Confronta
Psalmi 77
Scorrimento collegatoLe due colonne scorrono insieme
Psalmi
Capitolo 77
1
Zborovođi. Po Jedutunu. Asafov. Psalam.
2
Glasom svojim Bogu vapijem, glas mi se Bogu diže i on me čuje.
3
U dan nevolje tražim Gospodina, noću mi se ruka neumorno pruža k njemu, ne može se utješit' duša moja.
4
Spominjem se Boga i uzdišem; kad razmišljam, daha mi nestane.
5
Vjeđe moje držiš, potresen sam, ne mogu govoriti.
6
Mislim na drevne dane i sjećam se davnih godina;
7
razmišljam noću u srcu, mislim, i duh moj ispituje:
8
“Hoće li Gospodin odbaciti zauvijek i hoće li ikad još biti milostiv?
9
Je li njegova dobrota minula zauvijek, njegovo obećanje propalo za sva pokoljenja?
10
Zar Bog je zaboravio da se smiluje, ili je gnjevan zatvorio smilovanje svoje?”
11
I govorim: “Ovo je bol moja: promijenila se desnica Višnjega.”
12
Spominjem se djela Jahvinih, sjećam se tvojih pradavnih čudesa.
13
Promatram sva djela tvoja, razmatram ono što si učinio.
14
Svet je tvoj put, o Bože: koji je bog tako velik kao Bog naš?
15
Ti si Bog koji čudesa stvaraš, na pucima si pokazao silu svoju.
16
Mišicom si izbavio narod svoj, sinove Jakovljeve i Josipove.
17
Vode te ugledaše, Bože, ugledaše te vode i ustuknuše, bezdani se uzburkaše.
18
Oblaci prosuše vode, oblaci zatutnjiše gromom i tvoje strijele poletješe.
19
Grmljavina tvoja u vihoru zaori, munje rasvijetliše krug zemaljski, zemlja se zatrese i zadrhta.
20
Kroz more put se otvori tebi i tvoja staza kroz vode goleme, a tragova tvojih nitko ne vidje.
21
Ti si svoj narod vodio kao stado rukama Mojsija i Arona.
Žalmy
Capitolo 77
1
Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm.
2
Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
3
V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
4
Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah.
5
Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
6
I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
7
Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
8
Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
9
Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
10
Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah.
11
I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
12
Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
13
A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
14
Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
15
Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
16
Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah.
17
Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
18
Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
19
Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
20
Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
21
Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.