Comparer
1 Rois 22
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
1 Rois
Chapitre 22
1
Et on resta trois ans sans qu'il y eût guerre entre la Syrie et Israël.
2
Et il arriva, en la troisième année, que Josaphat, roi de Juda, descendit vers le roi d'Israël.
3
Et le roi d'Israël dit à ses serviteurs: Savez-vous que Ramoth de Galaad est à nous? Et nous nous taisons, sans la reprendre de la main du roi de Syrie!
4
Et il dit à Josaphat: Viendras-tu avec moi à la guerre, à Ramoth de Galaad? Et Josaphat dit au roi d'Israël: Moi, je suis comme toi, mon peuple comme ton peuple, mes chevaux comme tes chevaux.
5
Et Josaphat dit au roi d'Israël: Enquiers-toi aujourd'hui, je te prie, de la parole de l'Éternel.
6
Et le roi d'Israël rassembla les prophètes, environ quatre cents hommes, et leur dit: Irai-je à la guerre contre Ramoth de Galaad, ou m'abstiendrai-je? Et ils dirent: Monte; et le Seigneur la livrera en la main du roi.
7
Et Josaphat dit: N'y a-t-il pas ici encore un prophète de l'Éternel, pour que nous nous enquérions auprès de lui?
8
Et le roi d'Israël dit à Josaphat: Il y a encore un homme, pour consulter l'Éternel par lui; mais je le hais, car il ne prophétise pas du bien à mon égard, mais du mal; c'est Michée, fils de Jimla. Et Josaphat dit: Que le roi ne parle pas ainsi!
9
Et le roi d'Israël appela un eunuque, et dit: Fais promptement venir Michée, fils de Jimla.
10
Et le roi d'Israël et Josaphat, roi de Juda, étaient assis chacun sur son trône, revêtus de leurs robes, sur une place ouverte, à l'entrée de la porte de Samarie; et tous les prophètes prophétisaient devant eux.
11
Et Sédécias, fils de Kenaana, se fit des cornes de fer, et dit: Ainsi dit l'Éternel: Avec celles-ci tu heurteras les Syriens, jusqu'à les exterminer.
12
Et tous les prophètes prophétisaient de même, disant: Monte à Ramoth de Galaad, et prospère; et l'Éternel la livrera en la main du roi.
13
Et le messager qui était allé pour appeler Michée lui parla, disant: Voici, les paroles des prophètes, d'une seule bouche, annoncent du bien au roi; que ta parole soit, je te prie, comme la parole de l'un d'eux, et annonce du bien.
14
Mais Michée dit: L'Éternel est vivant, que ce que l'Éternel me dira, je l'annoncerai.
15
Et il vint vers le roi. Et le roi lui dit: Michée, irons-nous à la guerre à Ramoth de Galaad, ou nous en abstiendrons-nous? Et il lui dit: Monte et prospère; et l'Éternel la livrera en la main du roi.
16
Et le roi lui dit: Combien de fois t'adjurerai-je de ne me dire que la vérité au nom de l'Éternel?
17
Et Michée dit: J'ai vu tout Israël dispersé sur les montagnes, comme un troupeau qui n'a pas de berger; et l'Éternel a dit: Ceux-ci n'ont pas de seigneur; qu'ils s'en retournent en paix chacun à sa maison.
18
Et le roi d'Israël dit à Josaphat: Ne t'ai-je pas dit qu'il ne prophétise pas du bien à mon égard, mais du mal?
19
Et Michée dit: C'est pourquoi, écoute la parole de l'Éternel. J'ai vu l'Éternel assis sur son trône, et toute l'armée des cieux se tenant près de lui, à sa droite et à sa gauche;
20
et l'Éternel dit: Qui persuadera Achab, afin qu'il monte et qu'il tombe à Ramoth de Galaad? Et celui-ci dit ainsi, et celui-là dit ainsi.
21
Et un esprit sortit, et se tint devant l'Éternel, et dit: Moi, je le persuaderai.
22
Et l'Éternel lui dit: Comment? Et il dit: Je sortirai, et je serai un esprit de mensonge dans la bouche de tous ses prophètes. Et l'Éternel dit: Tu le persuaderas, et aussi tu réussiras: sors, et fais ainsi.
23
Et maintenant, voici, l'Éternel a mis un esprit de mensonge dans la bouche de tous tes prophètes que voilà, et l'Éternel a prononcé du mal à ton sujet.
24
Et Sédécias, fils de Kenaana, s'approcha et frappa Michée sur la joue, et dit: Par où a passé l'Esprit de l'Éternel, d'avec moi, pour te parler?
