Comparer
Job 9
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Job
Chapitre 9
1
Y RESPONDIÓ Job, y dijo:
2
Ciertamente yo conozco que es así: ¿y cómo se justificará el hombre con Dios?
3
Si quisiere contender con él, no le podrá responder á una cosa de mil.
4
El es sabio de corazón, y poderoso en fortaleza: ¿quién se endureció contra él, y quedó en paz?
5
Que arranca los montes con su furor, y no conocen quién los trastornó:
6
Que remueve la tierra de su lugar, y hace temblar sus columnas:
7
Que manda al sol, y no sale; y sella las estrellas:
8
El que extiende solo los cielos, y anda sobre las alturas de la mar:
9
El que hizo el Arcturo, y el Orión, y las Pléyadas, y los lugares secretos del mediodía:
10
El que hace cosas grandes é incomprensibles, y maravillosas, sin número.
11
He aquí que él pasará delante de mí, y yo no lo veré; y pasará, y no lo entenderé.
12
He aquí, arrebatará; ¿quién le hará restituir? ¿Quién le dirá, Qué haces?
13
Dios no tornará atrás su ira, y debajo de él se encorvan los que ayudan á los soberbios.
14
¿Cuánto menos le responderé yo, y hablaré con él palabras estudiadas?
15
Que aunque fuese yo justo, no responderé; antes habré de rogar á mi juez.
16
Que si yo le invocase, y él me respondiese, aun no creeré que haya escuchado mi voz.
17
Porque me ha quebrado con tempestad, y ha aumentado mis heridas sin causa.
18
No me ha concedido que tome mi aliento; mas hame hartado de amarguras.
19
Si habláremos de su potencia, fuerte por cierto es; si de juicio, ¿quién me emplazará?
20
Si yo me justificare, me condenará mi boca; si me dijere perfecto, esto me hará inicuo.
21
Bien que yo fuese íntegro, no conozco mi alma: reprocharé mi vida.
22
Una cosa resta que yo diga: Al perfecto y al impío él los consume.
23
Si azote mata de presto, ríese de la prueba de los inocentes.
24
La tierra es entregada en manos de los impíos, y él cubre el rostro de sus jueces. Si no es él, ¿quién es? ¿dónde está?
25
Mis días han sido más ligeros que un correo; huyeron, y no vieron el bien.
26
Pasaron cual navíos veloces: como el águila que se arroja á la comida.
27
Si digo: Olvidaré mi queja, dejaré mi aburrimiento, y esforzaréme:
28
Contúrbanme todos mis trabajos; sé que no me darás por libre.
29
Yo soy impío, ¿para qué trabajaré en vano?
30
Aunque me lave con aguas de nieve, y limpie mis manos con la misma limpieza,
31
Aun me hundirás en el hoyo, y mis propios vestidos me abominarán.
32
Porque no es hombre como yo, para que yo le responda, y vengamos juntamente á juicio.
33
No hay entre nosotros árbitro que ponga su mano sobre nosotros ambos.
34
Quite de sobre mí su vara, y su terror no me espante.
35
Entonces hablaré, y no le temeré: porque así no estoy en mí mismo.
Jób
Chapitre 9
1
Odpověděv pak Job, řekl:
2
I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
3
A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
4
Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
5
On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
6
On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
7
On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
8
On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
9
On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
10
On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
11
Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
12
Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
13
Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
14
Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
15
Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
16
Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
17
Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
18
Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
19
Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
20
Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
21
Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
22
Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
23
Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
24
Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
25
Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
26
Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
27
Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
28
Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
29
Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
30
Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
31
Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
32
Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
33
Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
34
Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
35
Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.