Confronta
Knjiga o Jovu 39
Scorrimento collegatoLe due colonne scorrono insieme
Knjiga o Jovu
Capitolo 39
1
Loviš li ti lavu lov?
I lavićima trbuh puniš,
2
Kad leže u pećinama
i vrebaju u zaklonu svom?
3
Ko gotovi gavranu hranu njegovu
kad ptići njegovi viču k Bogu
i lutaju nemajući šta jesti?
4
Znaš li vreme kad se divokoze koze?
I jesi li video kad se košute legu?
5
Jesi li izbrojao mesece, dokle nose?
Znaš li vreme kad se legu?
6
Kako se savijaju, mlad svoju ispuštaju,
i opraštaju se bolova?
7
Kako jača mlad njihova, raste po polju
i otišavši ne vraća se k njima?
8
Ko je pustio divljeg magarca da je slobodan,
i remene divljem magarcu ko je razrešio?
9
Kome odredih pustinju za kuću
i za stan slatinu.
10
On se smeje vrevi gradskoj,
i ne sluša vike nastojnikove.
11
Šta nalazi u gorama, ono mu je pića,
i traži svaku zelen.
12
Bi li ti jednorog hteo služiti?
Bi li noćivao za jaslama tvojim?
13
Možeš li vezati užem jednoroga da ore?
Hoće li vlačiti brazde za tobom?
14
Hoćeš li se osloniti na nj što mu je snaga velika?
I ostaviti na njemu svoj posao?
15
Hoćeš li se pouzdati u nj da će ti svesti letinu
i na gumno tvoje složiti?
16
Jesi li ti dao paunu lepa krila
i perje čaplji ili noju?
17
Koji snese na zemlji jajca svoja,
i ostavi ih da ih prah greje?
18
I ne misli da će ih noga razbiti
i zver poljska zgaziti;
19
Nemilostiv je ptićima svojim kao da nisu njegovi,
i da mu trud ne bude uzalud ne boji se.
20
Jer mu Bog nije dao mudrosti
niti mu je udelio razuma.
21
Kad se podigne u vis,
smeje se konju i konjiku.
22
Jesi li ti dao konju jačinu?
Jesi li ti okitio vrat njegov rzanjem?
23
Hoćeš li ga poplašiti kao skakavca?
Frkanje nozdrva njegovih strašno je;
24
Kopa zemlju, veseo je od sile,
ide na susret oružju;
25
Smeje se strahu
i ne plaši se niti uzmiče ispred mača;
26
Kad zvekće nad njim tul
i seva koplje i sulica;
27
Od nemirnoće i ljutine kopa zemlju,
i ne može da stoji kad truba zatrubi.
28
Kad truba zatrubi, on vrišti,
iz daleka čuje boj, viku vojvoda i poklič.
29
Eda li po tvom razumu leti jastreb?
Širi krila svoja na jug?
30
Eda li se na tvoju zapovest diže u vis orao,
i na visini vije gnezdo?
31
Na steni stanuje i bavi se,
na vrh stene, na tvrdom mestu.
32
Odatle gleda hrane,
daleko mu vide oči.
33
I ptići njegovi piju krv,
i gde su mrtva telesa onde je on.
34
I tako odgovarajući Gospod Jovu reče:
35
Ko se prepire s Bogom, hoće li ga učiti?
Koji kudi Boga, neka odgovori na to.
36
Tada Jov odgovori Gospodu i reče:
37
Gle, ja sam malen, šta bih Ti odgovorio?
Mećem ruku svoju na usta svoja.
38
Jednom govorih, ali neću odgovarati;
i drugom, ali neću više.
Jób
Capitolo 39
1
Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
2
Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
3
Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
4
Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
5
Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
6
Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
7
Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
8
To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
9
Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
10
Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
11
Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
12
Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
13
Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
14
A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
15
Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
16
Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
17
Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
18
Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
19
Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
20
Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
21
Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
22
Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
23
Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
24
S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
25
Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
26
Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
27
Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
28
Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
29
Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
30
Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
31
A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl:
32
Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to.
33
Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl:
34
Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá.
35
Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati.