Confronta
Prva knjiga Mojsijeva koja se zove Postanje 2
Scorrimento collegatoLe due colonne scorrono insieme
Prva knjiga Mojsijeva koja se zove Postanje
Capitolo 2
1
Tako se dovrši nebo i zemlja i sva vojska njihova.
2
I svrši Bog do sedmog dana dela svoja, koja učini; i počinu u sedmi dan od svih dela svojih, koja učini;
3
i blagoslovi Bog sedmi dan, i posveti ga, jer u taj dan počinu od svih dela svojih, koja učini.
4
To je postanje neba i zemlje,
kad postaše,
kad Gospod Bog stvori zemlju i nebo,
5
I svaku biljku poljsku, dokle je još ne beše na zemlji, i svaku travku poljsku, dokle još ne nicaše; jer Gospod Bog još ne pusti dažda na zemlju, niti beše čoveka da radi zemlju,
6
ali se podizaše para sa zemlje da natapa svu zemlju.
7
A stvori Gospod Bog čoveka od praha zemaljskog, i dunu mu u nos duh životni; i posta čovek duša živa.
8
I nasadi Gospod Bog vrt u Edemu na istoku; i onde namesti čoveka, kog stvori.
9
I učini Gospod Bog, te nikoše iz zemlje svakakva drveća lepa za gledanje i dobra za jelo, i drvo od života usred vrta i drvo od znanja dobra i zla.
10
A voda tečaše iz Edema natapajući vrt, i odande se deliše u četiri reke.
11
Jednoj je ime Fison, ona teče oko cele zemlje evilske, a onde ima zlata,
12
i zlato je one zemlje vrlo dobro; onde ima i bdela i dragog kamena oniha.
13
A drugoj je reci ime Geon, ona teče oko cele zemlje huske.
14
A trećoj je reci ime Hidekel, ona teče k asirskoj. A četvrta je reka Efrat.
15
I uzevši Gospod Bog čoveka namesti ga u vrtu edemskom, da ga radi i da ga čuva.
16
I zapreti Gospod Bog čoveku govoreći: Jedi slobodno sa svakog drveta u vrtu;
17
ali s drveta od znanja dobra i zla, s njega ne jedi; jer u koji dan okusiš s njega, umrećeš.
18
I reče Gospod Bog: Nije dobro da je čovek sam; da mu načinim druga prema njemu.
19
Jer Gospod Bog stvori od zemlje sve zveri poljske i sve ptice nebeske, i dovede k Adamu da vidi kako će koju nazvati, pa kako Adam nazove koju životinju onako da joj bude ime;
20
i Adam nadede ime svakom živinčetu i svakoj ptici nebeskoj i svakoj zveri poljskoj; ali se ne nađe Adamu drug prema njemu.
21
I Gospod Bog pusti tvrd san na Adama, te zaspa; pa mu uze jedno rebro, i mesto popuni mesom;
22
i Gospod Bog stvori ženu od rebra, koje uze Adamu, i dovede je k Adamu.
23
A Adam reče:
Sada eto kost od mojih kosti,
i telo od mog tela.
Neka joj bude ime čovečica,
jer je uzeta od čoveka.
24
Zato će ostaviti čovek oca svog i mater svoju, i prilepiće se k ženi svojoj, i biće dvoje jedno telo.
25
A behu oboje goli. Adam i žena mu, i ne beše ih sramota.
1 Mojžíšova
Capitolo 2
1
A tak dokonána jsou nebesa a země, i všecko vojsko jejich.
2
A dokonal Bůh dne sedmého dílo své, kteréž dělal; a odpočinul v den sedmý ode všeho díla svého, kteréž byl dělal.
3
I požehnal Bůh dni sedmému a posvětil ho; nebo v něm odpočinul Bůh ode všeho díla svého, kteréž byl stvořil, aby učiněno bylo.
4
Tiť jsou rodové nebes a země, (když stvořena jsou v den, v němž učinil Hospodin Bůh zemi i nebe),
5
I každé chrastiny polní, dříve než byla na zemi, i všeliké byliny polní, prvé než vzcházela; nebo ještě byl nedštil Hospodin Bůh na zemi, aniž byl který člověk, ješto by dělal zemi.
6
A aniž pára vystupovala z země, aby svlažovala všecken svrchek země.
7
I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země, a vdechl v chřípě jeho dchnutí života, i byl člověk v duši živou.
8
Štípil pak byl Hospodin Bůh ráj v Eden na východ, a postavil tam člověka, jehož byl učinil.
9
A vyvedl Hospodin Bůh z země všeliký strom na pohledění libý, a ovoce k jídlu chutné; též strom života u prostřed ráje, i strom vědění dobrého a zlého.
10
(A řeka vycházela z Eden, k svlažování ráje, a odtud dělila se, a byla ve čtyři hlavní řeky.
11
Jméno jedné Píson, ta obchází všecku zemi Hevilah, kdež jest zlato.
12
A zlato země té jest výborné; tam jest i bdelium, a kámen onychin.
13
Jméno pak druhé řeky Gihon, ta obchází všecku zemi Chus.
14
A jméno řeky třetí Hiddekel, kteráž teče k východní straně Assyrské země. A řeka čtvrtá jest Eufrates).
15
Pojav tedy Hospodin Bůh člověka, postavil jej v ráji v zemi Eden, aby jej dělal a ostříhal ho.
16
I zapověděl Hospodin Bůh člověku, řka: Z každého stromu rajského svobodně jísti budeš;
17
Ale z stromu vědění dobrého a zlého nikoli nejez; nebo v který bys koli den z něho jedl, smrtí umřeš.
18
Řekl byl také Hospodin Bůh: Není dobré člověku býti samotnému; učiním jemu pomoc, kteráž by při něm byla.
19
(Nebo když byl učinil Hospodin Bůh z země všelikou zvěř polní, i všecko ptactvo nebeské, přivedl je k Adamovi, aby pohleděl na ně, jaké by jméno kterému dáti měl; a jak by koli nazval Adam kterou duši živou, tak aby jmenována byla.
20
I dal Adam jména všechněm hovadům, i ptactvu nebeskému, a všeliké zvěři polní; Adamovi pak není nalezena pomoc, kteráž by při něm byla.)
21
Protož uvedl Hospodin Bůh tvrdý sen na Adama, i usnul; a vyňal jedno z žeber jeho, a to místo vyplnil tělem.
22
A z toho žebra, kteréž vyňal z Adama, vzdělal Hospodin Bůh ženu, a přivedl ji k Adamovi.
23
I řekl Adam: Teď tato jest kost z kostí mých a tělo z těla mého; tato slouti bude mužatka, nebo z muže vzata jest.
24
Z té příčiny opustí muž otce svého i matku svou, a přídržeti se bude manželky své, i budou v jedno tělo.
25
Byli pak oba dva nazí, Adam i žena jeho, a nestyděli se.