Comparer
Salmos 77
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Salmos
Chapitre 77
1
Al Músico principal: para Jeduthún: Salmo de Asaph. CON mi voz clamé á Dios, á Dios clamé, y él me escuchará.
2
Al Señor busqué en el día de mi angustia: mi mal corría de noche, y no cesaba: mi alma rehusaba consuelo.
3
Acordábame de Dios, y gritaba: quejábame, y desmayaba mi espíritu. (Selah.)
4
Tenías los párpados de mis ojos: estaba yo quebrantado, y no hablaba.
5
Consideraba los días desde el principio, los años de los siglos.
6
Acordábame de mis canciones de noche; meditaba con mi corazón, y mi espíritu inquiría.
7
¿Desechará el Señor para siempre, y no volverá más á amar?
8
¿Hase acabado para siempre su misericordia? ¿hase acabado la palabra suya para generación y generación?
9
¿Ha olvidado Dios el tener misericordia? ¿ha encerrado con ira sus piedades? (Selah.)
10
Y dije: Enfermedad mía es esta; traeré pues á la memoria los años de la diestra del Altísimo.
11
Acordaréme de las obras de JAH: sí, haré yo memoria de tus maravillas antiguas.
12
Y meditaré en todas tus obras, y hablaré de tus hechos.
13
Oh Dios, en santidad es tu camino: ¿qué Dios grande como el Dios nuestro?
14
Tú eres el Dios que hace maravillas: tú hiciste notoria en los pueblos tu fortaleza.
15
Con tu brazo redimiste á tu pueblo, á los hijos de Jacob y de José. (Selah.)
16
Viéronte las aguas, oh Dios; viéronte las aguas, temieron; y temblaron los abismos.
17
Las nubes echaron inundaciones de aguas; tronaron los cielos, y discurrieron tus rayos.
18
Anduvo en derredor el sonido de tus truenos; los relámpagos alumbraron el mundo; estremecióse y tembló la tierra.
19
En la mar fué tu camino, y tus sendas en las muchas aguas; y tus pisadas no fueron conocidas.
20
Condujiste á tu pueblo como ovejas, por mano de Moisés y de Aarón.
Žalmy
Chapitre 77
1
Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm.
2
Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
3
V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
4
Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah.
5
Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
6
I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
7
Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
8
Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
9
Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
10
Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah.
11
I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
12
Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
13
A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
14
Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
15
Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
16
Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah.
17
Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
18
Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
19
Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
20
Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
21
Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.