Confronta
Jó 21
Scorrimento collegatoLe due colonne scorrono insieme
Jó
Capitolo 21
1
Então Jó respondeu:
2
“Ouçam com atenção as minhas palavras.
Que isto lhes sirva de consolação.
3
Permitam-me, e eu também falarei.
Depois que eu tiver falado, continuem a zombar.
4
Quanto a mim, acaso é a um homem que faço a minha queixa?
Por que eu não ficaria impaciente?
5
Olhem para mim, e fiquem espantados.
Ponham a mão sobre a boca.
6
Quando me lembro disso, fico perturbado.
O horror toma conta da minha carne.
7
“Por que os ímpios continuam vivos,
envelhecem e ainda crescem em poder?
8
Seus filhos se estabelecem com eles à sua vista,
e os seus descendentes diante dos seus olhos.
9
Suas casas estão seguras e livres do medo;
e a vara de Deus não está sobre eles.
10
Seus touros procriam sem falhar.
Suas vacas dão cria, e não abortam.
11
Eles deixam sair os seus pequeninos como um rebanho.
Seus filhos dançam.
12
Eles cantam ao som do tamborim e da harpa,
e se alegram ao som da flauta.
13
Eles passam os seus dias em prosperidade.
Em um instante descem ao Seol.
14
Eles dizem a Deus: ‘Afasta-te de nós,
pois não queremos conhecer os teus caminhos.
15
Quem é o Todo-Poderoso, para que o sirvamos?
Que proveito teríamos, se orássemos a ele?’
16
Eis que a prosperidade deles não está em suas próprias mãos.
O conselho dos ímpios está longe de mim.
17
“Quantas vezes a lâmpada dos ímpios se apaga,
ou a calamidade cai sobre eles,
ou Deus lhes reparte dores em sua ira?
18
Quantas vezes eles são como a palha diante do vento,
como o restolho que a tempestade leva embora?
19
Vocês dizem: ‘Deus guarda o castigo da iniquidade para os filhos dele.’
Que Ele retribua a ele mesmo, para que o sinta.
20
Que os seus próprios olhos vejam a sua destruição.
Que ele beba da ira do Todo-Poderoso.
21
Pois, que se importa ele com a sua casa depois de si,
quando o número dos seus meses for cortado?
22
“Acaso alguém ensinará conhecimento a Deus,
visto que ele julga os que estão nas alturas?
23
Um morre em seu pleno vigor,
estando totalmente tranquilo e em paz.
24
Seus baldes estão cheios de leite.
A medula dos seus ossos está umedecida.
25
Outro morre em amargura de alma,
e nunca prova o que é bom.
26
Ambos se deitam no pó,
e os vermes os cobrem.
27
“Eis que eu conheço os pensamentos de vocês,
os planos com os quais vocês me fariam injustiça.
28
Pois vocês dizem: ‘Onde está a casa do príncipe?
Onde está a tenda em que os ímpios habitavam?’
29
Vocês não perguntaram aos viajantes?
Não conhecem as suas evidências,
30
de que o homem mau é preservado no dia da calamidade,
de que eles são conduzidos a salvo no dia da ira?
31
Quem denunciará o seu caminho na sua face?
Quem lhe retribuirá pelo que ele fez?
32
Contudo, ele será levado para a sepultura.
E manterão vigília sobre o seu túmulo.
33
Os torrões do vale lhe serão doces.
Todos os homens o seguirão,
assim como foram inumeráveis os que o precederam.
34
Como, pois, vocês podem me consolar com tolices,
visto que nas suas respostas só resta falsidade?”
Jób
Capitolo 21
1
A odpovídaje Job, řekl:
2
Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
3
Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
4
Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
5
Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
6
Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
7
Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
8
Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
9
Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
10
Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
11
Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
12
Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
13
Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.
14
Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
15
Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
16
Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
17
Èasto-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
18
Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
19
Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
20
A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
21
O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
22
Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
23
Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
24
Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
25
Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
26
Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
27
Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
28
Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
29
Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
30
Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
31
Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
32
A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
33
Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
34
Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.