Confronta
Peta knjiga Mojsijeva koja se zove Zakoni ponovljeni 2
Scorrimento collegatoLe due colonne scorrono insieme
Peta knjiga Mojsijeva koja se zove Zakoni ponovljeni
Capitolo 2
1
Potom se vratismo, i idosmo u pustinju k Crvenom Moru, kao što mi zapovedi Gospod, i obilazismo goru Sir dugo vremena.
2
I reče mi Gospod:
3
Dosta ste obilazili tu goru, obrnite se na sever.
4
I zapovedi narodu i reci: Sada ćete preći preko međe braće svoje, sinova Isavovih, koji žive u Siru; i oni će vas se bojati, ali se i vi dobro čuvajte.
5
Nemojte zametati boja sa njima, jer vam neću dati zemlje njihove ni stope, jer sam dao Isavu goru Sir u nasledstvo.
6
Jela kupujte od njih za novce, i jedite; i vodu kupujte od njih za novce, i pijte.
7
Jer te je Gospod Bog tvoj blagoslovio u svakom poslu ruku tvojih; i zna put tvoj po ovoj velikoj pustinji, i evo četrdeset godina beše s tobom Gospod Bog tvoj, i ništa ti nije nedostajalo.
8
I prođosmo braću svoju, sinove Isavove, koji žive u Siru, poljem od Elata i od Gesion-Gavera. I odande savivši udarismo preko pustinje moavske.
9
I Gospod mi reče: Nemoj pakostiti Moavcima ni zametati boja sa njima, jer ti neću dati zemlje njihove u nasledstvo; jer dadoh sinovima Lotovim u nasledstvo Ar.
10
(Pre življahu onde Emeji, narod velik i jak i visok kao Enakimi;
11
o njima se mislilo da su divovi kao i Enakimi; ali ih Moavci zvahu Emeji.
12
I Horeji življahu pre u Siru, ali ih sinovi Isavovi isteraše i istrebiše ispred sebe i naseliše se na njihovo mesto, kao što učini Izrailj u zemlji svog nasledstva koje mu dade Gospod.)
13
A sada ustanite i pređite preko potoka Zareda. I pređosmo preko potoka Zareda.
14
A vremena za koje idosmo od Kadis-Varnije pa dokle pređosmo preko potoka Zareda, beše trideset i osam godina, dokle ne izumre u logoru sav onaj naraštaj, ljudi za vojsku, kao što im se beše zakleo Gospod.
15
Jer i ruka Gospodnja beše protiv njih potirući ih iz logora dokle ne pomreše.
16
I kad svi ti ljudi za vojsku pomreše u narodu,
17
reče mi Gospod govoreći:
18
Ti ćeš danas preći preko međe moavske kod Ara;
19
i doći ćeš blizu sinova Amonovih; nemoj im pakostiti ni zametati boja sa njima, jer ti neću dati zemlje amonske u nasledstvo, jer je dadoh sinovima Lotovim u nasledstvo.
20
(I za nju se mislilo da je zemlja divovska; u njoj pre življahu divovi, koje Amonci zvahu Zamzumi.
21
Behu narod velik i jak i visok kao Enakimi; ali ih istrebi Gospod ispred njih, te oni preuzeše zemlju njihovu i naseliše se na njihovo mesto;
22
kao što učini sinovima Isavovim, koji življahu u Siru, jer istrebi Horeje ispred njih, i preuzeše zemlju njihovu i ostaše na njihovom mestu do danas.
23
I Aveje, koji življahu u Asirotu pa do Gaze, istrebiše Kaftoreji, koji izađoše od Kaftora, i naseliše se na njihovo mesto.)
24
Ustanite, idite i pređite preko potoka Arnona; gle, dao sam ti u ruke Siona Amorejina, cara esevonskog i zemlju njegovu; počni uzimati nasledstvo i zavojšti na nj.
25
Danas počinjem zadavati strah i trepet od tebe narodima pod celim nebom; koji god čuju za te, drhtaće i prepadaće se od tebe.
