Comparer
1 Samuel 1
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
1 Samuel
Chapitre 1
1
Et il y avait un homme de Ramathaïm-Tsophim, de la montagne d'Éphraïm, et son nom était Elkana, fils de Jerokham, fils d'Élihu, fils de Thohu, fils de Tsuph, Éphratien;
2
et il avait deux femmes: le nom de l'une était Anne, et le nom de la seconde, Peninna. Et Peninna avait des enfants, mais Anne n'avait pas d'enfants.
3
Et cet homme montait chaque année de sa ville pour adorer l'Éternel des armées et lui sacrifier à Silo; et là étaient les deux fils d'Éli, Hophni et Phinées, sacrificateurs de l'Éternel.
4
Et il arriva que le jour où Elkana sacrifia, il donna des portions à Peninna, sa femme, et à chacun de ses fils et de ses filles;
5
mais à Anne il donna une portion double, car il aimait Anne; mais l'Éternel avait fermé sa matrice.
6
Et son ennemie la chagrinait aigrement, afin de la pousser à l'irritation, parce que l'Éternel avait fermé sa matrice.
7
Et Elkana faisait ainsi d'année en année. Chaque fois qu'elle montait à la maison de l'Éternel, Peninna la chagrinait ainsi; et elle pleurait, et ne mangeait pas.
8
Et Elkana, son mari, lui dit: Anne, pourquoi pleures-tu? et pourquoi ne manges-tu pas? et pourquoi ton cœur est-il chagrin? Est-ce que je ne vaux pas mieux pour toi que dix fils?
9
Et Anne se leva, après qu'on eut mangé à Silo, et après qu'on eut bu; (et Éli, le sacrificateur, était assis sur un siège près de l'un des poteaux du temple de l'Éternel);
10
et elle avait l'amertume dans l'âme, et elle pria l'Éternel et pleura abondamment.
11
Et elle fit un vœu, et dit: Éternel des armées! si tu veux regarder à l'affliction de ta servante, et si tu te souviens de moi et n'oublies pas ta servante, et que tu donnes à ta servante un enfant mâle, je le donnerai à l'Éternel pour tous les jours de sa vie; et le rasoir ne passera pas sur sa tête.
12
Et il arriva que, comme elle priait longuement devant l'Éternel, Éli observa sa bouche.
13
Et Anne parlait dans son cœur; ses lèvres seulement remuaient, mais on n'entendait pas sa voix;
14
et Éli pensa qu'elle était ivre. Et Éli lui dit: Jusques à quand seras-tu ivre?
15
Ote ton vin d'avec toi. Et Anne répondit et dit: Non, mon seigneur; je suis une femme qui a l'esprit accablé; je n'ai bu ni vin ni boisson forte, mais je répandais mon âme devant l'Éternel.
16
Ne mets pas ta servante au rang d'une fille de Bélial; car c'est dans la grandeur de ma plainte et de mon chagrin que j'ai parlé jusqu'à présent.
17
Et Éli répondit et dit: Va en paix; et que le Dieu d'Israël t'accorde la demande que tu lui as faite!
18
Et elle dit: Que ta servante trouve grâce à tes yeux! Et la femme s'en alla son chemin; et elle mangea, et elle n'eut plus le même visage.
19
Et ils se levèrent de bonne heure le matin, et se prosternèrent devant l'Éternel; et ils s'en retournèrent et vinrent dans leur maison, à Rama. Et Elkana connut Anne, sa femme; et l'Éternel se souvint d'elle.
20
Et il arriva que, quand les jours furent révolus, Anne, ayant conçu, enfanta un fils; et elle appela son nom Samuel: car je l'ai demandé à l'Éternel.
21
Et Elkana, son mari, monta avec toute sa maison pour sacrifier à l'Éternel le sacrifice annuel et son vœu.
22
Mais Anne ne monta pas, car elle dit à son mari: J'attendrai jusqu'à ce que l'enfant soit sevré; alors je le mènerai, afin qu'il paraisse devant l'Éternel et qu'il habite là pour toujours.
23
Et Elkana, son mari, lui dit: Fais ce qui est bon à tes yeux, demeure jusqu'à ce que tu l'aies sevré; seulement, que l'Éternel accomplisse sa parole! Et la femme demeura, et elle allaita son fils jusqu'à ce qu'elle l'eût sevré.
24
Et sitôt qu'elle l'eut sevré, elle l'emmena avec elle, avec trois jeunes taureaux, et un épha de farine et une outre de vin; et elle le mena à la maison de l'Éternel à Silo; et l'enfant était très-jeune.
25
Et ils égorgèrent le taureau, et ils amenèrent le jeune garçon à Éli.
26
Et elle dit: Ah, mon seigneur! Ton âme est vivante, mon seigneur, je suis la femme qui se tenait ici près de toi pour prier l'Éternel.
27
J'ai prié pour cet enfant, et l'Éternel m'a accordé la demande que je lui ai faite.
