Comparer
1 Chroniques 17
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
1 Chroniques
Chapitre 17
1
Et il arriva, comme David habitait dans sa maison, que David dit à Nathan, le prophète: Voici, moi j'habite dans une maison de cèdres, et l'arche de l'alliance de l'Éternel est sous des tapis.
2
Et Nathan dit à David: Fais tout ce qui est dans ton cœur, car Dieu est avec toi.
3
Et il arriva, cette nuit-là, que la parole de Dieu vint à Nathan, disant:
4
Va, et dis à David, mon serviteur: Ainsi dit l'Éternel: Tu ne me bâtiras pas de maison pour y habiter;
5
car je n'ai pas habité dans une maison, depuis le jour où j'ai fait monter Israël, jusqu'à ce jour; mais j'ai été de tente en tente, et de demeure en demeure.
6
Partout où j'ai marché au milieu de tout Israël, ai-je dit un mot à l'un des juges d'Israël, à qui j'ai commandé de paître mon peuple, en disant: Pourquoi ne me bâtissez-vous pas une maison de cèdres?
7
Et maintenant tu diras ainsi à mon serviteur, à David: Ainsi dit l'Éternel des armées: Je t'ai pris des parcs, d'auprès du menu bétail, pour que tu fusses prince sur mon peuple Israël;
8
et j'ai été avec toi partout où tu as marché; et j'ai retranché tous tes ennemis de devant toi, et je t'ai fait un nom, comme le nom des grands qui sont sur la terre.
9
Et j'ai établi un lieu à mon peuple Israël, et je le planterai, et il habitera chez lui, et ne sera plus agité; et les fils d'iniquité ne le consumeront plus comme au commencement,
10
et depuis les jours où j'ai établi des juges sur mon peuple Israël. Et je subjuguerai tous tes ennemis; et je t'annonce que l'Éternel te bâtira une maison.
11
Et il arrivera, quand tes jours seront accomplis pour t'en aller vers tes pères, que je susciterai après toi ta semence, qui sera un de tes fils, et j'affermirai son royaume.
12
Lui, me bâtira une maison; et j'affermirai son trône pour toujours.
13
Moi, je lui serai pour père, et lui me sera pour fils; et je ne retirerai pas d'avec lui ma bonté, comme je l'ai retirée de celui qui a été avant toi;
14
et je l'établirai dans ma maison et dans mon royaume à toujours, et son trône sera affermi pour toujours.
15
Nathan parla ainsi à David, selon toutes ces paroles et selon toute cette vision.
16
Et le roi David entra et s'assit devant l'Éternel, et dit: Qui suis-je, Éternel Dieu! et quelle est ma maison, que tu m'aies amené jusqu'ici?
17
Et cela a été peu de chose à tes yeux, ô Dieu! et tu as parlé de la maison de ton serviteur pour un long avenir, et tu m'as regardé selon le rang d'un homme haut élevé, ô Éternel Dieu!
18
Que pourrait te dire encore David pour la gloire de ton serviteur? Et toi, tu connais ton serviteur.
19
O Éternel! tu as fait toute cette grande chose à cause de ton serviteur, et selon ton cœur, pour faire connaître toutes ces grandes choses.
20
O Éternel! il n'y en a point comme toi, et il n'y a point de Dieu si ce n'est toi, selon tout ce que nous avons entendu de nos oreilles.
21
Et qui est comme ton peuple Israël, seule nation sur la terre que Dieu soit allé racheter, afin qu'elle lui soit un peuple,… pour te faire un nom, par de grands et terribles actes, en chassant les nations de devant ton peuple, que tu as racheté d'Égypte?
22
Et tu t'es fait de ton peuple Israël un peuple, à toujours; et toi, Éternel, tu es devenu leur Dieu.
23
Et maintenant, ô Éternel, que la parole que tu as prononcée touchant ton serviteur et touchant sa maison soit ferme à toujours, et fais comme tu as dit;
24
et que cela soit ferme, et que ton nom soit magnifié à toujours, de sorte qu'on dise: L'Éternel des armées, le Dieu d'Israël, est Dieu à Israël. Et que la maison de David, ton serviteur, soit affermie devant toi!
25
Car toi, ô mon Dieu, tu as révélé à ton serviteur que tu lui bâtiras une maison; c'est pourquoi ton serviteur a trouvé dans son cœur de te présenter cette prière.
26
Et maintenant, ô Éternel, toi, tu es Dieu, et tu as dit ce bien à ton serviteur.
27
Et maintenant, qu'il te plaise de bénir la maison de ton serviteur, afin qu'elle soit à toujours devant toi; car toi, ô Éternel, tu l'as bénie, et elle sera bénie pour toujours.
