Comparer
Job 17
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Job
Chapitre 17
1
MI ALIENTO está corrompido, acórtanse mis días, y me está aparejado el sepulcro.
2
No hay conmigo sino escarnecedores, en cuya acrimonia se detienen mis ojos.
3
Pon ahora, dame fianza para litigar contigo: ¿quién tocará ahora mi mano?
4
Porque á éstos has tú escondido su corazón de inteligencia: por tanto, no los ensalzarás.
5
El que denuncia lisonjas á sus prójimos, los ojos de sus hijos desfallezcan.
6
El me ha puesto por parábola de pueblos, y delante de ellos he sido como tamboril.
7
Y mis ojos se oscurecieron de desabrimiento, y mis pensamientos todos son como sombra.
8
Los rectos se maravillarán de esto, y el inocente se levantará contra el hipócrita.
9
No obstante, proseguirá el justo su camino, y el limpio de manos aumentará la fuerza.
10
Mas volved todos vosotros, y venid ahora, que no hallaré entre vosotros sabio.
11
Pasáronse mis días, fueron arrancados mis pensamientos, los designios de mi corazón.
12
Pusieron la noche por día, y la luz se acorta delante de las tinieblas.
13
Si yo espero, el sepulcro es mi casa: haré mi cama en las tinieblas.
14
A la huesa tengo dicho: Mi padre eres tú; á los gusanos: Mi madre y mi hermana.
15
¿Dónde pues estará ahora mi esperanza? y mi esperanza ¿quién la verá?
16
A los rincones de la huesa descenderán, y juntamente descansarán en el polvo.
Jób
Chapitre 17
1
Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
2
Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
3
Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
4
Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
5
Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
6
Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
7
Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
8
Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
9
Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
10
Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
11
Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
12
Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
13
Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.
14
Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
15
Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
16
Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.