Comparer
Ezekiel 2
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Ezekiel
Chapitre 2
1
And he said unto me, Son of man, stand upon thy feet, and I will speak with thee.
2
And the Spirit entered into me when he spake unto me, and set me upon my feet; and I heard him that spake unto me.
3
And he said unto me, Son of man, I send thee to the children of Israel, to nations that are rebellious, which have rebelled against me: they and their fathers have transgressed against me even unto this very day.
4
And the children are impudent and stiffhearted: I do send thee unto them; and thou shalt say unto them, Thus saith the Lord Jehovah.
5
And they, whether they will hear, or whether they will forbear (for they are a rebellious house), yet shall know that there hath been a prophet among them.
6
And thou, son of man, be not afraid of them, neither be afraid of their words, though briers and thorns are with thee, and thou dost dwell among scorpions: be not afraid of their words, nor be dismayed at their looks, though they are a rebellious house.
7
And thou shalt speak my words unto them, whether they will hear, or whether they will forbear; for they are most rebellious.
8
But thou, son of man, hear what I say unto thee; be not thou rebellious like that rebellious house: open thy mouth, and eat that which I give thee.
9
And when I looked, behold, a hand was put forth unto me; and, lo, a roll of a book was therein;
10
and he spread it before me: and it was written within and without; and there were written therein lamentations, and mourning, and woe.
Ezechiel
Chapitre 2
1
Kterýž řekl ke mně: Synu člověčí, postav se na nohy své, ať mluvím s tebou.
2
I vstoupil do mne duch, když promluvil ke mně, a postavil mne na nohy mé, a slyšel jsem, an mluví ke mně.
3
Kterýž řekl mi: Synu člověčí, já tě posílám k synům Izraelským, k národům zpurným, kteříž zpurně se postavovali proti mně; oni i otcové jejich zpronevěřovali se mi, až právě do tohoto dne.
4
K těch, pravím, synům nestydaté tváři a zatvrdilého srdce já posílám tě, a díš k nim: Takto praví Panovník Hospodin,
5
Již oni slyšte neb nechte: Že dům zpurný jsou. Ať vědí, že prorok byl u prostřed nich.
6
Ty pak synu člověčí, neboj se jich, aniž se boj slov jejich, že zpurní a jako trní jsou proti tobě, a že mezi štíry bydlíš. Slov jejich neboj se, a tváři jejich se nestrachuj, proto že dům zpurný jsou.
7
Ale mluv slova má k nim, již oni slyšte neb nechte: Že zpurní jsou.
8
Ty pak synu člověčí, slyš, co já pravím tobě: Nebuď zpurný jako ten dům zpurný. Otevři ústa svá, a sněz, co já tobě dám.
9
I viděl jsem, a aj, ruka vztažena byla ke mně, a aj, v ní svinutá kniha.
10
Kteroužto rozvinul přede mnou, a byla popsaná s předu i z zadu, a bylo v ní psáno naříkání, kvílení a běda.