Confronta
Knjiga o Jovu 23
Scorrimento collegatoLe due colonne scorrono insieme
Knjiga o Jovu
Capitolo 23
1
A Jov odgovori i reče:
2
Još je tužnjava moja odmet?
A nevolja je moja teža od uzdaha mojih.
3
O, kad bih znao kako bih našao Boga!
Da otidem do prestola Njegovog,
4
Da razložim pred Njim parbu svoju,
i usta svoja napunim razloga,
5
Da znam šta bi mi odgovorio,
i razumem šta bi mi rekao.
6
Bi li se prema velikoj svojoj sili preo sa mnom?
Ne; nego bi mi pomogao.
7
Onde bi se pravedan čovek mogao pravdati s Njim,
i oslobodio bih se za svagda od svog sudije.
8
Gle, ako pođem napred, nema Ga;
ako li natrag, ne nahodim Ga;
9
Ako na levo radi, ne vidim Ga;
ako na desno, zaklonio se, ne mogu Ga videti.
10
Ali On zna put moj;
kad me okuša, izaći ću kao zlato.
11
Po stopama je Njegovim stupala noga moja;
puta Njegova držao sam se, i ne zađoh.
12
Od zapovesti usta Njegovih nisam odstupao;
čuvao sam reči usta Njegovih više nego svoj užitak.
13
Ali kad On šta naumi, ko će Ga odvratiti?
Šta duša Njegova zaželi, ono čini.
14
I izvršiće šta je naumio za me;
i toga ima u Njega mnogo.
15
Zato sam se uplašio od Njega;
i kad to mislim, strah me je od Njega.
16
Bog je rastopio srce moje,
Svemogući me je uplašio.
17
Što ne pogiboh pre mraka?
I što ne sakri mrak ispred mene?
Jób
Capitolo 23
1
Tedy odpověděl Job a řekl:
2
Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?
3
Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.
4
Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.
5
Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.
6
Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.
7
Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.
8
Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.
9
By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.
10
Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.
11
Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.
12
Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.
13
On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.
14
A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.
15
Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.
16
Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,
17
Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou nezakryl mrákoty.