Confronta
Sveto Jevanđelje po Mateju 26
Scorrimento collegatoLe due colonne scorrono insieme
Sveto Jevanđelje po Mateju
Capitolo 26
1
I kad svrši Isus reči ove, reče učenicima svojim:
2
Znate da će do dva dana biti pasha, i Sina čovečijeg predaće da se razapne.
3
Tada skupiše se glavari sveštenički i književnici i starešine narodne u dvor poglavara svešteničkog po imenu Kajafe;
4
i svetovaše se kako bi Isusa iz prevare uhvatili i ubili.
5
I govorahu: Ali ne o prazniku, da se ne bi narod pobunio.
6
A kad Isus beše u Vitaniji u kući Simona gubavog,
7
pristupi k Njemu žena sa sklenicom mira mnogocenog, i izli na glavu Njegovu kad seđaše za trpezom.
8
A kad videše to učenici Njegovi, rasrdiše se govoreći: Zašto se čini takva šteta?
9
Jer se moglo ovo prodati skupo i novci dati siromasima.
10
A kad razume Isus, reče im: Šta smetate ženu? Ona učini dobro delo na meni.
11
Jer siromahe imate svagda sa sobom, a mene nemate svagda.
12
A ona izlivši miro ovo na telo moje za ukop me prigotovi.
13
Zaista vam kažem: gde se god uspropoveda ovo jevanđelje po svemu svetu, kazaće se i to za spomen njen što učini ona.
14
Tada jedan od dvanaestorice, po imenu Juda Iskariotski, otide ka glavarima svešteničkim,
15
i reče: Šta ćete mi dati da vam ga izdam? A oni mu obrekoše trideset srebrnika.
16
I otada tražaše zgodu da Ga izda.
17
A u prvi dan presnih hlebova pristupiše učenici k Isusu govoreći: Gde ćeš da ti zgotovimo pashu da jedeš?
18
A On reče: Idite u grad k tome i tome, i kažite mu: Učitelj kaže: vreme je moje blizu, u tebe ću da učinim pashu s učenicima svojim.
19
I učiniše učenici kako im zapovedi Isus, i ugotoviše pashu.
20
A kad bi uveče, sede za trpezu sa dvanaestoricom.
21
I kad jeđahu reče im: Zaista vam kažem: jedan između vas izdaće me.
22
I zabrinuvši se vrlo počeše svaki govoriti Mu: Da nisam ja, Gospode?
23
A On odgovarajući reče: Koji umoči sa mnom ruku u zdelu onaj će me izdati.
24
Sin čovečiji dakle ide kao što je pisano za Njega; ali teško onom čoveku koji izda Sina čovečijeg; bolje bi mu bilo da se nije ni rodio onaj čovek.
25
A Juda, izdajnik Njegov, odgovarajući reče: Da nisam ja, ravi? Reče mu: Ti kaza.
26
I kad jeđahu, uze Isus hleb i blagoslovivši prelomi ga, i davaše učenicima, i reče: Uzmite, jedite; ovo je telo moje.
27
I uze čašu i davši hvalu dade im govoreći: Pijte iz nje svi;
28
jer je ovo krv moja novog zaveta koja će se proliti za mnoge radi otpuštenja greha.
29
Kažem vam pak da neću odsad piti od ovog roda vinogradskog do onog dana kad ću piti s vama novog u carstvu Oca svog.
30
I otpojavši hvalu iziđoše na goru maslinsku.
31
Tada reče im Isus: Svi ćete se vi sablazniti o mene ovu noć; jer u pismu stoji: Udariću pastira i ovce od stada razbežaće se.
32
A po vaskrsenju svom ja idem pred vama u Galileju.
33
A Petar reče Mu: Ako se i svi sablazne o tebe ja se neću nikad sablazniti.
34
Reče mu Isus: Zaista ti kažem: noćas dok petao ne zapeva tri puta ćeš me se odreći.
35
Reče Njemu Petar: Da bih znao i umreti s Tobom neću Te se odreći. Tako i svi učenici rekoše.
36
Tada dođe Isus s njima u selo koje se zove Getsimanija, i reče učenicima: Sedite tu dok ja idem tamo da se pomolim Bogu.
37
I uzevši Petra i oba sina Zevedejeva zabrinu se i poče tužiti.
38
Tada reče im Isus: Žalosna je duša moja do smrti; počekajte ovde, i stražite sa mnom.
39
I otišavši malo pade na lice svoje moleći se i govoreći: Oče moj! Ako je moguće da me mimoiđe čaša ova; ali opet ne kako ja hoću nego kako Ti.
