmine,
20
da ih odvedeš u njine krajeve, da im put k stanu njihovu pokažeš?
21
Ti znadeš to, tÓa davno ti se rodi, tvojih dana broj veoma je velik!
22
Zar si stigao do riznica snijega i zar si tuče spremišta vidio
23
što ih pričuvah za dane nevolje, za vrijeme boja krvava i rata?
24
Kojim li se putem dijeli munja kada iskre po svoj zemlji prosipa?
25
Tko li je jaz iskopao povodnju, tko prokrčio pute grmljavini
26
da bi daždjelo na kraj nenastanjen, na pustinju gdje žive duše nema,
27
da bi neplodnu napojio pustoš, da bi u stepi trava izniknula?
28
Ima li kiša svoga roditelja? Tko je taj koji kapi rose rađa?
29
Iz čijeg li mraz izlazi krila, tko slanu stvara što s nebesa pada?
30
Kako čvrsnu vode poput kamena i led se hvata površja bezdana?
31
Možeš li lancem vezati Vlašiće i razdriješiti spone Orionu,
32
u pravo vrijeme izvesti Danicu, vodit' Medvjeda s njegovim mladima?
33
Zar poznaješ ti zakone nebeske pa da njima moć na zemlji dodijeliš?
34
Zar doviknuti možeš oblacima pa da pljuskovi tebe poslušaju?
35
Zar na zapovijed tvoju munje lijeću i tebi zar se odazivlju: 'Evo nas'?
36
Tko je mudrost darovao ibisu, tko li je pamet ulio u pijetla?
37
Tko to mudro prebrojava oblake i tko nebeske izlijeva mjehove
38
dok se zemlja u tijesto ne zgusne i dok se grude njezine ne slijepe?
39
Zar ćeš ti plijen uloviti lavici ili ćeš glad utažit' lavićima
40
na leglu svojem dok gladni čekaju i vrebaju na žrtvu iz zaklona?
41
Tko hranu gavranovima pribavlja kad Bogu ptići njegovi cijuču i naokolo oblijeću bez hrane?
Jób
Capitolo 38
1
Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:
2
Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?
3
Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
4
Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.
5
Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?
6
Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,
7
Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?
8
Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?
9
Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,
10
Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,
11
I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.
12
Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,
13
Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?
14
Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,
15
A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?
16
Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?
17
Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?
18
Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.
19
Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,
20
Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?
21
Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?
22
Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,
23
Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?
24
Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?
25
Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,
26
Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,
27
Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?
28
Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?
29
Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?
30
Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.
31
Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?
32
Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?
33
Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?
34
Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?
35
Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?
36
Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?
37
Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,
38
Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?
39
Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,
40
Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší čihajíce?
41
Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?