Confronta
Sveto Jevanđelje po Luki 5
Scorrimento collegatoLe due colonne scorrono insieme
Sveto Jevanđelje po Luki
Capitolo 5
1
Jedanput pak, kad narod naleže k Njemu da slušaju reč Božiju On stajaše kod jezera genisaretskog,
2
i vide dve lađe gde stoje u kraju, a ribari behu izišli iz njih i ispirahu mreže:
3
I uđe u jednu od lađa koja beše Simonova, i zamoli ga da malo odmakne od kraja; i sedavši učaše narod iz lađe.
4
A kad presta govoriti, reče Simonu: Hajde na dubinu, i bacite mreže svoje te lovite.
5
I odgovarajući Simon reče Mu: Učitelju! Svu noć smo se trudili, i ništa ne uhvatismo: ali po Tvojoj reči baciću mrežu.
6
I učinivši to uhvatiše veliko mnoštvo riba, i mreže im se prodreše.
7
I namagoše na društvo koje beše na drugoj lađi da dođu da im pomognu; i dođoše, i napuniše obe lađe tako da se gotovo potope.
8
A kad vide Simon Petar, pripade ka kolenima Isusovim govoreći: Iziđi od mene, Gospode! Ja sam čovek grešan.
9
Jer beše ušao strah u njega i u sve koji behu s njim od mnoštva riba koje uhvatiše;
10
a tako i u Jakova i Jovana, sinove Zevedejeve, koji behu drugovi Simonovi. I reče Isus Simonu: Ne boj se; odsele ćeš ljude loviti.
11
I izvukavši obe lađe na zemlju ostaviše sve, i otidoše za Njim.
12
I kad beše Isus u jednom gradu, i gle, čovek sav u gubi: i videvši Isusa pade ničice moleći Mu se i govoreći: Gospode! Ako hoćeš možeš me očistiti.
13
I pruživši ruku dohvati ga se. I reče: Hoću, očisti se. I odmah guba spade s njega.
14
I On mu zapovedi da nikom ne kazuje: Nego idi i pokaži se svešteniku, i prinesi dar za očišćenje svoje, kako je zapovedio Mojsije za svedočanstvo njima.
15
Ali se glas o Njemu još većma razlažaše, i mnoštvo naroda stecaše se da Ga slušaju i da ih isceljuje od njihovih bolesti.
16
A On odlažaše u pustinju i moljaše se Bogu.
17
I jedan dan učaše On, i onde seđahu fariseji i zakonici koji behu došli iz sviju sela galilejskih i judejskih i iz Jerusalima; i sila Gospodnja isceljivaše ih.
18
I gle, ljudi donesoše na odru čoveka koji beše uzet, i tražahu da ga unesu i metnu preda Nj;
19
i ne našavši kuda će ga uneti od naroda, popeše se na kuću i kroz krov spustiše ga s odrom na sredu pred Isusa.
20
I videvši veru njihovu reče mu: Čoveče! Opraštaju ti se gresi tvoji.
21
I počeše pomišljati književnici i fariseji govoreći: Ko je ovaj što huli na Boga? Ko može opraštati grehe osim jednog Boga?
22
A kad razume Isus pomisli njihove, odgovarajući reče im: Šta mislite u srcima svojim?
23
Šta je lakše reći: Opraštaju ti se gresi tvoji? Ili reći: Ustani i hodi?
24
Nego da znate da vlast ima Sin čovečiji na zemlji opraštati grehe, (reče uzetome:) tebi govorim: ustani i uzmi odar svoj i idi kući svojoj.
25
I odmah ustade pred njima, i uze na čemu ležaše, i otide kući svojoj hvaleći Boga.
26
I svi se zaprepastiše, i hvaljahu Boga, i napunivši se straha govorahu: Čuda se nagledasmo danas!
27
I potom iziđe, i vide carinika po imenu Levija gde sedi na carini, i reče mu: Hajde za mnom.
28
I ostavivši sve, ustade i pođe za Njim.
29
I zgotovi Mu Levije kod kuće svoje veliku čast; i beše mnogo carinika i drugih koji seđahu s Njim za trpezom.
30
I vikahu na Njega književnici i fariseji govoreći učenicima Njegovim: Zašto s carinicima i grešnicima jedete i pijete?
31
I odgovarajući Isus reče im: Ne trebaju zdravi lekara nego bolesni.
32
Ja nisam došao da dozovem pravednike nego grešnike na pokajanje.
33
A oni Mu rekoše: Zašto učenici Jovanovi poste često i mole se Bogu, tako i farisejski; a tvoji jedu i piju?
34
A On im reče: Možete li svatove naterati da poste dok je ženik s njima?
35
Nego će doći dani kad će se oteti od njih ženik, i onda će postiti u one dane.
36
Kaza im pak i priču: Niko ne meće zakrpe od nove haljine na staru haljinu, inače će i novu razdreti, i staroj ne liči šta je od novog.
37
I niko ne lije vino novo u mehove stare; inače prodre novo vino mehove i ono se prolije, i mehovi propadnu;
38
nego vino novo u mehove nove treba liti, i oboje će se sačuvati.
39
I niko pivši staro neće odmah novog; jer veli: Staro je bolje.
Lukáš
Capitolo 5
1
Stalo se pak, když se zástup na něj valil, aby slyšeli slovo Boží, že on stál podle jezera Genezaretského.
