Confronta
Rimljanima poslanica svetog apostola Pavla 7
Scorrimento collegatoLe due colonne scorrono insieme
Rimljanima poslanica svetog apostola Pavla
Capitolo 7
1
Ili ne znate, braćo (jer govorim onima koji znaju zakon), da zakon vlada nad čovekom dokle je živ?
2
Jer je udata žena privezana zakonom za muža dokle god on živi; a ako li muž njen umre, razreši se od zakona muževljeg.
3
Zato, dakle, dok joj je muž živ biva preljubočinica ako pođe za drugog muža; a ako joj umre muž prosta je od zakona da ne bude preljubočinica ako pođe za drugog.
4
Zato, braćo moja, i vi umreste zakonu telom Hristovim, da budete drugog, Onog što usta iz mrtvih, da plod donesemo Bogu.
5
Jer kad bejasmo u telu, behu slasti grehovne, koje zakon rađahu u udima našim da se smrti plod donosi.
6
A sad, umrevši izbavismo se od zakona koji nas držaše, da služimo Bogu u obnovljenju Duha a ne u starini slova.
7
Šta ćemo dakle reći? Je li zakon greh? Bože sačuvaj! Nego ja greha ne poznah osim kroz zakon; jer ne znadoh za želju da zakon ne kaza: Ne zaželi.
8
A greh uze početak kroz zapovest, i načini u meni svaku želju; jer je greh bez zakona mrtav.
9
A ja življah nekad bez zakona; a kad dođe zapovest, onda greh ožive,
10
a ja umreh, i nađe se da mi zapovest bi za smrt koja beše data za život.
11
Jer greh uzevši početak kroz zapovest prevari me, i ubi me njome.
12
Tako je, dakle, zakon svet i zapovest sveta i pravedna i dobra.
13
Dobro li dakle bi meni smrt? Bože sačuvaj! Nego greh, da se pokaže greh dobrom čineći mi smrt, da bude greh odviše grešan zapovešću.
14
Jer znamo da je zakon duhovan; a ja sam telesan, prodan pod greh:
15
Jer ne znam šta činim, jer ne činim ono šta hoću, nego na šta mrzim ono činim.
16
Ako li ono činim šta neću, hvalim zakon da je dobar.
17
A ovo više ja ne činim nego greh koji živi u meni.
18
Jer znam da dobro ne živi u meni, to jest u telu mom. Jer hteti imam u sebi, ali učiniti dobro ne nalazim.
19
Jer dobro što hoću ne činim, nego zlo što neću ono činim.
20
A kad činim ono što neću, već ja to ne činim nego greh koji živi u meni.
21
Nalazim, dakle zakon, kad hoću dobro da činim, da me na zlo nagoni.
22
Jer imam radost u zakonu Božijem po unutrašnjem čoveku;
23
ali vidim drugi zakon u udima svojim, koji se suproti zakonu uma mog, i zarobljava me zakonom grehovnim koji je u udima mojim.
24
Ja nesrećni čovek! Ko će me izbaviti od tela smrti ove?
25
Zahvaljujem Bogu svom kroz Isusa Hrista Gospoda našeg. Tako, dakle, ja sam umom svojim služim zakonu Božijem a telom zakonu grehovnom.
Římanům
Capitolo 7
1
Zdaliž nevíte, bratří, (nebo povědomým Zákona mluvím) že Zákon panuje nad člověkem, dokudž živ jest člověk?
2
Nebo žena, kteráž za mužem jest, živému muži přivázána jest zákonem; pakli by umřel muž její, rozvázána jest od zákona muže.
3
A protož dokudž jest živ muž její, slouti bude cizoložnice, bude-li s jiným mužem; pakliť by muž její umřel, jižť jest svobodna od zákona toho, takže již nebude cizoložnice, bude-li s jiným mužem.
4
Takž, bratří moji, i vy umrtveni jste Zákonu skrze tělo Kristovo, abyste byli jiného, totiž toho, kterýž z mrtvých vstal, abychom ovoce nesli Bohu.
5
Nebo když jsme byli v těle, žádosti hříchů příčinou Zákona vzbuzené moc svou provodily v údech našich k nesení ovoce ne Bohu, ale smrti.
6
Nyní pak osvobozeni jsme od Zákona, když umřel ten, v němž jsme držáni byli, tak abychom již sloužili v novotě ducha, a ne v vetchosti litery.
7
Což tedy díme? Že Zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem nepoznal, než skrze Zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, aby hříchem byla, by byl Zákon neřekl: Nepožádáš.
8
Ale příčinu vzav hřích skrze přikázaní, zplodil ve mně všelikou žádost. Bez Zákona zajisté hřích mrtev jest.
9
Jáť pak byl jsem živ někdy bez Zákona, ale když přišlo přikázání, hřích ožil,
10
a já umřel. I shledáno jest, že to přikázání, kteréž mělo mi býti k životu, že jest mi k smrti.
11
Nebo hřích, vzav příčinu skrze to přikázání, podvedl mne, a skrze ně i zabil.
12
A tak Zákon zajisté svatý, a přikázání svaté i spravedlivé a dobré jest.
13
Tedy to dobré učiněno jest mi smrt? Nikoli, ale hřích, kterýž aby se okázal býti hříchem, skrze to dobré zplodil mi smrt, aby tak byl příliš velmi hřešící hřích skrze přikázání.
14
Víme zajisté, že Zákon jest duchovní, ale já jsem tělesný, prodaný hříchu.
15
Nebo toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti mám, to činím.
16
Jestližeť pak, což nechci, to činím, tedy povoluji Zákonu, že jest dobrý.
17
A tak již ne já to činím, ale ten, kterýž přebývá ve mně, hřích.
18
Vímť zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém), dobré. Nebo chtění hotové mám, ale vykonati dobrého, tohoť nenalézám.
19
Nebo nečiním toho dobrého, což chci, ale činím to zlé, čehož nechci.
20
A poněvadž pak, čehož já nechci, to činím, tedyť již ne já činím to, ale ten, kterýž přebývá ve mně, hřích.
21
Nalézám tedy takový při sobě zákon, když chci činiti dobré, že se mne přídrží zlé.
22
Nebo zvláštní libost mám v Zákoně Božím podle vnitřního člověka;
23
Ale vidím jiný zákon v údech svých, odporující zákonu mysli mé a jímající mne, tak abych byl vězeň zákona hřícha, kterýž jest v údech mých.
24
Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?
25
Ale děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho. A takžť já sloužím myslí Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha.