Confronta
Knjiga proroka Jezekilja 2
Scorrimento collegatoLe due colonne scorrono insieme
Knjiga proroka Jezekilja
Capitolo 2
1
I reče mi: Sine čovečji, ustani na noge da govorim s tobom.
2
I uđe u me duh kad mi progovori, i postavi me na noge, i slušah Onog koji mi govoraše.
3
I reče mi: Sine čovečji, ja te šaljem k sinovima Izrailjevim, k narodima odmetničkim, koji se odmetnuše mene; oni i oci njihovi biše mi neverni do ovog dana.
4
K sinovima tvrdog obraza i upornog srca šaljem te ja, pa im reci: Tako veli Gospod;
5
i poslušali ili ne poslušali, jer su dom odmetnički, neka znaju da je prorok bio među njima.
6
I ti, sine čovečji, ne boj ih se niti se boj njihovih reči, što su ti uporni i kao trnje i živiš među skorpijama; ne boj se njihovih reči i ne plaši se od njih što su dom odmetnički.
7
Nego im kaži reči moje, poslušali ili ne poslušali, jer su odmetnici.
8
Ali ti, sine čovečji, slušaj šta ću ti kazati, ne budi nepokoran kao taj dom nepokorni; otvori usta, i pojedi šta ću ti dati.
9
I pogledah, a to ruka pružena k meni, i gle, u njoj savijena knjiga.
10
I razvi je preda mnom, i beše ispisana iznutra i spolja, i beše u njoj napisan plač i naricanje i jaoh.
Ezechiel
Capitolo 2
1
Kterýž řekl ke mně: Synu člověčí, postav se na nohy své, ať mluvím s tebou.
2
I vstoupil do mne duch, když promluvil ke mně, a postavil mne na nohy mé, a slyšel jsem, an mluví ke mně.
3
Kterýž řekl mi: Synu člověčí, já tě posílám k synům Izraelským, k národům zpurným, kteříž zpurně se postavovali proti mně; oni i otcové jejich zpronevěřovali se mi, až právě do tohoto dne.
4
K těch, pravím, synům nestydaté tváři a zatvrdilého srdce já posílám tě, a díš k nim: Takto praví Panovník Hospodin,
5
Již oni slyšte neb nechte: Že dům zpurný jsou. Ať vědí, že prorok byl u prostřed nich.
6
Ty pak synu člověčí, neboj se jich, aniž se boj slov jejich, že zpurní a jako trní jsou proti tobě, a že mezi štíry bydlíš. Slov jejich neboj se, a tváři jejich se nestrachuj, proto že dům zpurný jsou.
7
Ale mluv slova má k nim, již oni slyšte neb nechte: Že zpurní jsou.
8
Ty pak synu člověčí, slyš, co já pravím tobě: Nebuď zpurný jako ten dům zpurný. Otevři ústa svá, a sněz, co já tobě dám.
9
I viděl jsem, a aj, ruka vztažena byla ke mně, a aj, v ní svinutá kniha.
10
Kteroužto rozvinul přede mnou, a byla popsaná s předu i z zadu, a bylo v ní psáno naříkání, kvílení a běda.