Confronta
Pesma nad pesmama 8
Scorrimento collegatoLe due colonne scorrono insieme
Pesma nad pesmama
Capitolo 8
1
O da bi mi brat bio,
da bi sao sise matere moje!
Našavši te na polju
poljubila bih te,
i ne bih bila prekorna.
2
Povela bih te
i dovela bih te u kuću matere svoje;
ti bi me učio,
a ja bih te pojila vinom mirisavim,
sokom od šipaka.
3
Leva je ruka njegova meni pod glavom,
a desnom me grli.
4
Zaklinjem vas, kćeri jerusalimske,
ne budite ljubavi moje,
ne budite je, dokle joj ne bude volja.
5
Ko je ona što ide gore od pustinje
naslanjajući se na dragog svog?
Pod jabukom probudih te,
gde te rodi mati tvoja,
gde te rodi roditeljka tvoja.
6
Metni me kao pečat na srce svoje,
kao pečat na mišicu svoju.
Jer je ljubav jaka kao smrt,
i ljubavna sumnja tvrda kao grob;
žar je njen kao žar ognjen, plamen Božji.
7
Mnoga voda ne može ugasiti ljubavi,
niti je reke potopiti.
Da ko daje sve imanje doma svog za tu ljubav,
osramotio bi se.
8
Imamo sestru malenu, koja još nema dojaka.
Šta ćemo činiti sa sestrom svojom
kad bude reč o njoj?
9
Ako je zid, zagradićemo na njemu dvor od srebra;
ako li vrata, utvrdićemo ih daskama kedrovim.
10
Ja sam zid i dojke su moje kao kule.
Tada postah u očima njegovim kao ona koja nađe mir.
11
Vinograd imaše Solomun u Valamonu;
dade vinograd čuvarima
da svaki donosi za rod njegov
po hiljadu srebrnika.
12
Moj vinograd koji ja imam, preda mnom je.
Neka tebi, Solomune, hiljada,
i dve stotine onima koji čuvaju rod njegov.
13
Koja nastavaš u vrtovima!
Drugovi slušaju glas tvoj,
daj mi da ga čujem.
14
Brže, dragi moj!
I budi kao srna ili kao jelenče
na gorama mirisnim.
Píseň písní
Capitolo 8
1
Ó bys byl jako bratr můj požívající prsí matky mé, abych tě naleznuc vně, políbila, a nebyla zahanbena.
2
Vedla bych tě, a uvedla do domu matky své, a tu bys mne vyučoval; a jáť bych dala píti vína strojeného, a mstu z jablek zrnatých.
3
Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.
4
Přísahou vás zavazuji, dcery Jeruzalémské, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by sám nechtěl.
5
Která jest to, jenž vstupuje z pouště, zpolehši na milého svého? Pod jabloní vzbudila jsem tě; tuť tebe počala matka tvá, tuť tě počala rodička tvá.
6
Položiž mne jako pečet na srdce své, jako pečetní prsten na ruku svou. Nebo silné jest jako smrt milování, tvrdá jako hrob horlivost; uhlí její uhlí řeřavé, plamen nejprudší.
7
Vody mnohé nemohly by uhasiti tohoto milování, aniž ho řeky zatopí. Kdyby někdo dáti chtěl všecken statek domu svého za takovou milost, se vším tím pohrdnut by byl.
8
Sestru máme maličkou, kteráž ještě nemá prsí. Co učiníme s sestrou svou v den, v kterýž bude řeč o ní?
9
Jestliže jest zed, vzděláme na ní palác stříbrný; pakli jest dveřmi, obložíme je dskami cedrovými.
10
Já jsem zed, a prsy mé jako věže; takž jsem byla před očima jeho, jako nacházející pokoj.
11
Vinici měl Šalomoun v Balhamon, kteroužto pronajal strážným, aby jeden každý přinášel za ovoce její tisíc stříbrných.
12
Ale vinice má, kterouž mám, přede mnou jest. Mějž sobě ten tisíc, ó Šalomoune, a dvě stě ti, kteříž ostříhají ovoce jejího.
13
Ó ty, kteráž bydlíš v zahradách, přáteléť pozorují hlasu tvého, ohlašujž mi se.
14
Pospěš, milý můj, a připodobni se k srně nebo mladému jelenu, na horách vonných věcí.