Comparer
Job 3
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Job
Chapitre 3
1
After this opened Job his mouth, and cursed his day.
2
And Job answered and said:
3
Let the day perish wherein I was born,
And the night which said, There is a man-child conceived.
4
Let that day be darkness;
Let not God from above seek for it,
Neither let the light shine upon it.
5
Let darkness and the shadow of death claim it for their own;
Let a cloud dwell upon it;
Let all that maketh black the day terrify it.
6
As for that night, let thick darkness seize upon it:
Let it not rejoice among the days of the year;
Let it not come into the number of the months.
7
Lo, let that night be barren;
Let no joyful voice come therein.
8
Let them curse it that curse the day,
Who are ready to rouse up leviathan.
9
Let the stars of the twilight thereof be dark:
Let it look for light, but have none;
Neither let it behold the eyelids of the morning:
10
Because it shut not up the doors of my mother’s womb,
Nor hid trouble from mine eyes.
11
Why died I not from the womb?
Why did I not give up the ghost when my mother bare me?
12
Why did the knees receive me?
Or why the breasts, that I should suck?
13
For now should I have lain down and been quiet;
I should have slept; then had I been at rest,
14
With kings and counsellors of the earth,
Who built up waste places for themselves;
15
Or with princes that had gold,
Who filled their houses with silver:
16
Or as a hidden untimely birth I had not been,
As infants that never saw light.
17
There the wicked cease from troubling;
And there the weary are at rest.
18
There the prisoners are at ease together;
They hear not the voice of the taskmaster.
19
The small and the great are there:
And the servant is free from his master.
20
Wherefore is light given to him that is in misery,
And life unto the bitter in soul;
21
Who long for death, but it cometh not,
And dig for it more than for hid treasures;
22
Who rejoice exceedingly,
And are glad, when they can find the grave?
23
Why is light given to a man whose way is hid,
And whom God hath hedged in?
24
For my sighing cometh before I eat,
And my groanings are poured out like water.
25
For the thing which I fear cometh upon me,
And that which I am afraid of cometh unto me.
26
I am not at ease, neither am I quiet, neither have I rest;
But trouble cometh.
Jób
Chapitre 3
1
Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
2
Nebo mluvě Job, řekl:
3
Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
4
Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
5
Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
6
Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
7
Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
8
Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
9
Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
10
Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
11
Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
12
Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
13
Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
14
S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
15
Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
16
Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
17
Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
18
Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
19
Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
20
Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
21
Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
22
Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
23
Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
24
Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
25
To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
26
Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.