Confronta
GIOBBE 9
Scorrimento collegatoLe due colonne scorrono insieme
GIOBBE
Capitolo 9
1
E GIOBBE rispose e disse:
2
Veramente io so ch'egli è così;
E come si giustificherebbe l'uomo appo Iddio?
3
Se Iddio vuol litigar con lui,
Egli non gli potrà rispondere d'infra mille articoli ad un solo.
4
Egli è savio di cuore, e potente di forza;
Chi si è mai indurato contro a lui, ed è prosperato?
5
Contro a lui, che spianta i monti,
Senza che si possa sapere come egli li abbia rivolti sottosopra nella sua ira;
6
Che crolla la terra, e la smuove dal luogo suo;
E da cui le colonne di essa sono scosse;
7
Che parla al sole, ed esso non si leva;
Che tiene suggellate le stelle;
8
Che distende tutto solo i cieli,
E calca le sommità del mare;
9
Che ha fatto i segni del Carro, dell'Orione, delle Gallinelle,
E quelli che sono in fondo all'Austro;
10
Che fa cose tanto grandi, che non si possono investigare;
E tante cose maravigliose che non si possono annoverare.
11
Ecco, egli passerà davanti a me, ed io nol vedrò;
Ripasserà, ed io non lo scorgerò.
12
Ecco, egli rapirà, e chi gli farà far restituzione?
Chi gli dirà: Che fai?
13
Iddio non raffrena l'ira sua;
Sotto lui sono atterrati i bravi campioni.
14
Quanto meno gli risponderei io,
Ed userei parole scelte contro a lui?
15
Io, che quantunque fossi giusto, non risponderei,
Anzi chiederei grazia al mio Giudice.
16
Se io grido, ed egli mi risponde,
Pur non potrò credere ch'egli abbia ascoltata la mia voce;
17
Conciossiachè egli mi abbia conquiso con un turbo,
E mi abbia date di molte battiture senza cagione.
18
Egli non mi permette pur di respirare;
Perciocchè egli mi sazia di amaritudini.
19
Se si tratta di forza, ecco, egli è potente;
Se di giudicio, chi mi citerà?
20
Benchè io sia giusto, la mia bocca mi condannerà;
Quantunque io sia intiero, ella mi dichiarerà perverso.
21
Benchè io sia intiero, io non riconoscerò me stesso;
Io avrò a sdegno la vita mia.
22
Egli è tutt'uno; perciò ho detto:
Egli distrugge ugualmente l'uomo intiero e l'empio.
23
Se è un flagello, egli uccide in un momento;
Ma egli si beffa della prova degl'innocenti.
24
La terra è data in mano all'empio,
Il qual copre la faccia de' giudici di essa.
Ora, se Iddio non fa questo, chi è egli dunque?
25
Ma i miei giorni sono stati più leggieri che un corriero;
Son fuggiti via, non hanno goduto il bene;
26
Son trascorsi come saette,
Come un'aquila che vola frettolosa al pasto.
27
Se io dico: Io dimenticherò il mio lamento,
Io lascerò il mio cruccio, e mi rinforzerò;
28
Io sono spaventato di tutti i miei tormenti,
Io so che tu non mi reputerai innocente.
29
Io sarò reo;
Perchè adunque mi affaticherei in vano?
30
Quando io mi fossi lavato con acque di neve,
E nettatomi le mani col sapone;
31
Allora pure tu mi tufferesti in una fossa,
E i miei vestimenti mi avrebbero in abbominio.
32
Perciocchè egli non è un uomo, come son io, perchè io gli risponda,
E perchè noi veniamo insieme a giudicio.
33
Ei non v'è niuno che possa dar sentenza fra noi,
Che possa metter la mano sopra amendue noi.
34
Ma rimuova egli pur la sua verga d'addosso a me,
E non mi conturbi il suo spavento.
35
Allora io parlerò, e non avrò paura di lui;
Perciocchè in questo stato io non sono in me stesso.
Jób
Capitolo 9
1
Odpověděv pak Job, řekl:
2
I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
3
A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
4
Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
5
On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
6
On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
7
On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
8
On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
9
On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
10
On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
11
Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
12
Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
13
Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
14
Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
15
Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
16
Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
17
Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
18
Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
19
Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
20
Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
21
Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
22
Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
23
Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
24
Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
25
Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
26
Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
27
Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
28
Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
29
Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
30
Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
31
Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
32
Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
33
Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
34
Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
35
Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.