25
Et Michée dit: Voici, tu le verras ce jour-là, quand tu iras de chambre en chambre pour te cacher.
26
Et le roi d'Israël dit: Prends Michée, et emmène-le à Amon, chef de la ville, et à Joas, fils du roi;
27
et tu diras: Ainsi a dit le roi: Mettez cet homme en prison, et donnez-lui à manger le pain d'affliction et l'eau d'affliction, jusqu'à ce que je revienne en paix.
28
Et Michée dit: Si jamais tu reviens en paix, l'Éternel n'a point parlé par moi. Et il dit: Peuples, entendez-le tous!
29
Et le roi d'Israël monta, et Josaphat, roi de Juda, à Ramoth de Galaad.
30
Et le roi d'Israël dit à Josaphat: Je me déguiserai, et j'irai à la bataille; mais toi, revêts-toi de tes robes. Et le roi d'Israël se déguisa et fut à la bataille.
31
Et le roi de Syrie commanda aux trente-deux chefs de ses chars, disant: Ne combattez ni contre petit ni contre grand, mais contre le roi d'Israël seul.
32
Et il arriva que, quand les chefs des chars virent Josaphat, ils dirent: Certainement c'est le roi d'Israël. Et ils se détournèrent, pour combattre contre lui; et Josaphat cria.
33
Et il arriva que, lorsque les chefs des chars virent que ce n'était pas le roi d'Israël, ils s'en revinrent de sa poursuite.
34
Et un homme tira de l'arc à l'aventure et frappa le roi d'Israël entre les pièces d'attache et la cuirasse; et Achab dit au conducteur de son char: Tourne ta main, et mène-moi hors de l'armée, car je suis blessé.
35
Et la bataille se renforça ce jour-là, et le roi fut soutenu debout sur son char, vis-à-vis des Syriens; et il mourut le soir; et le sang de la blessure coulait dans le fond du char.
36
Et une proclamation passa par le camp, au coucher du soleil, disant: Chacun à sa ville, et chacun à son pays!
37
Et le roi mourut, et on l'amena à Samarie; et on enterra le roi à Samarie.
38
Et on lava le char à l'étang de Samarie, et les chiens léchèrent le sang d'Achab, là où les prostituées se lavaient, selon la parole de l'Éternel qu'il avait prononcée.
39
Et le reste des actes d'Achab, et tout ce qu'il fit, et la maison d'ivoire qu'il bâtit, et toutes les villes qu'il bâtit: ces choses ne sont-elles pas écrites dans le livre des chroniques des rois d'Israël?
40
Et Achab s'endormit avec ses pères; et Achazia, son fils, régna à sa place.
41
Josaphat, fils d'Asa, commença de régner sur Juda, la quatrième année d'Achab, roi d'Israël.
42
Josaphat était âgé de trente-cinq ans, lorsqu'il commença de régner, et il régna vingt-cinq ans à Jérusalem; et le nom de sa mère était Azuba, fille de Shilkhi.
43
Et il marcha dans toute la voie d'Asa, son père; il ne s'en détourna pas, faisant ce qui est droit aux yeux de l'Éternel. Seulement, les hauts lieux ne furent pas ôtés: le peuple sacrifiait encore et faisait fumer de l'encens sur les hauts lieux.
44
Et Josaphat fut en paix avec le roi d'Israël.
45
Et le reste des actes de Josaphat, et la puissance qu'il montra, et les guerres qu'il fit, cela n'est-il pas écrit dans le livre des chroniques des rois de Juda?
46
Et il extermina du pays le reste des hommes voués à la prostitution, qui étaient restés dans les jours d'Asa, son père.
47
Et il n'y avait pas de roi en Édom; un gouverneur y régnait.
48
Josaphat construisit des navires de Tarsis pour aller à Ophir chercher de l'or; mais ils n'allèrent pas, car les navires furent brisés à Etsion-Guéber.
49
Alors Achazia, fils d'Achab, dit à Josaphat: Que mes serviteurs aillent avec tes serviteurs dans les navires; et Josaphat ne le voulut pas.
50
Et Josaphat s'endormit avec ses pères, et il fut enterré avec ses pères dans la ville de David, son père; et Joram, son fils régna à sa place.
51
Achazia, fils d'Achab, commença de régner en Israël, à Samarie, la dix-septième année de Josaphat, roi de Juda; et il régna sur Israël deux ans.
52
Et il fit ce qui est mauvais aux yeux de l'Éternel, et il marcha dans la voie de son père, et dans la voie de sa mère, et dans la voie de Jéroboam, fils de Nebath, qui fit pécher Israël.
