Confronta
GIOBBE 12
Scorrimento collegatoLe due colonne scorrono insieme
GIOBBE
Capitolo 12
1
E GIOBBE rispose, e disse:
2
Sì, veramente voi siete tutt'un popolo,
E la sapienza morrà con voi.
3
Anch'io ho senno come voi;
Io non sono da men di voi;
Ed appo cui non sono cotali cose?
4
Io son quell'uomo ch'è schernito dal suo amico;
Ma un tale invoca Iddio, ed egli gli risponderà;
L'uomo giusto ed intiero è schernito.
5
Colui che sta per isdrucciolare col piè,
E, per estimazione di chi è felice, un tizzone sprezzato.
6
I tabernacoli de' ladroni prosperano,
E v'è ogni sicurtà per quelli che dispettano Iddio,
Nelle cui mani egli fa cadere ciò che desiderano.
7
E in vero, domandane pur le bestie, ed esse tu l'insegneranno;
E gli uccelli del cielo, ed essi te lo dichiareranno;
8
Ovvero, ragionane con la terra, ed essa te l'insegnerà;
I pesci del mare eziandio te lo racconteranno.
9
Fra tutte queste creature,
Quale è quella che non sappia che la mano del Signore fa questo?
10
Nella cui mano è l'anima d'ogni uomo vivente,
E lo spirito d'ogni carne umana.
11
L'orecchio non prova egli le parole,
Come il palato assapora le vivande?
12
Ne' vecchi è la sapienza,
E nella grande età è la prudenza.
13
Appo lui è la sapienza e la forza;
A lui appartiene il consiglio e l'intelligenza.
14
Ecco, se egli ruina, la cosa non può esser riedificata;
Se serra alcuno, non gli può essere aperto.
15
Ecco, se egli rattiene le acque, elle si seccano;
E se le lascia scorrere, rivoltano la terra sottosopra.
16
Appo lui è forza e ragione;
A lui appartiene chi erra, e chi fa errare.
17
Egli ne mena i consiglieri spogliati,
E fa impazzare i giudici.
18
Egli scioglie il legame dei re,
E stringe la cinghia sopra i lor propri lombi.
19
Egli ne mena i rettori spogliati,
E sovverte i possenti.
20
Egli toglie la favella agli eloquenti,
E leva il senno a' vecchi.
21
Egli spande lo sprezzo sopra i nobili,
E rallenta la cintura de' possenti.
22
Egli rivela le cose profonde, traendole fuor delle tenebre;
E mette fuori alla luce l'ombra della morte.
23
Egli accresce le nazioni, ed altesì le distrugge;
Egli sparge le genti, ed altresì le riduce insieme.
24
Egli toglie il senno a' capi de' popoli della terra,
E li fa andar vagando per luoghi deserti, ove non ha via alcuna.
25
Vanno a tentone per le tenebre, senza luce alcuna:
Ed egli li fa andare errando come un uomo ebbro.
Jób
Capitolo 12
1
Odpověděv pak Job, řekl:
2
V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.
3
I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?
4
Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.
5
Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.
6
Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.
7
Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.
8
Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.
9
Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?
10
V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.
11
Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?
12
Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.
13
Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.
14
Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.
15
Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.
16
U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.
17
On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.
18
Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.
19
On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.
20
On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.
21
On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.
22
On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.
23
On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.
24
On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,
25
Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.