Confronta
Knjiga proroka Jezekilja 12
Scorrimento collegatoLe due colonne scorrono insieme
Knjiga proroka Jezekilja
Capitolo 12
1
Opet mi dođe reč Gospodnja govoreći:
2
Sine čovečji, usred doma odmetničkog sediš, koji ima oči da vidi i ne vidi, ima uši da čuje i ne čuje; jer su dom odmetnički.
3
Zato ti, sine čovečji, spremi šta treba za seobu, i seli se obdan na njihove oči; i iseli se iz svog mesta na drugo mesto na njihove oči, ne bi li videli, jer su dom odmetnički.
4
I iznesi stvari svoje kao kad se ko seli obdan na njihove oči, a sam iziđi uveče na njihove oči kao oni koji se sele.
5
Na njihove oči prokopaj zid i iznesi svoje stvari.
6
Na njihove oči digni na ramena i iznesi po mraku, lice svoje pokrij da ne vidiš zemlje, jer te dadoh da budeš znak u domu Izrailjevom.
7
I učinih tako kako mi se zapovedi; stvari svoje iznesoh obdan kao kad se seli; a uveče prokopah zid rukom; i po mraku iznesoh na ramenima noseći na njihove oči.
8
A u jutru dođe mi reč Gospodnja govoreći:
9
Sine čovečji, reče li ti dom Izrailjev, dom odmetnički: Šta radiš?
10
Reci im: Ovako veli Gospod Gospod: Ovo je breme za kneza, koji je u Jerusalimu, i za sav dom Izrailjev što je onde.
11
Reci: Ja sam vam znak, kako ja učinih tako će im biti; preseliće se i otići u ropstvo.
12
I knez koji je među njima noseći na ramenima po mraku će izaći; oni će prokopati zid da iznesu, on će pokriti lice svoje da ne vidi zemlje očima.
13
Ali ću mu razapeti mrežu svoju i uhvatiće se u zamku moju, i odvešću ga u Vavilon, u zemlju haldejsku, ali je neće videti, a onde će umreti.
14
I sve koji su oko njega, pomoćnike njegove, i svu vojsku njegovu, rasejaću u sve vetrove, i izvući ću mač za njima.
15
I poznaće da sam ja Gospod, kad ih rasejem po narodima, i razaspem po zemljama.
16
A ostaviću ih nekoliko ljudi koji će ostati od mača i od gladi i od pomora da pripovedaju sve gadove svoje među narodima u koje otidu; i poznaće da sam ja Gospod.
17
Opet mi dođe reč Gospodnja govoreći:
18
Sine čovečji, hleb svoj jedi prezajući i vodu svoju pij drhćući i brinući se.
19
I reci narodu zemaljskom: Ovako veli Gospod Gospod za stanovnike jerusalimske, za zemlju Izrailjevu: hleb će svoj jesti u brizi i vodu će svoju piti prepadajući se, jer će zemlja opusteti i ostati bez svega što je u njoj za bezakonje svih koji žive u njoj.
20
I gradovi u kojima žive opusteće, i zemlja će biti pusta, i poznaćete da sam ja Gospod.
21
Opet mi dođe reč Gospodnja govoreći:
22
Sine čovečji, kakva je to priča u vas o zemlji Izrailjevoj što govorite: Protežu se dani, i od utvare neće biti ništa?
23
Zato im reci: Ovako veli Gospod Gospod: Ukinuću tu priču i neću je više govoriti u Izrailju; nego im reci: Blizu su dani i reč svake utvare.
24
Jer neće više biti u domu Izrailjevom zaludne utvare ni gatanja kojim se laska.
25
Jer ću ja, Gospod, govoriti i šta kažem zbiće se; neće se više odgađati, nego za vašeg vremena, dome odmetnički, reći ću reč i izvršiću je, govori Gospod Gospod.
26
Opet mi dođe reč Gospodnja govoreći:
27
Sine čovečji, gle, dom Izrailjev govori: Utvara koju taj vidi, do nje ima mnogo vremena, i za daleko vreme taj prorokuje.
28
Zato im reci: Ovako veli Gospod Gospod: Neće se više odgađati ni jedna moja reč; reč koju kažem zbiće se, govori Gospod Gospod.