53
Et il servit Baal, et se prosterna devant lui, et provoqua à colère l'Éternel, le Dieu d'Israël, selon tout ce que son père avait fait.
1 Královská
Chapitre 22
1
Nebylo pak za tři léta války mezi Syrskými a Izraelskými.
2
I stalo se léta třetího, přijel Jozafat král Judský k králi Izraelskému.
3
Mluvil pak byl král Izraelský služebníkům svým: Víte-li, že naše bylo Rámot Galád, a my zanedbáváme vzíti ho zase z moci krále Syrského?
4
Pročež řekl Jozafatovi: Potáhneš-li se mnou na vojnu proti Rámot Galád? Odpověděl Jozafat králi Izraelskému: Jako jsem já, tak jsi ty, jako lid můj, tak lid tvůj, jako koni moji, tak koni tvoji.
5
Řekl také Jozafat králi Izraelskému: Vzeptej se dnes medle na slovo Hospodinovo.
6
I shromáždil král Izraelský proroků okolo čtyř set mužů a řekl jim: Mám-li táhnouti na vojnu proti Rámot Galád, či tak nechati? I řekli: Táhni, nebo dá je Pán v ruku krále.
7
Tedy řekl Jozafat: Což není zde již žádného proroka Hospodinova, abychom se ho zeptali?
8
Na to řekl král Izraelský Jozafatovi: Ještěť jest muž jeden, skrze něhož bychom se mohli poraditi s Hospodinem, ale já ho nenávidím, proto že mi dobrého neprorokuje, než zlé, Micheáš syn Jemlův. Ale Jozafat řekl: Nechť tak nemluví král.
9
Protož povolav král Izraelský komorníka jednoho, řekl: Přiveď sem rychle Micheáše syna Jemlova.
10
(Mezi tím král Izraelský a Jozafat král Judský, jeden každý na stolici své, odění jsouce rouchem, seděli v placu u vrat brány Samařské, a všickni proroci prorokovali před nimi.
11
Sedechiáš pak syn Kenanův udělal sobě byl rohy železné a řekl: Takto praví Hospodin: Těmito trkati budeš Syrské, dokudž nepohubíš jich.
12
Takž podobně i jiní všickni proroci prorokovali, řkouce: Jeď do Rámot Galád, a šťastněť se povede; nebo dá je Hospodin v ruku královu.)
13
V tom posel ten, kterýž šel, aby zavolal Micheáše, mluvil jemu, řka: Aj, nyní slova proroků jedněmi ústy předpovídají dobré věci králi. Medle, buď řeč tvá jako řeč kterého z nich, a mluv dobré věci.
14
Tedy řekl Micheáš: Živť jest Hospodin, že což mi koli řekne Hospodin, to mluviti budu.
15
A když přišel k králi, řekl jemu král: Micheáši, máme-li jeti na vojnu proti Rámot Galád, či tak nechati? Kterýž řekl jemu: Jeď a šťastněť se povede, nebo dá je Hospodin v ruku krále.
16
I řekl jemu král: I kolikrátž tě mám přísahou zavazovati, abys mi nemluvil než pravdu ve jménu Hospodinovu?
17
Protož řekl: Viděl jsem všecken lid Izraelský rozptýlený po horách jako ovce, kteréž nemají pastýře; nebo řekl Hospodin: Nemají pána tito, navrať se jeden každý do domu svého v pokoji.
18
I řekl král Izraelský Jozafatovi: Zdaližť jsem neřekl, že mi nebude prorokovati dobrého, ale zlé?
19
Řekl dále: Z té příčiny slyš slovo Hospodinovo: Viděl jsem Hospodina sedícího na stolici své, a všecko vojsko nebeské stojící po pravici jeho i po levici jeho.
20
I řekl Hospodin: Kdo oklamá Achaba, aby vytáhl a padl u Rámot Galád? A když pravil ten toto, a jiný pravil jiné,
21
Tožť vyšel jakýsi duch, a postaviv se před Hospodinem, řekl: Já ho oklamám. Hospodin pak řekl jemu: Jakým způsobem?
22
Odpověděl: Vyjdu a budu duchem lživým v ústech všech proroků jeho. Kterýžto řekl: Oklamáš a dovedeš toho; vyjdiž a učiň tak.
23
Protož, aj, jižtě dal Hospodin ducha lživého v ústa všech proroků tvých těchto, ješto však Hospodin mluvil zlé proti tobě.
24
Tedy přistoupiv Sedechiáš syn Kenanův, dal Micheášovi poliček a řekl: Kudyže odšel duch Hospodinův ode mne, aby mluvil tobě?
