Comparer
San Mateo 15
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
San Mateo
Chapitre 15
1
ENTONCES llegaron á Jesús ciertos escribas y Fariseos de Jerusalem, diciendo:
2
¿Por qué tus discípulos traspasan la tradición de los ancianos? porque no se lavan las manos cuando comen pan.
3
Y él respondiendo, les dijo: ¿Por qué también vosotros traspasáis el mandamiento de Dios por vuestra tradición?
4
Porque Dios mandó, diciendo: Honra al padre y á la madre, y, El que maldijere al padre ó á la madre, muera de muerte.
5
Mas vosotros decís: Cualquiera que dijere al padre ó á la madre: Es ya ofrenda mía á Dios todo aquello con que pudiera valerte;
6
No deberá honrar á su padre ó á su madre con socorro. Así habéis invalidado el mandamiento de Dios por vuestra tradición.
7
Hipócritas, bien profetizó de vosotros Isaías, diciendo:
8
Este pueblo de labios me honra; mas su corazón lejos está de mí.
9
Mas en vano me honran, enseñando doctrinas y mandamientos de hombres.
10
Y llamando á sí las gentes, les dijo: Oid, y entended:
11
No lo que entra en la boca contamina al hombre; mas lo que sale de la boca, esto contamina al hombre.
12
Entonces llegándose sus discípulos, le dijeron: ¿Sabes que los Fariseos oyendo esta palabra se ofendieron?
13
Mas respondiendo él, dijo: Toda planta que no plantó mi Padre celestial, será desarraigada.
14
Dejadlos: son ciegos guías de ciegos; y si el ciego guiare al ciego, ambos caerán en el hoyo.
15
Y respondiendo Pedro, le dijo: Decláranos esta parábola.
16
Y Jesús dijo: ¿Aun también vosotros sois sin entendimiento?
17
¿No entendéis aún, que todo lo que entra en la boca, va al vientre, y es echado en la letrina?
18
Mas lo que sale de la boca, del corazón sale; y esto contamina al hombre.
19
Porque del corazón salen los malos pensamientos, muertes, adulterios, fornicaciones, hurtos, falsos testimonios, blasfemias.
20
Estas cosas son las que contaminan al hombre: que comer con las manos por lavar no contamina al hombre.
21
Y saliendo Jesús de allí, se fué á las partes de Tiro y de Sidón.
22
Y he aquí una mujer Cananea, que había salido de aquellos términos, clamaba, diciéndole: Señor, Hijo de David, ten misericordia de mí; mi hija es malamente atormentada del demonio.
23
Mas él no le respondió palabra. Entonces llegándose sus discípulos, le rogaron, diciendo: Despáchala, pues da voces tras nosotros.
24
Y él respondiendo, dijo: No soy enviado sino á las ovejas perdidas de la casa de Israel.
25
Entonces ella vino, y le adoró, diciendo: Señor, socórreme.
26
Y respondiendo él, dijo: No es bien tomar el pan de los hijos, y echarlo á los perrillos.
27
Y ella dijo: Sí, Señor; mas los perrillos comen de las migajas que caen de la mesa de sus señores.
28
Entonces respondiendo Jesús, dijo: Oh mujer, grande es tu fe; sea hecho contigo como quieres. Y fué sana su hija desde aquella hora.
29
Y partido Jesús de allí, vino junto al mar de Galilea: y subiendo al monte, se sentó allí.
30
Y llegaron á él muchas gentes, que tenían consigo cojos, ciegos, mudos, mancos, y otros muchos enfermos: y los echaron á los pies de Jesús, y los sanó:
31
De manera que se maravillaban las gentes, viendo hablar los mudos, los mancos sanos, andar los cojos, y ver los ciegos: y glorificaron al Dios de Israel.
32
Y Jesús llamando á sus discípulos, dijo: Tengo lástima de la gente, que ya hace tres días que perseveran conmigo, y no tienen qué comer; y enviarlos ayunos no quiero, porque no desmayen en el camino.
33
Entonces sus discípulos le dicen: ¿Dónde tenemos nosotros tantos panes en el desierto, que hartemos á tan gran compañía?
34
Y Jesús les dice: ¿Cuántos panes tenéis? Y ellos dijeron: Siete, y unos pocos pececillos.
35
Y mandó á las gentes que se recostasen sobre la tierra.
36
Y tomando los siete panes y los peces, haciendo gracias, partió y dió á sus discípulos; y los discípulos á la gente.