26
I poslah poslenike iz pustinje Kedamota k Sionu, caru esevonskom s mirnim rečima govoreći:
27
Da pređem preko tvoje zemlje; upravo ću putem ići, neću svrtati ni nadesno ni nalevo.
28
Hranu da mi daješ za novce da jedem, i vodu za novce da mi daješ da pijem, samo da prođem pešice,
29
kao što mi učiniše sinovi Isavovi koji žive u Siru, i Moavci, koji žive u Aru, dokle ne pređem preko Jordana u zemlju koju nam daje Gospod Bog naš.
30
Ali ne hte Sion, car esevonski pustiti da prođemo kroz njegovu zemlju, jer Gospod Bog tvoj učini te otvrdnu duh njegov i srce njegovo posta uporno, da bi ga predao u tvoje ruke, kao što se vidi danas.
31
I reče mi Gospod: Gledaj, počeh predavati tebi Siona i zemlju njegovu; počni uzimati zemlju njegovu da je naslediš.
32
I iziđe pred nas Sion i sav narod njegov na boj u Jasu.
33
I dade nam ga Gospod Bog naš, i ubismo ga sa sinovima njegovim i svim narodom njegovim.
34
I uzesmo tada sve gradove njegove, i pobismo ljude po svim tim gradovima, i žene i decu, ne ostavismo živog nijednog.
35
Samo stoku zaplenismo za se i plen što beše po gradovima koje uzesmo.
36
Od Aroira koji je na potoku Arnonu, i od grada koji je u dolini, pa do Galada ne beše grada koji bi nam odoleo: sve to dade nam Gospod Bog naš.
37
Samo k zemlji sinova Amonovih nisi pristupio niti ka kome kraju na potoku Javoku, ni ka gradovima u gori niti kome mestu što je zabranio Gospod Bog naš.
5 Mojžíšova
Capitolo 2
1
Potom obrátivše se, táhli jsme na tu poušť cestou k moři Rudému, jakož mluvil Hospodin ke mně, a obcházeli jsme horu Seir za dlouhý čas,
2
Až mi řekl Hospodin takto:
3
Dosti jste již obcházeli horu tuto, obraťtež se k straně půlnoční.
4
A lidu přikaž, řka: Půjdete přes pomezí bratří svých synů Ezau, kteříž bydlí v Seir. Ačkoli budou se vás báti, hleďte však pilně,
5
Abyste jich nedráždili; nebo nedám vám z země jejich ani šlepěje nožné, proto že v dědictví Ezau dal jsem horu Seir.
6
Pokrmů koupíte od nich za peníze, a jísti budete, i vody také ku pití za peníze od nich jednati budete.
7
Nebo Hospodin Bůh tvůj požehnal tobě při všeliké práci rukou tvých, a zná, že jdeš přes poušť velikou tuto; již čtyřidceti let Hospodin Bůh tvůj byl s tebou, aniž jsi měl v čem nedostatku.
8
A šli jsme od bratří našich, synů Ezau, kteříž bydlí v Seir, s cesty polní od Elat a od Aziongaber, a uchýlili jsme se, abychom šli cestou po poušti Moábské.
9
I řekl mi Hospodin: Neškoď Moábským, ani jich popouzej k boji, nebo nedám tobě v zemi jejich dědictví, poněvadž synům Lot dal jsem Ar v dědictví.
10
(Emim prvé bydlili v ní, lid veliký a mnohý, a vysokého zrostu, jako Enakim.
11
Oni také za obry držáni byli jako Enakim, ale Moábští říkali jim Emim.
12
V Seir pak bydlili prvé Horejští, kteréž synové Ezau vyhnali, a zahladili je před tváří svou, a bydlili tu místo nich, jako učinil Izrael v zemi vládařství svého, kterouž jim dal Hospodin.)
13
Nyní vstanouce, přejděte potok Záred. I přešli jsme potok Záred.
