Comparer
Job 32
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Job
Chapitre 32
1
Y CESARON estos tres varones de responder á Job, por cuanto él era justo en sus ojos.
2
Entonces Eliú hijo de Barachêl, Bucita,, de la familia de Ram, se enojó con furor contra Job: enojóse con furor, por cuanto justificaba su vida más que á Dios.
3
Enojóse asimismo con furor contra sus tres amigos, porque no hallaban qué responder, aunque habían condenado á Job.
4
Y Eliú había esperado á Job en la disputa, porque eran más viejos de días que él.
5
Empero viendo Eliú que no había respuesta en la boca de aquellos tres varones, su furor se encendió.
6
Y respondió Eliú hijo de Barachêl, Bucita, y dijo: Yo soy menor de días, y vosotros viejos; he tenido por tanto miedo, y temido declararos mi opinión.
7
Yo decía: Los días hablarán, y la muchedumbre de años declarará sabiduría.
8
Ciertamente espíritu hay en el hombre, é inspiración del Omnipotente los hace que entiendan.
9
No los grandes son los sabios, ni los viejos entienden el derecho.
10
Por tanto yo dije: Escuchadme; declararé yo también mi sabiduría.
11
He aquí yo he esperado á vuestras razones, he escuchado vuestros argumentos, en tanto que buscabais palabras.
12
Os he pues prestado atención, y he aquí que no hay de vosotros quien redarguya á Job, y responda á sus razones.
13
Porque no digáis: Nosotros hemos hallado sabiduría: lanzólo Dios, no el hombre.
14
Ahora bien, Job no enderezó á mí sus palabras, ni yo le responderé con vuestras razones.
15
Espantáronse, no respondieron más: fuéronseles los razonamientos.
16
Yo pues he esperado, porque no hablaban, antes pararon, y no respondieron más.
17
Por eso yo también responderé mi parte, también yo declararé mi juicio.
18
Porque lleno estoy de palabras, y el espíritu de mi vientre me constriñe.
19
De cierto mi vientre está como el vino que no tiene respiradero, y se rompe como odres nuevos.
20
Hablaré pues y respiraré; abriré mis labios, y responderé.
21
No haré ahora acepción de personas, ni usaré con hombre de lisonjeros títulos.
22
Porque no sé hablar lisonjas: de otra manera en breve mi Hacedor me consuma.
Jób
Chapitre 32
1
A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
2
Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
3
Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
4
Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
5
Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
6
I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
7
Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
8
Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
9
Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
10
A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
11
Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
12
A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
13
Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
14
Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
15
Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
16
Èekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
17
Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
18
Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
19
Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
20
Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
21
Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
22
Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.