Confronta
Četvrta knjiga Mojsijeva koja se zove Brojevi 32
Scorrimento collegatoLe due colonne scorrono insieme
Četvrta knjiga Mojsijeva koja se zove Brojevi
Capitolo 32
1
A sinovi Ruvimovi i sinovi Gadovi imahu vrlo mnogo stoke, i videše zemlju jazirsku i zemlju galadsku da je dobra za stoku.
2
I došavši sinovi Gadovi i sinovi Ruvimovi rekoše Mojsiju i Eleazaru svešteniku i knezovima od zbora govoreći:
3
Atarot i Devon i Jazir i Namra i Esevon i Elealija i Sevama i Navav i Vean,
4
ta je zemlja, koju Gospod pokori zboru izrailjskom, dobra za stoku, a sluge tvoje imaju stoke.
5
Ako smo, rekoše, našli milost pred tobom, neka se ta zemlja dade slugama tvojim u nasledstvo, nemoj nas voditi preko Jordana.
6
A Mojsije reče sinovima Gadovim i sinovima Ruvimovim: Braća će vaša ići na vojsku, a vi hoćete ovde da ostanete?
7
Zašto obarate srce sinovima Izrailjevim da ne pređu u zemlju koju im je dao Gospod?
8
Tako su učinili oci vaši, kad ih poslah iz Kadis-Varnije da uhode zemlju;
9
i otidoše do potoka Eshola, i uhodiše zemlju; i oboriše srce sinovima Izrailjevim da ne idu u zemlju koju im dade Gospod;
10
i razgnevi se onda Gospod, i zakle se govoreći:
11
Neće ti ljudi koji izađoše iz Misira, od dvadeset godina i više, videti zemlje za koju se zakleh Avramu, Isaku i Jakovu, jer se ne držaše mene sasvim,
12
osim Haleva, sina Jefonijinog Kenezeja i Isusa sina Navinog, jer se sasvim držaše Gospoda.
13
I razgnevi se Gospod na Izrailja, i učini te se potucaše po pustinji četrdeset godina, dokle ne pomre sav onaj naraštaj koji činjaše zlo pred Gospodom.
14
A vi sada izađoste na mesto otaca svojih, rod grešnih ljudi, da umnožavate žestinu gneva Gospodnjeg na Izrailja.
15
Ako se odvratite od njega, On će ga još ostaviti u pustinji, i tako ćete upropastiti sav onaj narod.
16
A oni pristupiše opet k njemu, i rekoše mu: Mi smo radi samo torove načiniti ovde za stada svoja i gradove za decu svoju.
17
A sami ćemo naoružani junački poći pred sinovima Izrailjevim, dokle ih ne odvedemo na njihovo mesto; a naša deca neka stoje u gradovima tvrdim radi stanovnika te zemlje.
18
Nećemo se vratiti kućama svojim dokle sinovi Izrailjevi ne prime svaki svoje nasledstvo.
19
Niti ćemo uzeti nasledstvo s njima s one strane Jordana ni dalje, ako nam dopadne nasledstvo s ove strane Jordana prema istoku.
20
Tada im reče Mojsije; ako ćete učiniti tako i ići pod oružjem pred Gospodom na vojsku,
21
ako svaki od vas pod oružjem pređe preko Jordana pred Gospodom, dokle ne otera ispred sebe neprijatelja svojih,
22
i dokle se ne pokori zemlja pred Gospodom, pa se onda vratite i ne zgrešite Gospodu ni Izrailju, onda će ova zemlja pripasti vama u nasledstvo pred Gospodom.
23
Ako li ne učinite tako, gle, zgrešićete Gospodu, i znajte da će vas greh vaš stići.
24
Gradite sebi gradove za decu svoju i torove za stoku svoju; i šta je izašlo iz usta vaših, učinite.
25
I rekoše Mojsiju sinovi Gadovi i sinovi Ruvimovi govoreći: Sluge će tvoje učiniti kako gospodar naš zapoveda.
26
Deca naša i žene naše, stada naša i sva stoka naša ovde će ostati u gradovima galadskim;
27
a sluge će tvoje preći svaki naoružan, da se bije pred Gospodom, kao što govori gospodar naš.