40
I došavši k učenicima nađe ih gde spavaju, i reče Petru: Zar ne mogoste jedan čas postražiti sa mnom?
41
Stražite i molite se Bogu da ne padnete u napast; jer je duh srčan, ali je telo slabo.
42
Opet po drugi put otide i pomoli se govoreći: Oče moj! Ako me ne može čaša ova mimoići da je ne pijem, neka bude volja Tvoja.
43
I došavši nađe ih opet gde spavaju; jer im behu oči otežale.
44
I ostavivši ih otide opet i treći put te se pomoli govoreći one iste reči.
45
Tada dođe k učenicima svojim i reče im: Jednako spavate i počivate; evo se približi čas, i Sin čovečiji predaje se u ruke grešnika.
46
Ustanite da idemo; evo se približi izdajnik moj.
47
I dok On još tako govoraše, gle, Juda, jedan od dvanaestorice, dođe, i s njim ljudi mnogi s noževima i s koljem od glavara svešteničkih i starešina narodnih.
48
A izdajnik Njegov dade im znak govoreći: Koga ja celivam onaj je; držite ga.
49
I odmah pristupivši k Isusu reče: Zdravo, ravi! I celiva Ga.
50
A Isus reče mu: Prijatelju! Šta ćeš ti ovde? Tada pristupivši digoše ruke na Isusa i uhvatiše Ga.
51
I gle, jedan od onih što behu sa Isusom mašivši se rukom izvadi nož svoj te udari slugu poglavara svešteničkog, i odseče mu uho.
52
Tada reče mu Isus: Vrati nož svoj na mesto njegovo; jer svi koji se maše za nož od noža će izginuti.
53
Ili misliš ti da ja ne mogu sad umoliti Oca svog da mi pošalje više od dvanaest legeona anđela?
54
Ali kako bi se ispunilo šta stoji u pismu da ovo treba da bude?
55
U taj čas reče Isus ljudima: Kao na hajduka izišli ste s noževima i s koljem da me uhvatite, a svaki dan sam kod vas sedeo učeći u crkvi, i ne uhvatiste me.
56
A ovo sve bi da se zbudu pisma proročka. Tada učenici svi ostaviše Ga, i pobegoše.
57
I oni što uhvatiše Isusa odvedoše Ga poglavaru svešteničkom, Kajafi, gde se književnici i starešine sabraše.
58
A Petar iđaše za Njim izdaleka do dvora poglavara svešteničkog i ušavši unutra sede sa slugama da vidi svršetak.
59
A glavari sveštenički i starešine i sav sabor tražahu lažna svedočanstva na Isusa da bi Ga ubili;
60
i ne nađoše; i premda mnogi lažni svedoci dolaziše, ne nađoše. Najposle dođoše dva lažna svedoka,
61
i rekoše: On je kazao: Ja mogu razvaliti crkvu Božju i za tri dana načiniti je.
62
I ustavši poglavar sveštenički reče Mu: Zar ništa ne odgovaraš što ovi na tebe svedoče?
63
A Isus je ćutao. I poglavar sveštenički odgovarajući reče Mu: Zaklinjem te živim Bogom da nam kažeš jesi li ti Hristos sin Božji?
64
Reče mu Isus: Ti kaza. Ali ja vam kažem: odsele ćete videti Sina čovečijeg gde sedi s desne strane sile i ide na oblacima nebeskim.
65
Tada poglavar sveštenički razdre haljine svoje govoreći: Huli na Boga; šta nam trebaju više svedoci? Evo sad čuste hulu njegovu.
66
Šta mislite? A oni odgovarajući rekoše: Zaslužio je smrt.
67
Tada pljunuše Mu u lice, i udariše Ga po licu, a jedni Mu daše i priuške
68
govoreći: Proreci nam, Hriste, ko te udari?
69
A Petar seđaše napolju na dvoru, i pristupi k njemu jedna sluškinja govoreći: i ti si bio s Isusom Galilejcem.
70
A on se odreče pred svima govoreći: Ne znam šta govoriš.
71
A kad iziđe k vratima ugleda ga druga, i reče onima što behu onde: i ovaj beše sa Isusom Nazarećaninom.
72
On opet odreče se kletvom: Ne znam tog čoveka.
73
A malo potom pristupiše oni što stajahu i rekoše Petru: Vaistinu i ti si od njih; jer te i govor tvoj izdaje.
74
Tada se poče kleti i preklinjati da ne zna tog čoveka. I odmah zapeva petao.
75
I opomenu se Petar reči Isusove što mu je rekao: Dok petao ne zapeva tri puta ćeš me se odreći. I izašavši napolje plaka gorko.
