Confronta
Propovjednik 10
Scorrimento collegatoLe due colonne scorrono insieme
Propovjednik
Capitolo 10
1
Uginula muha usmrdi mirisno ulje, a i malo ludosti jače je od mudrosti i časti.
2
Mudrac kroči pravim putem, a luđak krivim.
3
Dovoljno je da luđak pođe putem: kako razbora nema, svakomu pokazuje da je lud.
4
Ako se na te digne vladaočev gnjev, ne ostavljaj svoga mjesta, jer blagost sprečava velike grijehe.
5
Ima zlo što ga vidjeh pod suncem kao prestupak koji dolazi od vladaoca:
6
ludost se podiže na najviša mjesta, a veliki zauzimaju niske položaje.
7
Vidjeh sluge na konjima, a knezove gdje idu pješice kao sluge.
8
Tko jamu kopa, u nju pada; i tko ruši zid, ujeda ga zmija.
9
Tko lomi kamenje, ono ga ranjava; tko cijepa drva, može nastradati.
10
Kad zatupi željezo i oštrica mu nije nabrušena, tada treba više snage; a nagrada mudrosti je uspjeh.
11
Ako zmija ujede prije čaranja, ništa onda opčaratelj ne koristi.
12
Pune su miline riječi iz usta mudraca, a bezumnika upropašćuju njegove usne.
13
On počinje svoje besjede ludošću i svršava ih potpunim bezumljem.
14
Luđak previše govori: čovjek ne poznaje budućnost, i tko mu može kazati što će poslije njega biti?
15
Luđake mori njihov trud; tko ne zna puta, ne može u grad.
16
Jao tebi, zemljo, kad ti je kralj premlad i knezovi se već ujutro goste.
17
Blago tebi, zemljo, kad ti je kralj plemenit i knezovi ti u svoje vrijeme blaguju da se okrijepe, a ne da se opiju.
18
S lijenosti se ugiblju grede, zbog nebrige prokišnjava kuća.
19
Ali su gozbe radi zabave i vino uveseljava život, a novci pribavljaju sve.
20
Ni u svojoj misli ne kuni kralja, ni u svojoj ložnici ne kuni bogataša, jer će ptice odnijeti glas i kleveta lako okrilati.
Kazatel
Capitolo 10
1
Muchy mrtvé nasmrazují a nakažují mast apatekářskou; tak pro moudrost a slávu vzácného maličko bláznovství zohyžďuje.
2
Srdce moudrého jest po pravici jeho, ale srdce blázna po levici jeho.
3
I tehdáž, když blázen cestou jde, srdce jeho nedostatek trpí; nebo všechněm znáti dává, že blázen jest.
4
Jestliže by duch toho, jenž panuje, povstal proti tobě, neopouštěj místa svého; nebo krotkost přítrž činí hříchům velikým.
5
Jest zlá věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, totiž neprozřetelnost, kteráž pochází od vrchnosti,
6
Že blázen postaven bývá v důstojnosti veliké, a bohatí že v nízkosti sedávají.
7
Viděl jsem služebníky na koních, knížata pak, ana chodí pěšky jako služebníci.
8
Kdo kopá jámu, upadá do ní; a kdo boří plot, ušťkne jej had.
9
Kdo přenáší kamení, urazí se jím; a kdo štípá dříví, nebezpečenství bude míti od něho.
10
Jestliže se ztupí železo, a nenabrousí-li ostří jeho, tedy síly přičiniti musí; ale mnohem lépe může to spraviti moudrost.
11
Ušťkne-li had, než by zaklet byl, nic neprospějí slova zaklinače.
12
Slova úst moudrého jsou příjemná, ale rtové blázna sehlcují jej.
13
Počátek slov úst jeho jest nemoudrost, a ostatek mluvení jeho pouhé bláznovství.
14
Nebo blázen mnoho mluví, ješto neví člověk ten, co budoucího jest. To zajisté, co bude po něm, kdo mu oznámí?
15
Práce bláznů k ustání je přivodí, nebo neumí ani do města trefiti.
16
Běda tobě, země, když král tvůj dítě jest, a knížata tvá ráno hodují.
17
Blahoslavená jsi ty země, když král tvůj jest syn šlechetných, a knížata tvá, když čas jest, jídají pro posilnění, a ne pro opilství.
18
Ano pro lenost schází krov, a pro opuštění rukou kapává do domu.
19
Pro obveselení strojívají hody, a víno obveseluje život, peníze pak ke všemu dopomáhají.
20
Ani sám u sebe králi nezlořeč, ani v skrýších pokoje svého nezlořeč mocnějšímu; nebo pták nebeský donesl by hlas ten, a to, což křídla má, vyjevilo by řeč tvou.