1 Letopisu
Chapitre 17
1
I stalo se, když bydlil David v domě svém, že řekl Nátanovi proroku: Aj, já přebývám v domě cedrovém, truhla pak smlouvy Hospodinovy jest pod kortýnami.
2
I řekl Nátan Davidovi: Cožkoli jest v srdci tvém, učiň; nebo Bůh s tebou jest.
3
Potom té noci stalo se slovo Boží k Nátanovi, řkoucí:
4
Jdi a rci Davidovi služebníku mému: Toto dí Hospodin: Ne ty stavěti mi budeš dům k bydlení,
5
Poněvadž jsem nebydlil v žádném domě od toho dne, jakž jsem vyvedl syny Izraelské, až do dne tohoto, ale procházel jsem se z stánku do stánku, také i vně kromě příbytku.
6
Nadto kudyž jsem koli chodil se vším Izraelem, zdali jsem slovo řekl kterému z soudců Izraelských, (jimž jsem přikázal, aby pásli lid můj), řka: Proč jste mi neustavěli domu cedrového?
7
Protož nyní toto díš služebníku mému Davidovi: Takto praví Hospodin zástupů: Já jsem tě vzal z ovčince, když jsi chodil za stádem, abys byl vývodou lidu mého Izraelského.
8
A býval jsem s tebou všudy, kamž jsi koli se obrátil, všecky také nepřátely tvé vyhladil jsem před tváří tvou, a učinilť jsem jméno veliké, jako jméno vznešených na zemi.
9
Ano i lidu svému Izraelskému způsobil jsem místo, a vštípil jej tu. I bude bydliti na místě svém, a nepohne se více, aniž na něj dotírati budou lidé nešlechetní, jako prvé,
10
Hned od toho času, jakž jsem ustanovil soudce nad lidem svým Izraelským, až jsem ponížil všech nepřátel tvých; nýbrž oznamujiť, že Hospodin sám vystaví tobě dům.
11
Nebo když se vyplní dnové tvoji, abys šel za otci svými, vzbudím símě tvé po tobě, kteréž bude z synů tvých, a utvrdím království jeho.
12
Onť mi ustaví dům, a já utvrdím trůn jeho až na věky.
13
Já budu jemu otcem, a on mi bude synem, a milosrdenství svého neodejmu od něho, jako jsem je odjal od toho, kterýž byl před tebou.
14
Ale postavím jej v domě svém a v království svém až na věky, a trůn jeho bude nepohnutelný až na věky.
15
Podlé všech slov těchto, a podlé všeho vidění tohoto, tak mluvil Nátan Davidovi.
16
Tedy všed král David, posadil se před Hospodinem, a řekl: Kdož jsem já, ó Hospodine Bože, a jaký jest dům můj, že jsi mne tak zvýšil?
17
Anobrž i to jsi za málo u sebe položil, ó Bože, pročež jsi zamluvil se o domu služebníka svého i na dlouhé časy, a popatřil jsi na mne, jako na osobu člověka vzácného, Hospodine Bože.
18
Což ještě více mluviti má David před tebou o zvelebení služebníka tvého? Ty zajisté znáš služebníka svého.
19
Hospodine, pro služebníka svého a podlé srdce svého činíš velikou věc tuto, abys v známost uvedl všecky převeliké věci.
20
Hospodine, neníť tobě rovného, anobrž není žádného Boha kromě tebe, podlé toho všeho, jakž jsme slýchali ušima svýma.
21
Nebo kde jest který národ na zemi, jako lid tvůj Izraelský, jehož by Bůh šel, aby vykoupil sobě lid a dobyl sobě jména, čině veliké a hrozné věci, vyháněje před tváří lidu svého, kterýž jsi vykoupil z Egypta, pohany?
22
Zvolil jsi zajisté lid svůj Izraelský sobě za lid až na věky, a ty, Hospodine, sám jsi jejich Bohem.
23
Nyní tedy, Hospodine, slovo to, jímž jsi zamluvil se služebníku svému a domu jeho, budiž jisté až na věky, a učiň tak, jakž jsi mluvil.
24
Budiž, pravím, jisté, tak aby velebeno bylo jméno tvé až na věky, a říkáno: Hospodin zástupů, Bůh Izraelský, jest Bůh nad Izraelem, a dům Davida služebníka tvého ať jest nepohnutelný před oblíčejem tvým.
25
Nebo ty, Bože můj, zjevil jsi služebníku svému, že mu ustavíš dům, a protož směl služebník tvůj modliti se před tebou.
26
A tak, ó Hospodine, ty jsi sám Bůh, a mluvil jsi o služebníku svém dobré věci tyto.
27
Nyní tedy ráčil jsi požehnati domu služebníka svého, aby trval na věky před oblíčejem tvým; nebo jsi ty, Hospodine, požehnal, i budeť požehnaný na věky.