Confronta
Knjiga proroka Isaije 6
Scorrimento collegatoLe due colonne scorrono insieme
Knjiga proroka Isaije
Capitolo 6
1
Godine koje umre car Ozija videh Gospoda gde sedi na prestolu visokom i izdignutom, i skut Mu ispunjavaše crkvu.
2
Serafimi stajahu više Njega, svaki ih imaše šest krila: dvema zaklanjaše lice svoje i dvema zaklanjaše noge svoje, a dvema leteše.
3
I vikahu jedan drugom govoreći:
Svet, svet, svet je Gospod nad vojskama;
puna je sva zemlja slave Njegove.
4
I zadrmaše se pragovi na vratima od glasa kojim vikahu, i dom se napuni dima.
5
I rekoh: Jao meni! Pogiboh, jer sam čovek nečistih usana, i živim usred naroda nečistih usana, jer Cara Gospoda nad vojskama videh svojim očima.
6
A jedan od serafima dolete k meni držeći u ruci živ ugljen, koji uze s oltara kleštima,
7
i dotače se usta mojih, i reče: Evo, ovo se dotače usta tvojih, i bezakonje tvoje uze se, i greh tvoj očisti se.
8
Potom čuh glas Gospodnji gde reče: Koga ću poslati? I ko će nam ići? A ja rekoh: Evo mene, pošalji mene.
9
A On reče: Idi, i reci tom narodu:
Slušajte ali nećete razumeti,
gledajte ali nećete poznati.
10
Učini da odeblja srce tom narodu
i uši da im otežaju,
i oči im zatvori,
da ne vide očima svojim
i ušima svojim da ne čuju
i srcem svojim da ne razumeju
i ne obrate se i ne iscele.
11
A ja rekoh:
Dokle, Gospode?
A On reče:
Dokle ne opuste gradovi da budu bez stanovnika
i kuće da budu bez ljudi,
i zemlja dokle sasvim ne opusti,
12
I dokle Gospod opravi daleko ljude
i bude sama pustoš u zemlji.
13
Ali će još biti u njoj desetina,
pa će se i ona zatrti;
ali kao hrast ili brest,
kojima i kad zbace lišće ostaje stablo,
tako će sveto seme biti njeno stablo.
Izajáš
Capitolo 6
1
Léta, kteréhož umřel král Uziáš, viděl jsem Pána sedícího na trůnu vysokém a vyzdviženém, a podolek jeho naplňoval chrám.
2
Serafínové stáli nad ním. Šest křídel měl každý z nich: dvěma zakrýval tvář svou, a dvěma přikrýval nohy své, a dvěma létal.
3
A volal jeden k druhému, říkaje: Svatý, svatý, svatý Hospodin zástupů, plná jest všecka země slávy jeho.
4
A pohnuly se podvoje veřejí od hlasu volajícího, a dům plný byl dymu.
5
I řekl jsem: Běda mně, jižť zahynu, proto že jsem člověk poškvrněné rty maje, k tomu u prostřed lidu rty poškvrněné majícího bydlím, a že krále Hospodina zástupů viděly oči mé.
6
I přiletěl ke mně jeden z serafínů, maje v ruce své uhel řeřavý, kleštěmi vzatý z oltáře,
7
A dotekl se úst mých, a řekl: Aj hle, dotekl se uhel tento úst tvých; nebo odešla nepravost tvá, a hřích tvůj shlazen jest.
8
Potom slyšel jsem hlas Pána řkoucího: Koho pošli? A kdo nám půjde? I řekl jsem: Aj já, pošli mne.
9
On pak řekl: Jdi, a rci lidu tomu: Slyšte slyšíce, a nerozumějte, a hleďte hledíce, a nepoznávejte.
10
Zatvrď srdce lidu toho, a uši jeho zacpej, a oči jeho zavři, aby neviděl očima svýma, a ušima svýma neslyšel, a srdcem svým nerozuměl, a neobrátil se, a nebyl uzdraven.
11
A když jsem řekl: Až dokud, Pane? i odpověděl: Dokudž nezpustnou města, tak aby nebylo žádného obyvatele, a domové, aby nebylo v nich žádného člověka, a země docela nezpustne,
12
A nevzdálí Hospodin všelikého člověka, a nebude dokonalého zpuštění u prostřed země;
13
Dokudž ještě v ní nebude desateré zhouby, a teprv zkažena bude. Ale jakož ono jilmoví, a jako doubí onoho náspu podporou jest, tak símě svaté jest podpora její.