28
Tada Mojsije zapovedi za njih Eleazaru svešteniku i Isusu sinu Navinom i glavarima od domova otačkih među sinovima Izrailjevim,
29
i reče im: Ako pređu sinovi Gadovi i sinovi Ruvimovi s vama preko Jordana, svi oružani, da se biju pred Gospodom, i kad vam bude zemlja pokorena, onda podajte njima zemlju galadsku u nasledstvo.
30
Ako li ne pređu s vama pod oružjem, onda neka im bude nasledstvo među vama u zemlji hananskoj.
31
I odgovoriše sinovi Gadovi i sinovi Ruvimovi govoreći: Kako je Gospod kazao slugama tvojim tako ćemo učiniti.
32
Preći ćemo pod oružjem pred Gospodom u zemlju hanansku, a naše nasledstvo da bude s ove strane Jordana.
33
I dade Mojsije sinovima Gadovim i sinovima Ruvimovim i polovini plemena Manasije sina Josifovog carstvo Siona, cara amorejskog i carstvo Oga, cara vasanskog, zemlju i gradove po međama njenim, gradove one zemlje unaokolo.
34
I sagradiše sinovi Gadovi Devon i Atarot i Aroir.
35
I Atrot-Sofan i Jazir i Jogveju,
36
i Vet-Nimru i Vet-Aran, gradove tvrde, i torove za stoku.
37
A sinovi Ruvimovi sagradiše Esevon i Elealiju i Kirijatajim,
38
i Navon i Valmeon predenuvši im imena, i Sivmu; i nadeše druga imena gradovima koje sagradiše.
39
A sinovi Mahira, sina Manasijinog otidoše u Galad, i uzeše ga, i izagnaše Amoreje koji behu onde.
40
I Mojsije dade Galad Mahiru sinu Manasijinom, koji se onde naseli.
41
I Jair, sin Manasijin otide i uze sela njihova i prozva ih sela Jairova.
42
I Navav otide i uze Kenat sa selima njegovim, i prozva ga Navav po imenu svom.
4 Mojžíšova
Capitolo 32
1
Měli pak synové Ruben a synové Gád dobytka velmi mnoho, a uzřeli zemi Jazer a zemi Galád, ano místo to místo příhodné pro dobytek.
2
Protož přistoupivše synové Gád a synové Ruben, mluvili k Mojžíšovi a k Eleazarovi knězi a knížatům shromáždění, řkouce:
3
Atarot a Dibon, a Jazer a Nemra, Ezebon a Eleale, a Saban a Nébo a Beon,
4
Země, kterouž zbil Hospodin před shromážděním Izraelským, jest země příhodná ku pastvě dobytku, a my služebníci tvoji máme drahně dobytka.
5
(Protož řekli:) Jestliže jsme nalezli milost před očima tvýma, nechť jest dána krajina ta služebníkům tvým k vládařství, ať nechodíme za Jordán.
6
I odpověděl Mojžíš synům Gád a synům Ruben: Což bratří vaši půjdou sami k boji, a vy zde zůstanete?
7
I proč roztrhujete mysli synů Izraelských, aby nesměli jíti do země, kterouž jim dal Hospodin?
8
Takť jsou učinili otcové vaši, když jsem je poslal z Kádesbarne, aby prohlédli zemi tu.
9
Kteřížto, když přišli až k údolí Eškol a shlédli zemi, potom vrátivše se, odvrátili mysl synů Izraelských, aby nešli do země, kterouž dal jim Hospodin.
10
Èímž popuzen jsa k hněvu Hospodin v den ten, přisáhl, řka:
11
Zajisté že lidé ti, kteříž vyšli z Egypta, od dvadcítiletých a výše, neuzří země té, kterouž jsem s přísahou zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, nebo ne cele následovali mne,
12
Kromě Kálefa, syna Jefonova Cenezejského, a Jozue, syna Nun, nebo cele následovali Hospodina.
13
I popudila se prchlivost Hospodinova na Izraele, a učinil, aby byli tuláci na poušti za čtyřidceti let, dokudž nezahynul všecken ten věk, kterýž činil zlé před očima Hospodinovýma.