2
I uzřel dvě lodí, any stojí u jezera, rybáři pak sstoupivše z nich, vypírali síti.
3
I vstoupiv na jednu z těch lodí, kteráž byla Šimonova, prosil ho, aby od země odvezl maličko. A posadiv se, učil z lodí zástupy.
4
A když přestal mluviti, dí k Šimonovi: Vez na hlubinu, a rozestřete síti své k lovení ryb.
5
I odpověděv Šimon, řekl jemu: Mistře, přes celou noc pracovavše, nic jsme nepopadli, ale k slovu tvému rozestru sít.
6
A když to učinili, zahrnuli množství veliké ryb, takže se trhala sít jejich.
7
I ponukli tovaryšů, kteříž byli na druhé lodí, aby přišli a pomohli jim. I přišli a naplnili obě lodí, takže se téměř pohřižovaly.
8
To uzřev Šimon Petr, padl k nohám Ježíšovým, řka: Odejdi ode mne, Pane, neboť jsem člověk hříšný.
9
Hrůza zajisté byla jej obklíčila, i všecky, kteříž s ním byli, nad tím lovením ryb, kteréž byli popadli,
10
A též Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteříž byli tovaryši Šimonovi. I dí Šimonovi Ježíš: Nebojž se. Již od tohoto času lidi živé budeš loviti.
11
A přivezše k břehu lodí, a všecko opustivše, šli za ním.
12
I stalo se, když byl v jednom městě, a aj, byl tam muž plný malomocenství. A uzřev Ježíše, padl na tvář, a prosil ho, řka: Pane, kdybys chtěl, můžeš mne očistiti.
13
I vztáh Ježíš ruku, dotekl se ho, řka: Chci, buď čist. A hned odešlo od něho malomocenství.
14
I přikázal jemu, aby žádnému nepravil, ale řekl mu: Odejda, ukaž se knězi, a obětuj za očištění své, jakož přikázal Mojžíš, na svědectví jim.
15
Tedy rozhlašovala se více řeč o něm, a scházeli se zástupové mnozí, aby jej slyšeli, a uzdravováni byli od něho v svých nemocech.
16
On pak odcházel na pouště, a modlil se.
17
I stalo se v jeden den, že on seděl uče, a seděli také tu i farizeové a Zákona učitelé, kteříž se byli sešli z každého městečka Galilejského a Judského i z Jeruzaléma, a moc Páně přítomná byla k uzdravování jich.
18
A aj, muži nesli na loži člověka, kterýž byl šlakem poražený, i hledali vnésti ho a položiti před něj.
19
A nenalezše, kterou by jej stranou vnesli pro zástup, vstoupili na dům, a skrze podlahu spustili jej s ložem uprostřed před Ježíše.
20
Kterýžto viděv víru jejich, řekl mu: Èlověče, odpuštěniť jsou tobě hříchové tvoji.
21
Tedy počali přemyšlovati zákoníci a farizeové, řkouce: Kdo jest tento, jenž mluví rouhání? Kdo může odpustiti hříchy, jediné sám Bůh?
22
Poznav pak Ježíš myšlení jejich, odpovídaje, řekl k nim: Co tak utrhavě přemyšlujete v srdcích vašich?
23
Co jest snáze říci: Odpouštějí se tobě hříchové tvoji, čili říci: Vstaň a choď?
24
Ale abyste věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštěti hříchy, (řekl dnou zlámanému:) Toběť pravím: Vstaň, a vezma lože své, jdi do domu svého.
25
A on hned vstav před nimi, vzal lože, na němž ležel, i odšel do domu svého, velebě Boha.
26
I užasli se všickni, i velebili Boha, a naplněni jsou bázní, řkouce: Že jsme viděli dnes divné věci.
27
A potom vyšel Ježíš a uzřel celného, jménem Léví, sedícího na cle. I řekl jemu: Pojď za mnou.
28
A on opustiv všecko, vstav, šel za ním.
29
I učinil jemu hody veliké Léví v domu svém, a byl tu zástup veliký publikánů i jiných, kteříž s ním stolili.
30
Tedy reptali zákoníci a farizeové, řkouce učedlníkům jeho: Proč s publikány a hříšníky jíte a pijete?
31
I odpověděv Ježíš, řekl k nim: Nepotřebujíť zdraví lékaře, ale nemocní.
32
Nepřišelť jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání.
33
A oni řekli jemu: Proč učedlníci Janovi postí se často a modlí se, též podobně i farizejští, tvoji pak jedí a pijí?
34
On pak řekl k nim: Zdali můžete synům ženicha, dokudž s nimi jest ženich, kázati se postiti?
35
Ale přijdouť dnové, a když odjat bude od nich ženich, tehdážť se budou postiti v těch dnech.
36
Pravil pak i podobenství k nim: Že žádný záplaty roucha nového nepřišívá k rouchu vetchému; sic jinak i nové roztrhuje, a vetchému nepřísluší záplata z nového.
37
A žádný nevlévá vína nového do nádob starých; sic jinak víno nové rozpučí nádoby, a samo vyteče, a nádoby se pokazí.
38
Ale víno nové v nádoby nové má lito býti, a obé bude zachováno.
39
A aniž kdo, když pije staré, hned chce nového, ale díť: Staré lepší jest.