Confronta
Sveto Jevanđelje po Luki 14
Scorrimento collegatoLe due colonne scorrono insieme
Sveto Jevanđelje po Luki
Capitolo 14
1
I dogodi Mu se da dođe u subotu u kuću jednog kneza farisejskog da jede hleb; i oni motrahu na Njega.
2
I gle, beše pred Njim nekakav čovek na kome beše debela bolest.
3
I odgovarajući Isus reče zakonicima i farisejima govoreći: Je li slobodno u subotu isceljivati?
4
A oni oćuteše. I dohvativši ga se isceli ga i otpusti.
5
I odgovarajući reče im: Koji od vas ne bi svog magarca ili vola da mu padne u bunar odmah izvadio u dan subotni?
6
I ne mogoše Mu odgovoriti na to.
7
A gostima kaza priču, kad opazi kako izbirahu začelja, i reče im:
8
Kad te ko pozove na svadbu, ne sedaj u začelje, da ne bude među gostima ko stariji od tebe;
9
i da ne bi došao onaj koji je pozvao tebe i njega, i rekao ti: Podaj mesto ovome: i onda ćeš sa stidom sesti na niže mesto.
10
Nego kad te ko pozove, došavši sedi na poslednje mesto, da ti kaže kad dođe onaj koji te pozva: Prijatelju! Pomakni se više; tada će tebi biti čast pred onima koji sede s tobom za trpezom.
11
Jer svaki koji se podiže, poniziće se; a koji se ponižuje, podignuće se.
12
A i onome što ih je pozvao reče: Kad daješ obed ili večeru, ne zovi prijatelje svoje, ni braću svoju, ni rođake svoje, ni susede bogate, da ne bi i oni tebe kad pozvali i vratili ti;
13
nego kad činiš gozbu, zovi siromahe, kljaste, hrome, slepe;
14
i blago će ti biti što ti oni ne mogu vratiti; nego će ti se vratiti o vaskrsenju pravednih.
15
A kad ču to neki od onih što seđahu s Njim za trpezom reče Mu: Blago onome koji jede hleba u carstvu Božijem!
16
A On mu reče: Jedan čovek zgotovi veliku večeru, i pozva mnoge;
17
i kad bi vreme večeri, posla slugu svog da kaže zvanima: Hajdete, jer je već sve gotovo.
18
I počeše se izgovarati svi redom; prvi mu reče: Kupih njivu, i valja mi ići da je vidim; molim te izgovori me.
19
I drugi reče: Kupih pet jarmova volova, i idem da ih ogledam; molim te, izgovori me.
20
I treći reče: Oženih se, i zato ne mogu doći.
21
I došavši sluga taj kaza ovo gospodaru svom. Tada se rasrdi domaćin i reče sluzi svom: Idi brzo na raskršća i ulice gradske, i dovedi amo siromahe, i kljaste, i bogaljaste, i slepe.
22
I reče sluga: Gospodaru, učinio sam kako si zapovedio, i još mesta ima.
23
I reče gospodar sluzi: Iziđi na puteve i među ograde, te nateraj da dođu da mi se napuni kuća.
24
Jer vam kažem da nijedan od onih zvanih ljudi neće okusiti moje večere. Jer je mnogo zvanih, ali je malo izabranih.
25
Iđaše pak s Njim mnoštvo naroda, i obazrevši se reče im:
26
Ako ko dođe k meni, a ne mrzi na svog oca, i na mater, i na ženu, i na decu, i na braću, i na sestre i na samu dušu svoju, ne može biti moj učenik.
27
I ko ne nosi krst svoj i za mnom ne ide, ne može biti moj učenik.
28
I koji od vas kad hoće da zida kulu ne sedne najpre i ne proračuna šta će ga stati, da vidi ima li da može dovršiti?
29
Da ne bi, kad postavi temelj i ne uzmože dovršiti, svi koji gledaju stali mu se rugati
30
govoreći: Ovaj čovek poče zidati, i ne može da dovrši.
31
Ili koji car kad pođe s vojskom da se pobije s drugim carem ne sedne najpre i ne drži veću može li s deset hiljada sresti onog što ide na njega sa dvadeset hiljada?
32
Ako li ne može, a on pošalje poslenike dok je ovaj još daleko i moli da se pomire.
33
Tako dakle svaki od vas koji se ne odreče svega što ima ne može biti moj učenik.
34
So je dobra, ali ako so obljutavi, čim će se osoliti?
35
Niti je potrebna u zemlju ni u gnoj; nego je prospu napolje. Ko ima uši da čuje neka čuje.
