Confronta
Psalmi Davidovi 39
Scorrimento collegatoLe due colonne scorrono insieme
Psalmi Davidovi
Capitolo 39
1
Načelniku pevačkom Iditunu. Psalam Davidov. Rekoh: Čuvaću se na putevima svojim
da ne zgrešim jezikom svojim;
zauzdavaću usta svoja,
dok je bezbožnik preda mnom.
2
Bejah nem i glas ne pustih; ćutah i o dobru.
Ali se tuga moja podiže,
3
Zapali se srce moje u meni,
u mislima mojim razgore se oganj;
progovorih jezikom svojim:
4
Kaži mi, Gospode, kraj moj,
i dokle će trajati dani moji?
Da znam kako sam ništa.
5
Evo s pedi dao si mi dane,
i vek je moj kao ništa pred Tobom.
Baš je ništa svaki čovek živ.
6
Baš hodi čovek kao utvara;
baš se uzalud kida, sabira,
a ne zna kome će dopasti.
7
Pa šta da čekam, Gospode?
Nada je moja u Tebi.
8
Iz svega bezakonja mog izbavi me,
ne daj me bezumnome na podsmeh.
9
Nem sam, neću otvoriti usta svojih;
jer si me Ti udario.
10
Olakšaj mi udarac svoj,
silna ruka Tvoja ubi me.
11
Ako ćeš karati čoveka za prestupe,
rastočiće se kao od moljaca krasota njegova.
Baš je ništa svaki čovek.
12
Slušaj molitvu moju, Gospode,
i čuj jauk moj.
Gledajući suze moje nemoj ćutati.
Jer sam gost u Tebe
i došljak kao i svi stari moji.
13
Nemoj me više gnevno gledati,
pa ću odahnuti pre nego otidem
i više me ne bude.
Žalmy
Capitolo 39
1
Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův.
2
Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.
3
Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.
4
Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:
5
Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.
6
Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. Sélah.
7
Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.
8
Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.
9
A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.
10
Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.
11
Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.
12
Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. Sélah.
13
Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji.
14
Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl.