Comparer
Job 11
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Job
Chapitre 11
1
Y RESPONDIÓ Sophar Naamathita, y dijo:
2
¿Las muchas palabras no han de tener respuesta? ¿y el hombre parlero será justificado?
3
¿Harán tus falacias callar á los hombres? ¿y harás escarnio, y no habrá quien te avergüence?
4
Tú dices: Mi conversar es puro, y yo soy limpio delante de tus ojos.
5
Mas ¡oh quién diera que Dios hablara, y abriera sus labios contigo,
6
Y que te declarara los arcanos de la sabiduría, que son de doble valor que la hacienda! Conocerías entonces que Dios te ha castigado menos que tu iniquidad merece.
7
¿Alcanzarás tú el rastro de Dios? ¿llegarás tú á la perfección del Todopoderoso?
8
Es más alto que los cielos: ¿qué harás? Es más profundo que el infierno: ¿cómo lo conocerás?
9
Su dimensión es más larga que la tierra, y más ancha que la mar.
10
Si cortare, ó encerrare, ó juntare, ¿quién podrá contrarrestarle?
11
Porque él conoce á los hombres vanos: ve asimismo la iniquidad, ¿y no hará caso?
12
El hombre vano se hará entendido, aunque nazca como el pollino del asno montés.
13
Si tú apercibieres tu corazón, y extendieres á él tus manos;
14
Si alguna iniquidad hubiere en tu mano, y la echares de ti, y no consintieres que more maldad en tus habitaciones;
15
Entonces levantarás tu rostro limpio de mancha, y serás fuerte y no temerás:
16
Y olvidarás tu trabajo, ó te acordarás de él como de aguas que pasaron:
17
Y en mitad de la siesta se levantará bonanza; resplandecerás, y serás como la mañana:
18
Y confiarás, que habrá esperanza; y cavarás, y dormirás seguro:
19
Y te acostarás, y no habrá quien te espante: y muchos te rogarán.
20
Mas los ojos de los malos se consumirán, y no tendrán refugio; y su esperanza será agonía del alma.
Jób
Chapitre 11
1
A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
2
Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
3
Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
4
Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
5
Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
6
Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
7
Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
8
Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš?
9
Delší jest míra její než země, a širší než moře.
10
Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
11
Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
12
Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
13
Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
14
Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
15
Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
16
Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
17
K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
18
Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
19
A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
20
Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.