Matouš
Capitolo 26
1
I stalo se, když dokonal Ježíš řeči tyto všecky, řekl učedlníkům svým:
2
Víte, že po dvou dnech velikanoc bude a Syn člověka zrazen bude, aby byl ukřižován.
3
Tedy sešli se přední kněží a zákoníci, i starší lidu na síň nejvyššího kněze, kterýž sloul Kaifáš.
4
A radili se, jak by Ježíše lstivě jali a zamordovali.
5
Ale pravili: Ne v den sváteční, aby snad nebyl rozbroj v lidu.
6
Když pak byl Ježíš v Betany, v domu Šimona malomocného,
7
Přistoupila k němu žena, mající nádobu alabastrovou masti drahé, i vylila ji na hlavu jeho, když seděl za stolem.
8
A vidouce to učedlníci jeho, rozhněvali se, řkouce: I k čemu jest ztráta tato?
9
Neb mohla tato mast prodána býti za mnoho, a dáno býti chudým.
10
A znaje to Ježíš, dí jim: Proč za zlé máte této ženě? Dobrý zajisté skutek učinila nade mnou.
11
Nebo chudé vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete.
12
Vylivši zajisté tato mast tuto na mé tělo, ku pohřebu mému to učinila.
13
Amen pravím vám: Kdežkoli kázáno bude evangelium toto po všem světě, takéť i to bude praveno, co učinila tato, na památku její.
14
Tedy odšed k předním kněžím, jeden ze dvanácti, kterýž sloul Jidáš Iškariotský,
15
Řekl jim: Co mi chcete dáti, a já vám ho zradím? A oni uložili jemu dáti třidceti stříbrných.
16
A od té chvíle hledal příhodného času, aby ho zradil.
17
Prvního pak dne přesnic, přistoupili k Ježíšovi učedlníci, řkouce jemu: Kde chceš, ať připravíme tobě, abys jedl beránka?
18
On pak řekl: Jděte tam k jednomu do města, a rcete jemu: Vzkázalť Mistr: Èas můj blízko jest, u tebeť jísti budu beránka s učedlníky svými.
19
I učinili učedlníci tak, jakož jim poručil Ježíš, a připravili beránka.
20
A když byl večer, posadil se za stůl se dvanácti.
21
A když jedli, řekl jim: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí.
22
I zarmoutivše se velmi, počali každý z nich říci jemu: Zdali já jsem, Pane?
23
On pak odpovídaje, řekl: Kdo omáčí se mnou rukou v míse, tenť mne zradí.
24
Synť zajisté člověka jde, jakož psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka zrazen bude. Dobré by bylo jemu, by se byl nenarodil člověk ten.
25
Odpovídaje pak Jidáš, kterýž ho zrazoval, dí: Zdali já jsem, Mistře? Řekl jemu: Ty jsi řekl.
26
A když oni jedli, vzav Ježíš chléb a dobrořečiv, lámal, a dal učedlníkům, a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé.
27
A vzav kalich, a díky činiv, dal jim, řka: Pijte z toho všickni.
28
Neb to jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů.
29
Ale pravímť vám, žeť nebudu píti již více z tohoto plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu s vámi nový v království Otce mého.
30
A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou.
31
Tedy dí jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnouť se ovce stáda.
32
Ale když z mrtvých vstanu, předejdu vás do Galilee.
33
Odpovídaje pak Petr, řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili nad tebou, jáť se nikdy nezhorším.
34
Dí mu Ježíš: Amen pravím tobě, že této noci, prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.
35
Řekl jemu Petr: Bychť pak měl také s tebou umříti, nezapřím tebe. Takž podobně i všickni učedlníci pravili.
36
Tedy přišel s nimi Ježíš na místo, kteréž sloulo Getsemany. I dí učedlníkům: Poseďtež tuto, ažť odejda, pomodlím se tamto.
37
A pojav s sebou Petra a dva syny Zebedeovy, počal se rmoutiti a teskliv býti.
38
Tedy řekl jim: Smutnáť jest duše má až k smrti. Pozůstaňtež tuto a bděte se mnou.
39
A poodšed maličko, padl na tvář svou, modle se a řka: Otče můj, jest-li možné, nechť odejde ode mne kalich tento. Avšak ne jakž já chci, ale jakž ty chceš.
40
I přišel k učedlníkům, a nalezl je, ani spí. I řekl Petrovi: Tak-liž jste nemohli jediné hodiny bdíti se mnou?
41
Bdětež a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno.
42
Opět po druhé odšed, modlil se, řka: Otče můj, nemůže-liť tento kalich minouti mne, než abych jej pil, staniž se vůle tvá.
