Confronta
Knjiga proroka Zaharije 11
Scorrimento collegatoLe due colonne scorrono insieme
Knjiga proroka Zaharije
Capitolo 11
1
Otvori, Livane, vrata svoja,
i oganj neka proždre kedre tvoje.
2
Ridaj, jelo, jer pade kedar,
jer krasnici propadoše;
ridajte, hrastovi vasanski,
jer se poseče šuma ograđena.
3
Stoji jauk pastira,
jer se zatre slava njihova;
stoji rika lavova,
jer se opustoši ponos jordanski.
4
Ovako veli Gospod Bog moj: Pasi ovce klanice,
5
koje ubijaju oni koji ih drže, niti ih ko krivi, i koji ih prodaju govore: Blagosloven da je Gospod, obogatih se; i koji ih pasu, nijedan ih ne žali.
6
Zato neću više žaliti stanovnika zemaljskih, govori Gospod, nego ću, evo predati jednog drugom u ruke i u ruke caru njihovom, i oni će potrti zemlju, a ja je neću izbaviti iz ruku njihovih.
7
I pasoh ovce klanice, nevoljne od stada, i uzevši dva štapa nazvah jedan blagost, a drugi nazvah sveza, i pasoh stado.
8
I pogubih tri pastira za mesec dana, jer se duša moja ljućaše na njih, i duša njihova mržaše na me.
9
I rekoh: Neću vas više pasti; koja pogine neka pogine, i koja propadne neka propadne, i koje ostanu neka jedu meso jedna drugoj.
10
I uzeh svoj štap, blagost, i slomih ga da ukinem zavet svoj koji učinih sa svim narodima.
11
I ukide se onog dana, i nevoljni od stada, koji gledahu na me, poznaše doista da beše reč Gospodnja.
12
I rekoh im: Ako vam je drago, dajte mi moju platu; ako li nije nemojte; i izmeriše mi platu, trideset srebrnika.
13
I reče mi Gospod: Baci lončaru tu časnu cenu kojom me proceniše. I uzevši trideset srebrnika bacih ih u dom Gospodnji lončaru.
14
Potom slomih drugi štap svoj, svezu, da ukinem bratstvo između Jude i Izrailja.
15
I Gospod mi reče: Uzmi jošte opravu bezumnog pastira.
16
Jer evo ja ću podignuti pastira u zemlji, koji neće obilaziti one koji ginu, neće tražiti nejake, niti će lečiti ranjene, niti će nositi sustale, nego će jesti meso od pretilih, i papke će im kidati.
17
Teško pastiru nikakvom,
koji ostavlja stado!
Mač mu je nad mišicom
i nad desnim okom;
mišica će mu usahnuti
i desno će mu oko potamneti.
Zacharjáš
Capitolo 11
1
Otevři, Libáne, vrata svá, ať zžíře oheň cedry tvé.
2
Kvěl jedle, nebo padl cedr, nebo znamenití vypléněni jsou; kvělte dubové Bázanští, nebo klesl les ohražený.
3
Hlas kvílení pastýřů, proto že popléněno důstojenství jejich; hlas řvání lvů, proto že popléněna pýcha Jordánu.
4
Takto praví Hospodin Bůh můj: Pas ovce tyto k zbití oddané,
5
Kteříž držitelé jejich mordují, aniž bývají obviňováni, a kdož je prodávají, říkají: Požehnaný Hospodin, že jsme zbohatli, a kteříž je pasou, nemají lítosti nad nimi.
6
Protož nebudu míti lítosti více nad obyvateli této země, praví Hospodin, ale aj, já uvedu ty lidi jednoho druhému v ruku, a v ruku krále jejich. I budou potírati zemi tuto, a nevytrhnu jí z ruky jejich.
7
Nebo jsem pásl ovce k zbití oddané, totiž vás chudé toho stáda, a vzav sobě dvě hole, nazval jsem jednu utěšením, a druhou jsem nazval svazujících. A pásl jsem, pravím, ty ovce,
8
A zahladil jsem tři pastýře měsíce jednoho, ale duše má stýskala sobě s nimi, proto že duše jejich nenáviděla mne.
9
Pročež řekl jsem: Nebudu vás pásti. Kteráž umříti má, nechť umře, a kteráž má vyhlazena býti, nechť jest vyhlazena, a jiné nechažť jedí maso jedna druhé.
10
Protož vzav hůl svou utěšení, posekal jsem ji, zrušiv smlouvu svou, kterouž jsem učinil se vším tím lidem.
11
A v ten den, když zrušena byla, právě poznali chudí toho stáda, kteříž na mne pozor měli, že řeč Hospodinova jest.
12
Nebo jsem řekl jim: Jestliže se vám vidí, dejte mzdu mou; pakli nic, nechte tak. I odvážili mzdu mou třidceti stříbrných.
13
I řekl mi Hospodin: Povrz je před hrnčíře. Znamenitá mzda, kterouž jsem tak draze šacován od nich. A tak vzav třidceti stříbrných, uvrhl jsem je v domě Hospodinově před hrnčíře.
14
Potom posekal jsem hůl svou druhou svazujících, zrušiv bratrství mezi Judou a mezi Izraelem.
15
I řekl mi Hospodin: Vezmi sobě ještě oruží pastýře bláznivého.
16
Nebo aj, já vzbudím pastýře v této zemi. Pobloudilých nebude navštěvovati, ani jehňátka hledati, ani což polámaného jest, léčiti, ani toho, což se zastavuje, nositi, ale maso toho, což tučnějšího jest, jísti bude, a kopyta jejich poláme.
17
Běda pastýři tomu ničemnému, kterýž opouští stádo. Meč na rameno jeho a na oko pravé jeho, rámě jeho docela uschne, a oko pravé jeho naprosto zatmí se.