Lukáš
Capitolo 14
1
I stalo se, když všel Ježíš do domu jednoho knížete farizejského v sobotu, aby jedl chléb, že oni šetřili ho.
2
A aj, člověk jeden vodnotelný byl před ním.
3
I odpověděv Ježíš, dí zákoníkům a farizeům, řka: Sluší-li v sobotu uzdravovati?
4
A oni mlčeli. Tedy on dosáh jeho, uzdravil a propustil.
5
A odpověděv k nim řekl: Èí z vás osel anebo vůl upadl by do studnice, a ne ihned by ho vytáhl v den sobotní?
6
I nemohli jemu na to odpovědíti.
7
Pověděl také i ku pozvaným podobenství, (spatřiv to, kterak sobě přední místa vyvolovali,) řka k nim:
8
Kdybys byl od někoho pozván na svadbu, nesedej na předním místě, ať by snad vzácnější nežli ty nebyl pozván od něho.
9
A přijda ten, kterýž tebe i onoho pozval, řekl by tobě: Dej tomuto místo. A tehdy počal bys s hanbou na posledním místě seděti.
10
Ale když bys byl pozván, jda, posaď se na posledním místě. A kdyby přišel ten, kterýž tebe pozval, aby řekl tobě: Příteli, posedni výše, tedy budeš míti chválu před spolustolícími.
11
Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.
12
Pravil také i tomu, kterýž ho byl pozval: Když činíš oběd nebo večeři, nezov přátel svých, ani bratří svých, ani sousedů bohatých, ať by snad i oni zase nezvali tebe, a měl bys odplatu.
13
Ale když činíš hody, povolej chudých, chromých, kulhavých, slepých,
14
A blahoslavený budeš. Neboť nemají, odkud by odplatili tobě, ale budeť odplaceno při vzkříšení spravedlivých.
15
I uslyšav to jeden z přísedících, řekl jemu: Blahoslavený jest, kdož jí chléb v království Božím.
16
On pak řekl jemu: Èlověk jeden učinil večeři velikou, a pozval mnohých.
17
I poslal služebníka svého v hodinu večeře, aby řekl pozvaným: Pojďte, nebo již připraveno jest všecko.
18
I počali se všickni spolu vymlouvati. První řekl jemu: Ves jsem koupil, a musím vyjíti a ohledati jí; prosím tebe, vymluv mne.
19
A druhý řekl: Patero spřežení volů koupil jsem, a jdu, abych jich zkusil; prosím tebe, vymluv mne.
20
A jiný dí: Ženu jsem pojal, a protož nemohu přijíti.
21
I navrátiv se služebník, zvěstoval tyto věci pánu svému. Tedy rozhněvav se hospodář, řekl služebníku svému: Vyjdi rychle na rynky a na ulice města, a chudé, i chromé, i kulhavé, a slepé uveď sem.
22
I řekl služebník: Pane, stalo se, jakož jsi rozkázal, a ještěť místo jest.
23
Tedy řekl pán služebníku: Vyjdiž na cesty a mezi ploty, a přinuť vjíti, ať se naplní dům můj.
24
Nebo pravímť vám, že žádný z mužů těch, kteříž pozváni byli, neokusí večeře mé.
25
Šli pak mnozí zástupové s ním. A on obrátiv se, řekl jim:
26
Jde-li kdo ke mně, a nemá-li v nenávisti otce svého, i mateře, i ženy, i dětí, i bratří, i sestr, ano i té duše své, nemůž býti mým učedlníkem.
27
A kdožkoli nenese kříže svého, a jde za mnou, nemůž býti mým učedlníkem.
28
Nebo kdo z vás jest, chtěje stavěti věži, aby prve sedna, nepočetl nákladu, bude-li míti dosti k dokonání toho díla?
29
Aby snad, když by položil grunt, a nemohl dokonati, nepřišlo na to, že všickni to vidouce, počali by se jemu posmívati,
30
Řkouce: Tento člověk počal stavěti, a nemohl dokonati.
31
Anebo který král bera se k boji proti jinému králi, zdaliž prve nesedne, aby se poradil, mohl-li by s desíti tisíci potkati se s tím, kterýž s dvadcíti tisíci táhne proti němu?
32
Sic jinak, když ještě podál od něho jest, pošle posly k němu, žádaje toho, což by bylo ku pokoji.
33
Tak zajisté každý z vás, kdož se neodřekne všech věcí, kterýmiž vládne, nemůž býti mým učedlníkem.
34
Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude zmařena, čím bude napravena?
35
Ani do země, ani do hnoje se nehodí; ale vyvržena bude ven. Kdo má uši k slyšení, slyš.