Confronta
Sveto Jevanđelje po Jovanu 20
Scorrimento collegatoLe due colonne scorrono insieme
Sveto Jevanđelje po Jovanu
Capitolo 20
1
A u prvi dan nedelje dođe Marija Magdalina na grob rano, još dok se ne beše rasvanulo, i vide da je kamen odvaljen od groba.
2
Onda otrča, i dođe k Simonu Petru i k drugom učeniku koga ljubljaše Isus, i reče im: Uzeše Gospoda iz groba; i ne znamo gde Ga metnuše.
3
A Petar iziđe i drugi učenik, i pođoše ka grobu.
4
Trčahu, pak, oba zajedno, i drugi učenik trčaše brže od Petra, i dođe pre ka grobu.
5
I nadvirivši se vide haljine gde leže; ali ne uđe.
6
Dođe, pak, Simon Petar za njim, i uđe u grob, i vide haljine same gde leže,
7
i ubrus koji beše na glavi Njegovoj ne s haljinama da leži nego osobito savit na jednom mestu.
8
Tada, dakle, uđe i drugi učenik koji najpre dođe ka grobu, i vide i verova.
9
Jer još ne znaše pisma da Njemu valja ustati iz mrtvih.
10
Onda otidoše opet učenici kućama.
11
A Marija stajaše napolju kod groba i plakaše. I kad plakaše nadviri se nad grob,
12
i vide dva anđela u belim haljinama gde sede jedan čelo glave a jedan čelo nogu gde beše ležalo telo Isusovo.
13
I rekoše joj oni: Ženo! Što plačeš? Reče im: Uzeše Gospoda mog, i ne znam gde Ga metnuše.
14
I ovo rekavši obazre se natrag, i vide Isusa gde stoji, i ne znaše da je Isus.
15
Isus joj reče: Ženo! Što plačeš? Koga tražiš? A ona misleći da je vrtlar reče Mu: Gospodine! Ako si Ga ti uzeo kaži mi gde si Ga metnuo, i ja ću Ga uzeti.
16
Isus joj reče: Marija! A ona obazrevši se reče Mu: Ravuni! Koje znači učitelju.
17
Reče joj Isus: Ne dohvataj se do mene, jer se još ne vratih k Ocu svom; nego idi k braći mojoj, i kaži im: Vraćam se k Ocu svom i Ocu vašem, i Bogu svom i Bogu vašem.
18
A Marija Magdalina otide, i javi učenicima da vide Gospoda i kaza joj ovo.
19
A kad bi uveče, onaj prvi dan nedelje, i vrata behu zatvorena gde se behu učenici skupili od straha jevrejskog, dođe Isus i stade na sredu i reče im: Mir vam.
20
I ovo rekavši pokaza im ruke i rebra svoja. Onda se učenici obradovaše videvši Gospoda.
21
A Isus im reče opet: Mir vam; kao što Otac posla mene, i ja šaljem vas.
22
I ovo rekavši dunu, i reče im: Primite Duh Sveti.
23
Kojima oprostite grehe, oprostiće im se; i kojima zadržite, zadržaće se.
24
A Toma, koji se zove Blizanac, jedan od dvanaestorice, ne beše onde sa njima kad dođe Isus.
25
A drugi mu učenici govorahu: Videsmo Gospoda. A on im reče: Dok ne vidim na rukama Njegovim rana od klina, i ne metnem prsta svog u rane od klina, i ne metnem ruke svoje u rebra Njegova, neću verovati.
26
I posle osam dana opet behu učenici Njegovi unutra, i Toma s njima. Dođe Isus kad behu vrata zatvorena, i stade među njima i reče: Mir vam.
27
Potom reče Tomi: Pruži prst svoj amo i vidi ruke moje; i pruži ruku svoju i metni u rebra moja, i ne budi neveran nego veran.
28
I odgovori Toma i reče Mu: Gospod moj i Bog moj.
29
Isus mu reče: Pošto me vide verovao si; blago onima koji ne videše i verovaše.
30
A i mnoga druga čudesa učini Isus pred učenicima svojim koja nisu pisana u knjizi ovoj.
31
A ova se napisaše, da verujete da Isus jeste Hristos, Sin Božji, i da verujući imate život u ime Njegovo.
Jan
Capitolo 20
1
První pak den po sobotě Maria Magdaléna přišla ráno k hrobu, když ještě tma bylo. I uzřela kámen odvalený od hrobu.