28
Et aussi, moi je l'ai prêté à l'Éternel; pour tous les jours de sa vie, il est prêté à l'Éternel. Et il se prosterna là devant l'Éternel.
1 Samuelova
Chapitre 1
1
Byl muž nějaký z Ramataim Zofim, s hory Efraim, jehož jméno bylo Elkána, syn Jerochama, syna Elihu, syna Tohu, syna Zuf Efratejského.
2
A ten měl dvě ženy, jméno jedné Anna, a jméno druhé Penenna. Měla pak Penenna děti, ale Anna neměla dětí.
3
I chodíval muž ten z města svého každého roku, aby se klaněl a obětoval Hospodinu zástupů, do Sílo, kdež byli dva synové Elí, Ofni a Fínes, kněží Hospodinovi.
4
Když pak přišel den, v němž obětoval Elkána, dal Penenně manželce své, a všechněm synům i dcerám jejím díly.
5
Anně pak dal díl jeden výborný, nebo Annu miloval, ale Hospodin zavřel byl život její.
6
Přesto kormoutila ji také velmi protivnice její, toliko aby ji popouzela, proto že Hospodin zavřel byl život její.
7
To když činíval každého roku, a Anna též chodívala do domu Hospodinova, tak ji kormoutívala protivnice; ona pak plakávala a nic nejídala.
8
Tedy řekl jí Elkána muž její: Anna, proč pláčeš? A proč nejíš? Proč tak truchlí srdce tvé? Zdaliž já nejsem tobě lepší nežli deset synů?
9
Vstala tedy Anna, když pojedli v Sílo a napili se; a Elí kněz seděl na stolici u veřeje chrámu Hospodinova.
10
Ona pak jsuci v hořkosti srdce, modlila se Hospodinu a plakala velmi.
11
A učinila slib, řkuci: Hospodine zástupů, jestliže vzhlédneš na trápení děvky své a rozpomeneš se na mne, a nezapomeneš na děvku svou, ale dáš služebnici své plod pohlaví mužského: tedy dám jej tobě, Hospodine, po všecky dny života jeho, a břitva nevejde na hlavu jeho.
12
I stalo se, když se dlouho modlila před Hospodinem, že Elí pozor měl na ústa její.
13
Ale Anna mluvila v srdci svém; toliko rtové její se hýbali, hlasu pak jejího nebylo slyšeti. I domníval se Elí, že by opilá byla.
14
Protož řekl jí Elí: Dlouho-liž budeš opilá? Vystřízvěj z vína svého.
15
Odpověděla Anna, řkuci: Nikoli, pane můj, žena jsem ducha truchlivého, ani vína ani nápoje opojného jsem nepila, ale vylila jsem duši svou před Hospodinem.
16
Nepřirovnávejž děvky své k ženě bezbožné, nebo z velikého myšlení a hořkosti své mluvila jsem až dosavad.
17
Jíž odpověděl Elí, řka: Jdiž u pokoji, a Bůh Izraelský dejž tobě k prosbě tvé, zač jsi ho prosila.
18
I řekla: Ó by nalezla děvka tvá milost před očima tvýma! Tedy odšedši žena cestou svou, pojedla, a tvář její nebyla více smutná.
19
I vstali velmi ráno, a poklonu učinivše před Hospodinem, navrátili se, a přišli do domu svého do Ramata. Poznal pak Elkána Annu manželku svou, a Hospodin rozpomenul se na ni.
20
I stalo se po vyplnění dnů, jakž počala Anna, že porodila syna, a nazvala jméno jeho Samuel; nebo řekla: Vyprosila jsem ho na Hospodinu.
21
Šel pak muž ten Elkána se vší čeledí svou, aby obětoval Hospodinu obět výroční a slib svůj.
22
Ale Anna nešla, nebo řekla muži svému: Až odchovám dítě, tehdy povedu je, aby ukáže se před Hospodinem, zůstalo tam na věky.
23
I řekl jí Elkána muž její: Učiň, cožť se dobrého vidí, zůstaň, dokudž neodchováš jeho. Ó by toliko utvrdil Hospodin slovo své! A tak zůstala žena, a krmila syna svého, až jej i odchovala.
24
Potom, když ho odchovala, vedla jej s sebou, se třmi volky a jednou efi mouky a nádobou vína, i uvedla jej do domu Hospodinova v Sílo; dítě pak ještě bylo malé.
25
Tedy zabili volka a přivedli dítě k Elí.
26
Ona pak řekla: Poslyš mne, pane můj. Jako jest živa duše tvá, pane můj, já jsem žena ta, kteráž jsem stála tuto s tebou, modleci se Hospodinu.
27
Za toto dítě jsem prosila, a dal mi Hospodin k prosbě mé to, čehož jsem prosila od něho.
28
Protož já také oddávám jej Hospodinu; po všecky dny, v nichž živ bude, oddanýť jest Hospodinu. A učinil tu poklonu Hospodinu.