14
A hle, vy nastoupili jste na místo otců svých, plémě lidí hříšných, abyste vždy přidávali k hněvu prchlivosti Hospodinovy na Izraele.
15
Jestliže se odvrátíte od následování jeho, i onť také opustí jej na poušti této, a tak budete příčina zahynutí všeho lidu tohoto.
16
Přistoupivše pak znovu, řekli jemu: Stáje dobytkům a stádům svým zde vzděláme, a města dítkám svým,
17
Sami pak v odění pohotově budeme, statečně sobě počínajíce před syny Izraelskými, dokavadž jich neuvedeme na místo jejich; mezi tím zůstanou dítky naše v městech hrazených, pro bezpečnost před obyvateli země.
18
Nenavrátíme se do domů svých, až prvé vládnouti budou synové Izraelští jeden každý dědictvím svým;
19
Aniž vezmeme jakého dědictví s nimi za Jordánem neb dále, když dosáhneme dědictví svého z této strany Jordánu, k východu slunce.
20
I odpověděl jim Mojžíš: Jestliže učiníte tak, jakž jste mluvili, a jestliže půjdete v odění před Hospodinem k boji,
21
A šli byste za Jordán vy všickni v odění před Hospodinem, dokavadž by nevyhnal nepřátel svých od tváři své,
22
A nebyla podmaněna všecka země před Hospodinem: potom navrátíte se, a budete bez viny před Hospodinem i před Izraelem; tak přijde země tato vám v dědictví před Hospodinem.
23
Pakli neučiníte toho, hle, zhřešíte proti Hospodinu, a vězte, že pomsta vaše přijde na vás.
24
Stavějte sobě tedy města pro dítky, a stáje pro dobytky své, a což vyšlo z úst vašich, učiňte.
25
I odpovědělo pokolení synů Gád a synů Ruben Mojžíšovi, řka: Služebníci tvoji učiní, jakž pán náš rozkazuje.
26
Dítky naše a ženy naše, dobytek náš a všecka hovada naše, tu zůstanou v městech Galád,
27
Služebníci pak tvoji přejdou jeden každý v odění způsobný před Hospodinem k boji, jakož mluví pán můj.
28
I poručil o nich Mojžíš Eleazarovi knězi a Jozue, synu Nun, a předním v čeledech pokolení synů Izraelských,
29
A řekl jim: Jestliže přejdou synové Gád a synové Ruben s vámi za Jordán všickni hotovi k boji před Hospodinem, a byla by již podmaněna země před vámi, dáte jim zemi Galád k vládařství.
30
Pakli by nešli v odění s vámi, tedy dědictví míti budou u prostřed vás v zemi Kanán.
31
I odpověděli synové Gád a synové Ruben, řkouce: Jakž mluvil Hospodin služebníkům tvým, tak učiníme:
32
My půjdeme v odění před Hospodinem do země Kanán, a zůstane nám v dědictví vládařství naše z této strany Jordánu.
33
Tedy dal jim Mojžíš, synům totiž Gád a synům Ruben a polovici pokolení Manasses, syna Jozefova, království Seona, krále Amorejského, a království Oga, krále Bázanského, zemi s městy jejími při pomezích, i města země té všudy vůkol.
34
A vzdělali synové Gád, Dibon, Atarot a Aroer,
35
A Atrot, Sofan, Jazer a Jegbaa,
36
A Betnemra a Betaran, města hrazená, a stáje pro dobytky.
37
Synové pak Ruben vystavěli Ezebon, Eleale a Kariataim,
38
A Nébo a Balmeon, změnivše jim jména; také Sabma, a dali jiná jména městům, kteráž vzdělali.
39
Táhli pak synové Machir, syna Manassesova, do Galád, a vzavše tu krajinku, vyhnali Amorejského, kterýž tam bydlil.
40
I dal Mojžíš zemi Galád Machirovi, synu Manassesovu, a bydlil v ní.
41
Jair také syn Manassesův táhl a vzal vsi jejich, a nazval je vsi Jairovy.
42
Nobe také táhl, a vzal Kanat a městečka jeho, a nazval je Nobe od jména svého.