Comparer
Job 19
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Job
Chapitre 19
1
Y RESPONDIÓ Job, y dijo:
2
¿Hasta cuándo angustiaréis mi alma, y me moleréis con palabras?
3
Ya me habéis vituperado diez veces: ¿no os avergonzáis de descomediros delante de mí?
4
Sea así que realmente haya yo errado, conmigo se quedará mi yerro.
5
Mas si vosotros os engrandeciereis contra mí, y adujereis contra mí mi oprobio,
6
Sabed ahora que Dios me ha trastornado, y traído en derredor su red sobre mí.
7
He aquí yo clamaré agravio, y no seré oído: daré voces, y no habrá juicio.
8
Cercó de vallado mi camino, y no pasaré; y sobre mis veredas puso tinieblas.
9
Hame despojado de mi gloria, y quitado la corona de mi cabeza.
10
Arruinóme por todos lados, y perezco; y ha hecho pasar mi esperanza como árbol arrancado.
11
E hizo inflamar contra mí su furor, y contóme para sí entre sus enemigos.
12
Vinieron sus ejércitos á una, y trillaron sobre mí su camino, y asentaron campo en derredor de mi tienda.
13
Hizo alejar de mí mis hermanos, y positivamente se extrañaron de mí mis conocidos.
14
Mis parientes se detuvieron, y mis conocidos se olvidaron de mí.
15
Los moradores de mi casa y mis criadas me tuvieron por extraño: forastero fuí yo en sus ojos.
16
Llamé á mi siervo, y no respondió; de mi propia boca le suplicaba.
17
Mi aliento vino á ser extraño á mi mujer, aunque por los hijos de mis entrañas le rogaba.
18
Aun los muchachos me menospreciaron: en levantándome, hablaban contra mí.
19
Todos mis confidentes me aborrecieron; y los que yo amaba, se tornaron contra mí.
20
Mi cuero y mi carne se pegaron á mis huesos; y he escapado con la piel de mis dientes.
21
Oh vosotros mis amigos, tened compasión de mí, tened compasión de mí; porque la mano de Dios me ha tocado.
22
¿Por qué me perseguís como Dios, y no os hartáis de mis carnes?
23
¡Quién diese ahora que mis palabras fuesen escritas! ¡quién diese que se escribieran en un libro!
24
¡Que con cincel de hierro y con plomo fuesen en piedra esculpidas para siempre!
25
Yo sé que mi Redentor vive, y al fin se levantará sobre el polvo:
26
Y después de deshecha esta mi piel, aun he de ver en mi carne á Dios;
27
Al cual yo tengo de ver por mí, y mis ojos lo verán, y no otro, aunque mis riñones se consuman dentro de mí.
28
Mas debierais decir: ¿Por qué lo perseguimos? ya que la raíz del negocio en mí se halla.
29
Temed vosotros delante de la espada; porque sobreviene el furor de la espada á causa de las injusticias, para que sepáis que hay un juicio.
Jób
Chapitre 19
1
Tedy odpověděv Job, řekl:
2
Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
3
Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
4
Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
5
Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
6
Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
7
Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
8
Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
9
Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
10
Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
11
Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
12
Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
13
Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
14
Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
15
Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
16
Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
17
Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
18
Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
19
V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
20
K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
21
Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
22
Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
23
Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
24
Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
25
Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
26
A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
27
Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
28
Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
29
Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.