14
Èasu pak, v němž jsme šli z Kádesbarne, až jsme přešli potok Záred, bylo let třidceti osm, dokavadž nebyl vyhlazen všecken věk mužů bojovných z prostřed stanů, jakož jim přisáhl Hospodin.
15
Nebo ruka Hospodinova byla proti nim k setření jich z prostředku stanů, dokudž nevyhladil jich.
16
I stalo se, když všickni muži ti bojovní vyhynuli z prostředku lidu,
17
Že mluvil Hospodin ke mně, řka:
18
Ty přejdeš dnes pomezí Moábské k městu Ar,
19
A přiblížíš se k synům Ammon. Nessužujž jich a nepopouzej jich k boji, nebo nedám tobě v zemi synů Ammon dědictví, poněvadž synům Lotovým dal jsem ji k vládařství.
20
(I ona také držána byla za zemi obrů; nebo obrové před tím bydlili v ní, kterýmž Ammoninští říkali Zamzomim,
21
Lid veliký a mnohý, a vysokého zrostu, jako Enakim. Ale zahladil je Hospodin před tváří jejich, a vešli v dědictví jejich, a bydlili na místě jejich,
22
Jakož učinil synům Ezau bydlícím v Seir, pro něž vyhladil Horejské před tváří jejich, i vešli v dědictví jejich, a bydlili na místě jejich až do dnešního dne.
23
Hevejské také, kteříž bydlili v Azerim až do Gáza, Kaftorejští, kteříž vyšli z Kaftor, zahladili je, a bydlili na místě jejich.)
24
Vstanouce, beřte se a přejděte potok Arnon. Hle, dal jsem v ruce tvé Seona, krále Ezebon Amorejského, a zemi jeho; začniž jí vládnouti, a bojuj válečně proti němu.
25
Dnes počnu pouštěti strach a lekání se tebe na lidi, kteříž jsou pode vším nebem, tak že kteřížkoli uslyší pověst o tobě, třásti a lekati se budou tváři tvé.
26
I poslal jsem posly z pouště Kedemot k Seonovi, králi Ezebon, s slovy pokojnými, řka:
27
Nechť projdu skrze zemi tvou, přímo cestou půjdu, neuchýlím se ani na pravo ani na levo.
28
Pokrmů za peníze prodáš mi, abych jedl, vody také za peníze dáš mi, a píti budu; toliko pěšky projdu,
29
Jakož mi učinili synové Ezau, kteříž bydlí v Seir, a Moábští, kteříž bydlí v Ar, dokudž nepřejdu Jordánu, jda k zemi, kterouž Hospodin Bůh náš dává nám.
30
Ale nechtěl dopustiti Seon, král Ezebon, abychom prošli zemi jeho; nebo byl zatvrdil Hospodin Bůh tvůj ducha jeho, a ztužil srdce jeho, aby dal jej v ruce tvé, jakož se vidí podnes.
31
(Nebo řekl mi byl Hospodin: Aj, již jsem počal v moc dávati tobě Seona i zemi jeho; začniž jí vládnouti, abys dědičně obdržel zemi jeho.)
32
A vytáhl byl Seon proti nám, on i všecken lid jeho k boji do Jasa.
33
I dal jej nám Hospodin Bůh náš, a porazili jsme ho s syny jeho i se vším lidem jeho.
34
Vzali jsme také toho času všecka města jeho, a dali jsme v prokletí lid těch všech měst, i ženy i děti, žádného nepozůstavivše.
35
Toliko hovada rozebrali jsme sobě, a kořisti z měst, kterýchž jsme dobyli.
36
Od Aroer jenž jest na břehu potoka Arnon, a od města, kteréž jest v údolí, až do Galád nebylo města, kteréž by ostáti mohlo před námi; všecka nám dal Hospodin Bůh náš.
37
Toliko k zemi synů Ammon nepřiblížils se, ani k žádné krajině ležící při potoku Jabok, ani k městům na horách, a k žádnému místu, kteréž zapověděl Hospodin Bůh náš.