Confronta
Knjiga o Jovu 20
Scorrimento collegatoLe due colonne scorrono insieme
Knjiga o Jovu
Capitolo 20
1
A Sofar Namaćanin odgovori i reče:
2
Zato me misli moje nagone da odgovorim,
i zato hitim.
3
Čuo sam ukor koji me sramoti,
ali će duh iz razuma mog odgovoriti za me.
4
Ne znaš li da je tako od kako je veka,
od kako je postavljen čovek na zemlji.
5
Da je slava bezbožnih za malo
i radost licemerova za čas?
6
Da bi mu visina doprla do neba,
i glava se njegova dotakla oblaka,
7
Nestaće ga za svagda kao kala njegovog;
i koji ga videše reći će: Kuda se dede?
8
Kao san odleteće, i neće se naći,
i iščeznuće kao noćna utvara.
9
Oko koje ga je gledalo neće više,
niti će ga više videti mesto njegovo.
10
Sinovi njegovi umiljavaće se siromasima
i ruke će njegove vraćati šta je oteo.
11
Kosti će njegove biti pune greha mladosti njegove,
i oni će ležati s njim u prahu.
12
Ako mu je slatka u ustima zloća
i krije je pod jezikom svojim,
13
Čuva je i ne pušta je,
nego je zadržava u grlu svom,
14
Ipak će se jelo njegovo pretvoriti u crevima njegovim,
postaće u njemu jed aspidin.
15
Blago što je proždrao izbljuvaće,
iz trbuha njegova isteraće ga Bog.
16
Jed će aspidin sisati,
ubiće ga jezik gujinji.
17
Neće videti potoka ni reka
kojima teče med i maslo.
18
Vratiće muku, a neće je pojesti;
prema blagu biće promena, i neće se radovati.
19
Jer je tlačio i ostavljao uboge,
kuće je otimao i nije zidao.
20
Jer nije nikada osetio mira u trbuhu svom,
ni šta mu je najmilije neće sačuvati.
21
Ništa mu neće ostati od hrane njegove.
Zato ne može dobro njegovo trajati.
22
Kad se ispuni izobilje njegovo, tada će biti u nevolji;
sve ruke nevoljnih udariće na nj.
23
Kad bi napunio trbuh svoj,
poslaće na nj Bog jarost gneva svog,
i pustiće je kao dažd na njega
i na jelo njegovo.
24
Kad stane bežati od oružja gvozdenog,
prostreliće ga luk bronzani.
25
Strela puštena proći će kroz telo njegovo,
i svetlo gvožđe izaći će iz žuči njegove;
kad pođe, obuzeće ga strahote.
26
Sve će tame biti sakrivene u tajnim mestima njegovim;
proždreće ga oganj neraspiren,
i ko ostane u šatoru njegovom zlo će mu biti.
27
Otkriće nebesa bezakonje njegovo,
i zemlja će ustati na nj.
28
Otići će letina doma njegovog,
rastočiće se u dan gneva njegovog.
29
To je deo od Boga čoveku bezbožnom
i nasledstvo od Boga za besedu njegovu.
Jób
Capitolo 20
1
Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:
2
Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,
3
Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.
4
Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,
5
Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?
6
Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,
7
Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?
8
Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.
9
Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.
10
Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.
11
Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.
12
A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;
13
Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:
14
Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.
15
Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.
16
Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.
17
Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.
18
Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.
19
Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.
20
Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.
21
Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.
22
Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.
23
By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.
24
Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.
25
Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.
26
Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.
27
Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.
28
Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.
29
Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.