25
Odpověděl Micheáš: Aj, uzříš v ten den, když vejdeš do nejtajnějšího pokoje, abys se skryl.
26
I řekl král Izraelský: Jmi Micheáše, a doveď ho k Amonovi knížeti města, a k Joasovi synu královu.
27
A řekneš: Takto praví král: Dejte tohoto do žaláře, a dávejte mu jísti maličko chleba a maličko vody, dokudž se nenavrátím v pokoji.
28
Ale Micheáš řekl: Jestliže ty se navrátíš v pokoji, tedyť nemluvil skrze mne Hospodin. Přes to řekl: Slyštež to všickni lidé!
29
A tak táhl král Izraelský, a Jozafat král Judský proti Rámot Galád.
30
I řekl král Izraelský Jozafatovi: Změním já se, když půjdu k bitvě, ale ty oblec se v roucho své. I změnil se král Izraelský a jel k bitvě.
31
Král pak Syrský přikázal třidcíti dvěma svým hejtmanům nad vozy, a řekl: Nebojujte proti malému ani proti velikému, než proti samému králi Izraelskému.
32
I stalo se, když uzřeli hejtmané nad vozy Jozafata, řekli: Jistě král Izraelský jest. I obrátili se proti němu, aby bojovali. Tedy zkřikl Jozafat.
33
V tom když uzřeli hejtmané nad vozy, že on není král Izraelský, obrátili se od něho.
34
Muž pak jeden střelil z lučiště náhodou, a postřelil krále Izraelského, kdež se pancíř spojuje. Pročež řekl vozkovi svému: Obrať se a vyvez mne z vojska, nebo jsem nemocen.
35
I rozmohla se bitva v ten den. Král pak stál na voze proti Syrským; potom umřel u večer, a tekla krev z rány do vozu.
36
I volal biřic po vojště, když již slunce zapadlo, řka: Jeden každý do města svého, a jeden každý do země své navrať se.
37
Umřel tedy král a dovezen jest do Samaří, i pochovali ho v Samaří.
38
A když pohřížen byl vůz v rybníku Samařském, střebali psi krev jeho, též když umývali zbroj jeho, vedlé řeči Hospodinovy, kterouž byl mluvil.
39
Jiné pak věci Achabovy, a cožkoli činil, i jaký dům z kostí slonových vystavěl, i všecka města, kteráž vzdělal, o tom zapsáno jest v knize o králích Izraelských.
40
A tak usnul Achab s otci svými, a kraloval Ochoziáš syn jeho místo něho.
41
Jozafat pak syn Azy počal kralovati nad Judou léta čtvrtého Achaba, krále Izraelského.
42
A byl Jozafat ve třidcíti pěti letech, když počal kralovati, a dvadceti pět let kraloval nad Jeruzalémem, jehož matky jméno bylo Azuba, dcera Silchi.
43
I chodil po vší cestě Azy otce svého, aniž se od ní uchýlil, čině, což dobrého bylo před oblíčejem Hospodinovým.
44
Toliko poněvadž výsostí nezkazili, ještě lid obětoval a kadil na těch výsostech.
45
Všel také v pokoj král Jozafat s králem Izraelským.
46
Jiné pak věci Jozafatovy, i síla jeho, kterouž prokazoval a kterouž bojoval, zapsány jsou v knize o králích Judských.
47
Ten ostatky ohyzdných sodomářů, kteříž ještě pozůstali za dnů Azy otce jeho, vyplénil z země.
48
Tehdáž nebylo žádného krále v zemi Idumejské, hejtmana měli místo krále.
49
I nadělal Jozafat lodí mořských, aby jeli do Ofir pro zlato. Ale nejeli, nebo polámaly se lodí v Aziongaber.
50
Řekl byl také Ochoziáš syn Achabův Jozafatovi: Nechť jedou služebníci moji s služebníky tvými na lodech. Ale Jozafat nechtěl.
51
I usnul Jozafat s otci svými, a pochován jest s otci svými v městě Davida otce svého; kraloval pak Joram syn jeho místo něho.
52
Ochoziáš syn Achabův počal kralovati nad Izraelem v Samaří, léta sedmnáctého Jozafata krále Judského, a kraloval nad Izraelem dvě létě.
53
Nebo činil zlé věci před oblíčejem Hospodinovým, a chodil po cestě otce svého a po cestě matky své, i po cestě Jeroboáma syna Nebatova, kterýž přivodil k hřešení lid Izraelský.
54
Sloužil také Bálovi a klaněl se jemu, čímž popudil k hněvu Hospodina Boha Izraelského vedlé toho všeho, což činil otec jeho.