37
Y comieron todos, y se hartaron: y alzaron lo que sobró de los pedazos, siete espuertas llenas.
38
Y eran los que habían comido, cuatro mil hombres, sin las mujeres y los niños.
39
Entonces, despedidas las gentes, subió en el barco: y vino á los términos de Magdalá.
Matouš
Chapitre 15
1
A v tom přistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákoníci a farizeové, řkouce:
2
Proč učedlníci tvoji přestupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají jísti chléb.
3
A on odpovídaje, řekl jim: Pročež i vy přestupujete přikázání Boží pro ustanovení vaše?
4
Nebo přikázal Bůh, řka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlořečil otci neb mateři, smrtí ať umře.
5
Ale vy pravíte: Kdož by koli řekl otci neb mateři: Dar ode mne obětovaný, tobě prospěje, by pak i neuctil otce svého neb mateře své, bez viny bude.
6
A takž zrušili jste přikázání Boží pro své ustanovení.
7
Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, řka:
8
Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne.
9
Nadarmoť mne ctí, učíce učení, jenž jsou přikázání lidská.
10
A svolav zástup, řekl jim: Slyšte a rozumějte.
11
Ne to, což vchází v ústa, poskvrňuje člověka, ale což z úst pochází, toť poskvrňuje člověka.
12
Tehdy přistoupivše učedlníci jeho, řekli mu: Víš-li, že farizeové, slyševše tu řeč, zhoršili se?
13
A on odpovídaje, řekl: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec můj nebeský, vykořeněno bude.
14
Nechte jich, vůdcovéť jsou slepí slepých, a povede-li slepý slepého, oba v jámu upadnou.
15
I odpověděv Petr, řekl jemu: Vylož nám to podobenství.
16
Ježíš pak řekl: Ještě i vy bez rozumu jste?
17
Nerozumíte-liž, že všecko, což v ústa vchází, do břicha jde a vypouští se ven?
18
Ale které věci z úst pocházejí, z srdce jdou, a tyť poskvrňují člověka.
19
Z srdceť zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání.
20
Tyť jsou věci poskvrňující člověka. Ale neumytýma rukama jísti, toť neposkvrňuje člověka.
21
A vyšed odtud Ježíš, bral se do krajin Tyrských a Sidonských.
22
A aj, žena Kananejská z končin těch vyšedši, volala za ním, řkuci: Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův. Dceru mou hrozně trápí ďábelství.
23
Kterýžto neodpověděl jí slova. I přistoupivše učedlníci jeho, prosili ho, řkouce: Propusť ji, neboť volá za námi.
24
On pak odpověděv, řekl: Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu Izraelského.
25
Ale ona přistoupivši, klaněla se jemu, řkuci: Pane, pomoz mi.
26
On pak odpověděv, řekl: Není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.
27
A ona řekla: Takť jest, Pane. Avšak štěňata jedí drobty, kteříž padají z stolů pánů jejich.
28
Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jí: Ó ženo, veliká jest víra tvá. Staniž se tobě, jakž chceš. I uzdravena jest dcera její v tu hodinu.
29
A odšed odtud Ježíš, šel podle moře Galilejského, a vstoupiv na horu, posadil se tam.
30
I přišli k němu zástupové mnozí, majíce s sebou kulhavé, slepé, němé, polámané a jiné mnohé. I kladli je k nohám Ježíšovým, a on uzdravil je,
31
Takže se zástupové divili, vidouce, ano němí mluví, polámaní zdraví jsou, kulhaví chodí, slepí vidí. I velebili Boha Izraelského.
32
Ježíš pak svolav učedlníky své, řekl: Líto mi zástupu, ješto již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli; a rozpustiti jich lačných nechci, aby nezhynuli na cestě.
33
I řekli mu učedlníci jeho: I kde bychom vzali tolik chleba na této poušti, abychom takový zástup nasytili?
34
I řekl jim Ježíš: Kolik chlebů máte? A oni řkou: Sedm a málo rybiček.
35
I rozkázal zástupům, aby se posadili na zemi.
36
A vzav těch sedm chlebů a ryby, učiniv díky, lámal a dal učedlníkům svým, a učedlníci zástupu.
37
I jedli všickni a nasyceni jsou. A sebrali, což zbylo drobtů, sedm košů plných.
38
Bylo pak těch, kteříž jedli, čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.
39
A rozpustiv zástupy, vstoupil na lodí. I přišel do krajiny Magdala.