2
I běžela odtud a přišla k Šimonovi Petrovi a k jinému učedlníku, jehož miloval Ježíš, a řekla jim: Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kde jsou jej položili.
3
Tedy vyšel Petr a jiný učedlník, a šli k hrobu.
4
I běželi oba spolu. Ale ten druhý učedlník předběhl Petra, a přišel prve k hrobu.
5
A nachýliv se, uzřel prostěradla položená, ale však tam nevšel.
6
Tedy přišel Šimon Petr, za ním jda, a všel do hrobu. I uzřel prostěradla položená,
7
A rouchu, kteráž byla na hlavě jeho, ne s prostěradly položenou, ale obzvláštně svinutou na jednom místě.
8
Potom všel i ten druhý učedlník, kterýž byl prve přišel k hrobu, i uzřel a uvěřil.
9
Nebo ještě neznali Písma, že měl Kristus z mrtvých vstáti.
10
I odešli zase ti učedlníci tam, kdež prve byli.
11
Ale Maria stála u hrobu vně, plačici. A když plakala, naklonila se do hrobu.
12
A uzřela dva anděly v bílém rouše sedící, jednoho u hlavy a druhého u noh, tu kdež bylo položeno tělo Ježíšovo.
13
Kteřížto řekli jí: Ženo, co pláčeš? I dí jim: Vzali Pána mého, a nevím, kde ho položili.
14
To když řekla, obrátila se zpátkem, a uzřela Ježíše, an stojí, ale nevěděla, by Ježíš byl.
15
Dí jí Ježíš: Ženo, co pláčeš? Koho hledáš? Ona domnívajici se, že by zahradník byl, řekla jemu: Pane, vzal-lis ty jej, pověz mi, kdes ho položil, ať já jej vezmu.
16
Řekl jí Ježíš: Maria. Obrátivši se ona, řekla jemu: Rabbóni, jenž se vykládá: Mistře.
17
Dí jí Ježíš: Nedotýkejž se mne; neb jsem ještě nevstoupil k Otci svému. Ale jdiž k bratřím mým, a pověz jim: Vstupuji k Otci svému, a k Otci vašemu, k Bohu svému, a k Bohu vašemu.
18
I přišla Maria Magdaléna, zvěstujici učedlníkům, že by viděla Pána a že jí to pověděl.
19
Když pak byl večer toho dne, kterýž jest první po sobotě, a dveře byly zavříny, kdež byli učedlníci shromážděni, pro strach Židovský, přišel Ježíš, a stál u prostřed, a řekl jim: Pokoj vám.
20
A to pověděv, ukázal jim ruce i bok svůj. I zradovali se učedlníci, vidouce Pána.
21
Tedy řekl jim opět: Pokoj vám. Jakož mne poslal Otec, tak i já posílám vás.
22
To pověděv, dechl, a řekl jim: Přijměte Ducha svatého.
23
Kterýmžkoli odpustili byste hříchy, odpouštějíť se jim; a kterýmžkoli zadrželi byste je, zadržániť jsou.
24
Tomáš pak jeden ze dvanácti, jenž sloul Didymus, nebyl s nimi, když byl přišel Ježíš.
25
I řekli jemu jiní učedlníci: Viděli jsme Pána. A on řekl jim: Leč uzřím v rukou jeho bodení hřebů, a vpustím prst svůj v místo hřebů, a ruku svou vložím v bok jeho, nikoli neuvěřím.
26
A po osmi dnech opět učedlníci jeho byli vnitř, a Tomáš s nimi. Přišel Ježíš, a dveře byly zavříny, i stál uprostřed a řekl: Pokoj vám.
27
Potom řekl k Tomášovi: Vložiž prst svůj sem, a viz ruce mé, a vztáhni ruku svou, a vpusť v bok můj, a nebudiž nevěřící, ale věřící.
28
I odpověděl Tomáš a řekl jemu: Pán můj a Bůh můj.
29
Dí jemu Ježíš: Žes mne viděl, Tomáši, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteříž neviděli, a uvěřili.
30
Mnohé zajisté i jiné divy činil Ježíš před obličejem učedlníků svých, kteréž nejsou psány v knize této.
31
Ale toto psáno jest, abyste věřili, že Ježíš jest Kristus, Syn Boží, a abyste věříce, život věčný měli ve jménu jeho.