Comparer

Psalmen 5

Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble

Chapitre 5

1 Ein Psalm Davids, vorzusingen, für das Erbe. HERR, höre meine Worte, merke auf meine Rede!

2 Vernimm mein Schreien, mein König und mein Gott; denn ich will vor dir beten.

3 HERR, frühe wollest du meine Stimme hören; frühe will ich mich zu dir schicken und aufmerken.

4 Denn du bist nicht ein Gott, dem gottloses Wesen gefällt; wer böse ist, bleibt nicht vor dir.

5 Die Ruhmredigen bestehen nicht vor deinen Augen; du bist feind allen Übeltätern.

6 Du bringst die Lügner um; der HERR hat Greuel an den Blutgierigen und Falschen.

7 Ich aber will in dein Haus gehen auf deine große Güte und anbeten gegen deinen heiligen Tempel in deiner Furcht.

8 HERR, leite mich in deiner Gerechtigkeit um meiner Feinde willen; richte deinen Weg vor mir her.

9 Denn in ihrem Munde ist nichts Gewisses; ihr Inwendiges ist Herzeleid. Ihr Rachen ist ein offenes Grab; denn mit ihren Zungen heucheln sie.

10 Sprich sie schuldig, Gott, daß sie fallen von ihrem Vornehmen. Stoße sie aus um ihrer großen Übertretungen willen; denn sie sind widerspenstig.

11 Laß sich freuen alle, die auf dich trauen; ewiglich laß sie rühmen, denn du beschirmst sie; fröhlich laß sein in dir, die deinen Namen lieben.

12 Denn du, HERR, segnest die Gerechten; du krönest sie mit Gnade wie mit einem Schild.

Chapitre 5

1 Přednímu zpěváku na nechilot, žalm Davidův.

2 Slova má slyš, Hospodine, porozuměj tužebnému úpění mému.

3 Pozoruj hlasu volání mého, králi můj a Bože můj; nebo se tobě modlím.

4 Hospodine, v jitře vyslyšíš hlas můj, v jitře předložím tobě žádost, a šetřiti budu.

5 Nebo ty, ó Bože silný, neoblibuješ bezbožnosti, nemá místa u tebe nešlechetník.

6 Neostojí blázniví před očima tvýma, v nenávisti máš všecky činitele nepravosti.

7 Zatratíš mluvící lež. Èlověka ukrutného a lstivého v ohavnosti má Hospodin.

8 Já pak ve množství milosrdenství tvého vejdu do domu tvého, klaněti se budu k svatému chrámu tvému v bázni tvé.

9 Hospodine, proveď mne v spravedlnosti své, pro ty, jenž mne střehou; spravuj přede mnou cestu svou.

10 Neboť není v ústech jejich žádné upřímnosti, vnitřnosti jejich plné nešlechetnosti, hrob otevřený hrdlo jejich, jazykem svým lahodně mluví.

11 Zkaz je, ó Bože, nechať padnou od rad svých; pro množství nešlechetností jejich rozptyl je, poněvadž odporní jsou tobě.

12 A ať se všickni v tě doufající radují, na věky ať plésají, když je zastírati budeš; ať se v tobě veselí, kteřížkoli milují jméno tvé.

13 Nebo ty, Hospodine, požehnáš spravedlivému, a jako štítem přívětivostí svou vůkol zastřeš jej.