Comparer
Salmos 104
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Salmos
Chapitre 104
1
BENDICE, alma mía, á Jehová. Jehová, Dios mío, mucho te has engrandecido; haste vestido de gloria y de magnificencia.
2
El que se cubre de luz como de vestidura, que extiende los cielos como una cortina;
3
Que establece sus aposentos entre las aguas; el que pone las nubes por su carroza, el que anda sobre las alas del viento;
4
El que hace á sus ángeles espíritus, sus ministros al fuego flameante.
5
El fundó la tierra sobre sus basas; no será jamás removida.
6
Con el abismo, como con vestido, la cubriste; sobre los montes estaban las aguas.
7
A tu reprensión huyeron; al sonido de tu trueno se apresuraron;
8
Subieron los montes, descendieron los valles, al lugar que tú les fundaste.
9
Pusísteles término, el cual no traspasarán; ni volverán á cubrir la tierra.
10
Tú eres el que envías las fuentes por los arroyos; van entre los montes.
11
Abrevan á todas las bestias del campo: quebrantan su sed los asnos montaraces.
12
Junto á aquellos habitarán las aves de los cielos; entre las ramas dan voces.
13
El que riega los montes desde sus aposentos: del fruto de sus obras se sacia la tierra.
14
El que hace producir el heno para las bestias, y la hierba para el servicio del hombre; sacando el pan de la tierra.
15
Y el vino que alegra el corazón del hombre, y el aceite que hace lucir el rostro, y el pan que sustenta el corazón del hombre.
16
Llénanse de jugo los árboles de Jehová, los cedros del Líbano que él plantó.
17
Allí anidan las aves; en las hayas hace su casa la cigüeña.
18
Los montes altos para las cabras monteses; las peñas, madrigueras para los conejos.
19
Hizo la luna para los tiempos: el sol conoce su ocaso.
20
Pone las tinieblas, y es la noche: en ella corretean todas las bestias de la selva.
21
Los leoncillos braman á la presa, y para buscar de Dios su comida.
22
Sale el sol, recógense, y échanse en sus cuevas.
23
Sale el hombre á su hacienda, y á su labranza hasta la tarde.
24
¡Cuán muchas son tus obras, oh Jehová! Hiciste todas ellas con sabiduría: la tierra está llena de tus beneficios.
25
Asimismo esta gran mar y ancha de términos: en ella pescados sin número, animales pequeños y grandes.
26
Allí andan navíos; allí este leviathán que hiciste para que jugase en ella.
27
Todos ellos esperan en ti, para que les des su comida á su tiempo.
28
Les das, recogen; abres tu mano, hártanse de bien.
29
Escondes tu rostro, túrbanse: les quitas el espíritu, dejan de ser, y tórnanse en su polvo.
30
Envías tu espíritu, críanse: y renuevas la haz de la tierra.
31
Sea la gloria de Jehová para siempre; alégrese Jehová en sus obras;
32
El cual mira á la tierra, y ella tiembla; toca los montes, y humean.
33
A Jehová cantaré en mi vida: á mi Dios salmearé mientras viviere.
34
Serme ha suave hablar de él: yo me alegraré en Jehová.
35
Sean consumidos de la tierra los pecadores, y los impíos dejen de ser. Bendice, alma mía, á Jehová. Aleluya.
Žalmy
Chapitre 104
1
Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2
Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3
Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4
Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5
Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6
Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7
K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8
(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9
Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10
Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11
A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12
Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
13
Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
14
Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
15
A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
16
Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
17
Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
18
Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19
Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
20
Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21
Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22
Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
23
Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
24
Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
25
V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26
Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27
Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28
Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29
Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30
Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31
Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32
On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33
Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34
Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35
Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.