43
I přišed k nim, nalezl je, a oni zase spí; nebo byly oči jejich obtíženy.
44
A nechav jich, opět odšel, a modlil se po třetí, touž řeč říkaje.
45
Tedy přišel k učedlníkům svým, a řekl jim: Spětež již a odpočívejte. Aj, přiblížila se hodina, a Syna člověka zrazují v ruce hříšných.
46
Vstaňtež, pojďme. Aj, přiblížil se ten, jenž mne zrazuje.
47
A když on ještě mluvil, aj, Jidáš, jeden ze dvanácti, přišel, a s ním zástup mnohý s meči a s kyjmi, poslaných od předních kněží a starších lidu.
48
Ten pak, jenž jej zrazoval, dal jim znamení, řka: Kteréhožťkoli políbím, ten jest; držtež jej.
49
A hned přistoupiv k Ježíšovi, řekl: Zdráv buď, Mistře, a políbil jej.
50
I řekl jemu Ježíš: Příteli, nač jsi přišel? Tedy přistoupili a ruce vztáhli na Ježíše a jali ho.
51
A aj, jeden z těch, kteříž byli s Ježíšem, vztáh ruku, vytrhl meč svůj; a udeřiv služebníka nejvyššího kněze, uťal ucho jeho.
52
Tedy dí jemu Ježíš: Obrať meč svůj v místo jeho; nebo všickni, kteříž meč berou, od meče zahynou.
53
Zdaliž mníš, že bych nyní nemohl prositi Otce svého, a vydal by mi více nežli dvanácte houfů andělů?
54
Ale kterak by se pak naplnila Písma, kteráž svědčí, že tak musí býti?
55
V tu hodinu řekl Ježíš k zástupům: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi jímati mne. Na každý den sedával jsem u vás, uče v chrámě, a nejali jste mne.
56
Ale toto se všecko stalo, aby se naplnila Písma prorocká. Tedy učedlníci všickni opustivše ho, utekli.
57
A oni javše Ježíše, vedli ho k Kaifášovi nejvyššímu knězi, kdežto zákoníci a starší byli se sešli.
58
Ale Petr šel za ním zdaleka, až do síně nejvyššího kněze. A všed vnitř, seděl s služebníky, aby viděl všeho toho konec.
59
Přední pak kněží a starší a všecka ta rada hledali falešného svědectví proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali,
60
I nenalezli. A ačkoli mnozí falešní svědkové přistupovali, však nenalézali. Naposledy pak přišli dva falešní svědkové,
61
A řekli: Tento jest pověděl: Mohu zbořiti chrám Boží a ve třech dnech zase jej ustavěti.
62
A povstav nejvyšší kněz, řekl jemu: Nic neodpovídáš? Což pak tito proti tobě svědčí?
63
Ale Ježíš mlčel. I odpovídaje nejvyšší kněz, řekl k němu: Zaklínám tě skrze Boha živého, abys nám pověděl, jsi-li ty Kristus Syn Boží?
64
Dí mu Ježíš: Ty jsi řekl. Ale však pravím vám: Od toho času uzříte Syna člověka sedícího na pravici moci Boží a přicházejícího na oblacích nebeských.
65
Tedy nejvyšší kněz roztrhl roucho své, a řekl: Rouhal se. Což ještě potřebujeme svědků? Aj, nyní jste slyšeli rouhání jeho.
66
Co se vám zdá? A oni odpovídajíce, řekli: Hodenť jest smrti.
67
Tedy plili na tvář jeho a pohlavkovali jej; jiní pak hůlkami jej bili,
68
Říkajíce: Hádej nám, Kriste, kdo jest ten, kterýž tebe udeřil?
69
Ale Petr seděl vně v síni. I přistoupila k němu jedna děvečka, řkuci: I ty jsi byl s Ježíšem tím Galilejským.
70
On pak zapřel přede všemi, řka: Nevím, co pravíš.
71
A když vycházel ze dveří, uzřela jej jiná děvečka. I řekla těm, kteříž tu byli: I tento byl s Ježíšem tím Nazaretským.
72
A on opět zapřel s přísahou, řka: Neznám toho člověka.
73
A po malé chvíli přistoupili blíže, kteříž tu stáli, i řekli Petrovi: Jistě i ty z nich jsi, neb i řeč tvá známa tebe činí.
74
Tedy počal se proklínati a přisahati, řka: Neznám toho člověka. A hned kohout zazpíval.
75
I rozpomenul se Petr na slovo Ježíšovo, kterýž jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. A vyšed ven, plakal hořce.