Confronta
Knjiga proroka Isaije 64
Scorrimento collegatoLe due colonne scorrono insieme
Knjiga proroka Isaije
Capitolo 64
1
O da bi razdro nebesa i sišao,
da se rastope gore od Tebe,
2
Kao što se na ognju razgori granje
i voda uzavri od ognja,
da ime Tvoje poznaju neprijatelji Tvoji
i da narodi drhću od Tebe.
3
Kad si činio strahote kojima se ne nadasmo,
Ti si silazio, i gore se rastapahu od Tebe.
4
Otkako je veka ne ču se,
niti se ušima dozna,
niti oko vide Boga osim Tebe
da bi tako učinio onima koji Ga čekaju.
5
Sretao si onog koji se raduje tvoreći pravdu;
pominju Te na putevima Tvojim;
gle, Ti si se razgnevio što grešismo;
da na njima jednako ostasmo, bismo se spasli.
6
Ali svi bejasmo kao nečisto šta,
i sva naša pravda kao nečista haljina;
zato opadosmo svi kao list,
i bezakonja naša kao vetar odnesoše nas.
7
Nikoga ne bi da priziva ime Tvoje,
da ustane da se Tebe drži,
jer si sakrio lice svoje od nas
i rastopio si nas bezakonjem našim.
8
Ali sada, Gospode, Ti si naš Otac;
mi smo kao, a Ti si naš lončar,
i svi smo delo ruku Tvojih.
9
Gospode, ne gnevi se veoma,
i ne pominji doveka bezakonje;
evo, pogledaj; mi smo svi Tvoj narod.
10
Gradovi svetosti Tvoje opusteše;
Sion opuste, Jerusalim posta pustoš.
11
Dom naše svetinje i naše krasote,
u kome Te slaviše oci naši,
izgore ognjem,
i sve što nam beše drago potrveno je.
12
Hoćeš li se na to uzdržati, Gospode,
i ćutati, i jednako nas mučiti?
Izajáš
Capitolo 64
1
Ó bys protrhl nebesa a sstoupil, aby se od přítomnosti tvé hory rozplynouti musily,
2
(Jako od rozníceného ohně rozpouštějícího voda vře), abys v známost uvedl jméno své nepřátelům svým, a aby se před tváří tvou národové třásli;
3
Jako když jsi činil hrozné věci, jichž jsme se nenadáli, sstoupil jsi, před oblíčejem tvým hory se rozplývaly;
4
Èehož se od věků neslýchalo, a ušima nepochopilo, oko nevídalo Boha kromě tebe, aby tak činil tomu, kterýž naň očekává.
5
Vyšel jsi vstříc tomu, kdož ochotně činí spravedlnost, a na cestách tvých na tě se rozpomínali. Aj, ty rozhněvals se, proto že jsme hřešili na nich ustavičně, a však zachováni budeme,
6
Ačkoli jsme jako nečistý my všickni, a jako roucho ohyzdné všecky spravedlnosti naše. Pročež pršíme jako list my všickni, a nepravosti naše jako vítr zachvacují nás.
7
Nadto není žádného, ješto by vzýval jméno tvé, a probudil se k tomu, aby se chopil tebe, aspoň když jsi skryl tvář svou před námi, a způsobil to, abychom mizeli pro nepravosti naše.
8
Ale již, ó Hospodine, ty jsi otec náš, my hlina, ty pak učinitel náš, a tak jsme všickni dílo ruky tvé.
9
Nehněvejž se tak velmi, Hospodine, aniž se na věky rozpomínej na nepravost. Ó vzhlédniž, prosíme, všickni my lid tvůj jsme.
10
Města svatosti tvé obrácena jsou v poušť, Sion v poušť, i Jeruzalém v pustinu obrácen.
11
Dům svatosti naší a okrasy naší, v kterémž tě chválívali otcové naši, ohněm zkažen, a cožkoli jsme měli nejvzácnějšího, jest popléněno.
12
I zdaliž pro ty věci, Hospodine, se zdržíš? Mlčeti a nás tak velmi trápiti budeš?