Confronta
Knjiga o Jovu 31
Scorrimento collegatoLe due colonne scorrono insieme
Knjiga o Jovu
Capitolo 31
1
Veru učinih sa očima svojim,
pa kako bih pogledao na devojku?
2
Jer kakav je deo od Boga odozgo?
I kakvo nasledstvo od Svemogućeg s visine?
3
Nije li pogibao nevaljalom
i čudo onima koji čine bezakonje?
4
Ne vide li On puteve moje,
i sve korake moje ne broji li?
5
Ako hodih s lažju
ili ako pohita noga moja na prevaru,
6
Neka me izmeri na merilima pravim,
i neka Bog pozna dobrotu moju.
7
Ako su koraci moji zašli s puta,
i ako je za očima mojim pošlo srce moje,
i za ruke moje prionulo šta god,
8
Neka ja sejem a drugi jede,
i neka se iskorene izdanci moji.
9
Ako se zanelo srce moje za kojom ženom,
i ako sam vrebao na vratima bližnjeg svog,
10
Neka drugom melje žena moja,
i neka se drugi nad njom povijaju.
11
Jer je to grdilo
i bezakonje za sudije.
12
Jer bi to bio oganj koji bi proždirao do uništenja,
i svu bi moju letinu iskorenio.
13
Ako nisam hteo doći na sud sa slugom svojim ili sa sluškinjom svojom,
kad bi se tužili na mene;
14
Jer šta bih činio kad bi se Bog podigao,
i kad bi potražio, šta bih Mu odgovorio?
15
Koji je mene stvorio u utrobi, nije li stvorio i njega?
Nije li nas On isti sazdao u materici?
16
Ako sam odbio siromasima želju njihovu,
i oči udovici zamutio,
17
I ako sam zalogaj svoj sam jeo,
a nije ga jela i sirota,
18
Jer je od mladosti moje rasla sa mnom kao kod oca,
i od utrobe matere svoje vodao sam je;
19
Ako sam gledao koga gde gine nemajući haljine,
i siromaha gde se nema čime pokriti,
20
Ako me nisu blagosiljala bedra njegova
što se runom ovaca mojih utoplio,
21
Ako sam izmahnuo rukom na sirotu,
kad videh na vratima pomoć svoju,
22
Neka mi ispadne rame iz pleća,
i ruka moja neka se otkine iz zgloba.
23
Jer sam se bojao pogibli od Boga,
kog veličanstvu ne bih odoleo.
24
Ako sam polagao na zlato nadanje svoje,
ili čistom zlatu govorio: Uzdanico moja!
25
Ako sam se veselio što mi je imanje veliko
i što mnogo stiče ruka moja,
26
Ako sam gledao na sunce, kad sjaje,
i na mesec kad ponosito hodi,
27
I srce se moje potajno prevarilo
i ruku moju poljubila usta moja,
28
I to bi bilo bezakonje za sudije,
jer bih se odrekao Boga ozgo;
29
Ako sam se radovao nesreći nenavidnika svog,
i ako sam zaigrao kada ga je zlo zadesilo,
30
Jer ne dadoh jeziku svom da greši
tražeći dušu njegovu s proklinjanjem;
31
Ako ne govorahu domašnji moji: Ko bi nam dao meso njegovo?
Ne možemo se ni najesti;
32
Stranac nije noćivao napolju;
vrata svoja otvarao sam putniku;
33
Ako sam, kao što čine ljudi, tajio prestupe svoje
i krio svoje bezakonje u svojim nedrima,
34
Ako sam i mogao plašiti veliko mnoštvo,
ipak od najmanjeg u domu beše me strah;
zato ćutah i ne odlažah od vrata.
35
O da bih imao koga da me sasluša!
Gle, želja je moja da mi Svemogući odgovori
i suparnik moj da mi napiše knjigu.
36
Nosio bih je na ramenu svom,
vezao bih je sebi kao venac,
37
Broj koraka svojih kazao bih Mu,
kao knez pristupio bih k Njemu.
38
Ako je na me vikala moja zemlja,
i brazde njene plakale,
39
Ako sam jeo rod njen bez novaca
i dosađivao duši gospodara njenih,
40
Mesto pšenice neka mi rađa trnje,
i mesto ječma kukolj. Svršiše se reči Jovove.
Jób
Capitolo 31
1
Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
2
Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
3
Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
4
Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
5
Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
6
Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
7
Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
8
Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
9
Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
10
Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
11
Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
12
Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
13
Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
14
Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
15
Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
16
Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
17
A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
18
Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
19
Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
20
Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
21
Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
22
Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
23
Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
24
Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
25
Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
26
Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
27
Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
28
I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
29
Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
30
Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
31
Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
32
Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
33
Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
34
A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
35
Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
36
Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
37
Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
38
Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
39
Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
40
Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol.
41
Skonávají se slova Jobova.