Ezechiel
Capitolo 12
1
I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
2
Synu člověčí, u prostřed domu zpurného ty bydlíš, kteříž mají oči, aby viděli, však nevidí; uši mají, aby slyšeli, však neslyší, proto že dům zpurný jsou.
3
Protož ty, synu člověčí, připrav sobě to, s čím bys se stěhoval, a stěhuj se ve dne před očima jejich. Přestěhuješ se pak z místa svého na místo jiné před očima jejich, zdaby aspoň viděli; nebo dům zpurný jsou.
4
Vynesa pak své věci, jakožto ty, s nimiž se stěhovati máš ve dne před očima jejich, vyjdi u večer před očima jejich, jako ti, kteříž se stěhují.
5
Před očima jejich prokopej sobě zed, a vynes skrze ni.
6
Před očima jejich na rameni nes, po tmě vynes, tvář svou přikrej, a nehleď na zemi; nebo za zázrak dal jsem tě domu Izraelskému.
7
I učinil jsem tak, jakž rozkázáno bylo. Věci své vynesl jsem, jakožto ty, s nimiž bych se stěhoval ve dne, u večer pak prokopal jsem sobě zed rukou; po tmě jsem je vynesl, na rameni nesa před očima jejich.
8
Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně ráno, řkoucí:
9
Synu člověčí, zdaližť řekli dům Izraelský, dům ten zpurný: Co ty děláš?
10
Rciž jim: Takto praví Panovník Hospodin: Na kníže v Jeruzalémě vztahuje se břímě toto a na všecken dům Izraelský, kteříž jsou u prostřed něho.
11
Rciž jim: Já jsem zázrakem vaším. Jakož jsem činil, tak se stane jim, postěhují se a v zajetí půjdou.
12
A kníže, kteréž jest u prostřed nich, na rameni ponese po tmě a vyjde. Zed prokopají, aby jej vyvedli skrze ni; tvář svou zakryje, tak že nebude viděti okem svým země.
13
Nebo roztáhnu sít svou na něj, a polapen bude do vrše mé, a zavedu jej do Babylona, země Kaldejské, kteréž neuzří, a tam umře.
14
Všecky také, kteříž jsou vůkol něho na pomoc jemu, i všecky houfy jeho rozptýlím na všecky strany, a mečem dobytým budu je stihati.
15
I zvědí, že já jsem Hospodin, když je rozptýlím mezi národy, a rozženu je po krajinách.
16
Pozůstavím pak z nich muže nemnohé po meči, po hladu a po moru, aby vypravovali všecky ohavnosti své mezi národy, kamž se dostanou, i zvědí, že já jsem Hospodin.
17
Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
18
Synu člověčí, chléb svůj s strachem jez, a vodu svou s třesením a s zámutkem pí,
19
A rci lidu země této: Takto praví Panovník Hospodin o obyvatelích Jeruzalémských, o zemi Izraelské: Chléb svůj s zámutkem jísti budou, a vodu svou s předěšením píti, aby obloupena byla země jeho z hojnosti své, pro nátisk všech přebývajících v ní.
20
Města také, v nichž bydlejí, zpustnou, a země pustá bude, a tak zvíte, že já jsem Hospodin.
21
Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
22
Synu člověčí, jaké to máte přísloví o zemi Izraelské, říkajíce: Prodlí se dnové, aneb zahyne všeliké vidění?
23
Protož rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Učiním, aby přestalo přísloví toto, aniž užívati budou přísloví toho více v Izraeli. Rci jim: Nýbrž přiblížili se dnové ti a splnění všelikého vidění.
24
Nebo nebude více žádného vidění marného, a hádání pochlebníka u prostřed domu Izraelského,
25
Proto že já Hospodin mluviti budu, a kterékoli slovo promluvím, stane se. Neprodlíť se dlouho, ale za dnů vašich, dome zpurný, mluviti budu slovo, a naplním je, praví Panovník Hospodin.
26
I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
27
Synu člověčí, aj, dům Izraelský říkají: Vidění to, kteréž vidí tento, ke dnům mnohým patří, a na dlouhé časy tento prorokuje.
28
Protož rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Neprodlíť se dlouho všeliké slovo mé, ale slovo, kteréž mluviti budu, stane se, praví Panovník Hospodin.