Confronta
Knjiga o Jovu 4
Scorrimento collegatoLe due colonne scorrono insieme
Knjiga o Jovu
Capitolo 4
1
Tada odgovori Elifas Temanac i reče:
2
Ako ti progovorimo, da ti neće biti dosadno?
Ali ko bi se mogao uzdržati da ne govori?
3
Gle, učio si mnoge,
i ruke iznemogle krepio si;
4
Reči su tvoje podizale onog koji padaše,
i utvrđivao si kolena koja klecahu.
5
A sada kad dođe na tebe, klonuo si;
kad se tebe dotače, smeo si se.
6
Nije li pobožnost tvoja bila uzdanje tvoje?
I dobrota puteva tvojih nadanje tvoje?
7
Opomeni se, ko je prav poginuo,
i gde su pravedni istrebljeni?
8
Kako sam ja video, koji oru muku i seju nevolju,
to i žanju.
9
Od dihanja Božijeg ginu,
i od daha nozdrva Njegovih nestaje ih.
10
Rika lavu, i glas ljutom lavu
i zubi lavićima satiru se.
11
Lav gine nemajući lova,
i lavići rasipaju se.
12
Još dođe tajno do mene reč,
i uho moje doču je malo.
13
U mislima o noćnim utvarama,
kad tvrd san pada na ljude,
14
Strah poduze me i drhat,
od kog ustreptaše sve kosti moje,
15
I duh prođe ispred mene,
i dlake na telu mom nakostrešiše se.
16
Stade, ali mu ne poznah lica;
prilika beše pred očima mojim,
i ćuteći čuh glas:
17
Eda li je čovek pravedniji od Boga?
Eda li je čovek čistiji od Tvorca svog?
18
Gle, slugama svojim ne veruje,
i u anđela svojih nalazi nedostataka;
19
A kamoli u onih koji stoje u kućama zemljanim,
kojima je temelj na prahu
i satiru se brže nego moljac.
20
Od jutra do večera satru se,
i nestane ih navek da niko i ne opazi.
21
Slava njihova ne prolazi li s njima?
Umiru, ali ne u mudrosti.
Jób
Capitolo 4
1
Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2
Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
3
Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
4
Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
5
Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
6
Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
7
Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
8
Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
9
Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
10
Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
11
Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
12
Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
13
V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
14
Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
15
Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
16
Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
17
Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
18
Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
19
Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
20
Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
21
Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.